Tak tato krásná slova Lorda Byrona byla na úvodní straně katalogu speciální výstavy psů konané v Praze ve Vojanových sadech 7.5.2005. Počasí přímo svádělo jak vystavovatele, tak velké množství diváků ke klidné procházce v tomto krásném prostředí.

Tato výstav má každým rokem opravdu vysokou organizační úroveň, ale i skvělé rozhodčí. Dá se říci, že je zde možno vidět daleko více zahraničních rozhodčích než na leckteré mezinárodní výstavě. Opravdovým bonbonkem byla letos rozhodčí z Anglie, slečna Terrie Cousins, která posuzovala některá plemena první FCI skupiny.

Vystavovatelé na této krajské výstavě mají mnoho možností na umístění, protože se zde v závěrečných soutěžích vybírají nejlepší jedinci z jednotlivých skupin FCI, stejně jako je tomu na větších výstavách a pak je teprve vybrán vítěz celé výstavy.

Letos bylo závěrečné vyhlašování ohroženo deštěm i přesto, že celé dopoledne obloha slibovala slunečný den. Ovšem, nejen zvrat počasí byl v závěrečném vyhlašování překvapením. Například, ve velmi silně zastoupené skupině 9 se na druhé místo probojovala téměř desetiletá veteránka čínského chocholatého psa Gwendy, její energie se opravdu nedala přehlédnout.

Naprosto nezapomenutelný zážitek měla tento den nepochybně vítězka celé výstavy. Velmi mladinká handlerka se svým malým černým špicem. Odměnou za krásné předvedení byl velký pohár a maketa korunovačních klenotů, které jsou symbolem této krásné výstavy. Na závěr bych chtěla všechny čtenáře pozvat na výstavu pod názvem "Pražský pohár!, která se bude konat 13.8.2005, protože i tuto výstavu připravuje stejný pořadatel a to je jistě zárukou další skvěle připravené výstavy pro vystavovatele i diváky. A příští rok nashledanou opět ve Vojanových sadech.

"... obracím se na Vás s prosbou, abych mohla obnovit své krátké členství v Klubu chovatelů špiců. Svého prvního Jacka jsem převzala od chovatelky, která z rodinných důvodů nemohla již o pejska pečovat. Tenkrát byl již sedmiletý, chovný a v klubu známý. V té době jsem měla komplikovanou zlomeninu nohy. Tři operace mě na dlouhou dobu vyřadily z aktivního života, takže jsem s pejskem neměla jiné úmysly, než ho milovat a mít ho po dlouhé měsíce nemohoucnosti jako jediného společníka. Když jsem byla schopna "vyjít" zase mezi lidi bez pomoci jiné osoby, přihlásila jsem se do klubu. Třetí duben loňského roku byl pro mého pejska osudný. Zastupující listonoška vstoupila tehdy do naší zahrady, nezavřela za sebou branku, zazvonila u domovních dveří, vnučka otevřela a pejsek vyběhl až na ulici. Tam ho ve chvilce srazilo auto. Myslela jsem si, že již nikdy nebudu chtít jiného pejska, protože již žádný jiný nebude tak úžasný. To jsem netušila, že ve stejný den, kdy můj Jack zahynul (skoro osudově) přijde na svět štěňátko, které mi vrátí život a radost do domu. Jmenuje se Andy a dostala jsem ho od svých dcer, když viděly, jak se mi stýská. Nyní je pejskovi jeden rok, průkaz původu má plný šampionů a sám je velmi krásný. Byla bych moc ráda, kdyby se mohl účastnit bonitace a potom (pokud bude nadějný) třeba i nějaké výstavy..."

Kdo by v té době pomyslel na všechny ty skvělé úspěchy, kterých v současnosti Jack dosahuje? Nejkrásnější na tom všem ale je to, že i bez nich by byl a je Jack všemi milovaný pejsek. Psí život je někdy vážně fajn.