Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Etologie
Roztomilí tyrani
Ing. Hana Čtyroká (ctyroka@pef.czu.cz)
Máte doma malého pejska? Poslouchá? Jste s nim naprosto spokojeni, nebo vás občas trápí svými zlozvyky a rozmary?
Když si dítě vzpomene, že chce pejska, rodiče často nějakého schválí. Raději menšího, co toho moc nesežere, nezabere moc místa a dítě zabaví možná lépe než nějaký velký hafan. A má menší zuby, takže i riziko pokousání je menší. I starší lidé často volí jako společníka menší plemeno či voříška, na velkého už by neměli sílu. Ale je skutečně malý pes od přírody takový milý, hodný a bezproblémový a jen ti velcí se musí cvičit a vychovávat, právě proto, že jsou velcí? Ne. Někdy je opak pravdou a rozhodně platí, že jak si psa, bez ohledu na plemeno, vychováš, takového ho máš. Jen málokdy se stane, že je pes opravdu tak silnou a nezvladatelnou osobností, že by si s ním zkušený či alespoň odborně poučený vlastník neporadil. Již při výběru plemene by si budoucí majitelé měli uvědomit, kolik času budou na psa mít, jaké mají nároky na soužití se zvířetem, na čistotu v bytě, jaké mají sousedy a jakou mají sami povahu a životní styl. Malý pes je opravdu při cestování skladnější, lze ho vzít do tašky, ujde i desítky kilometrů, někdy i s větším nadšením než velcí a obří psi. Záleží na jejich kondici, výživě a péči majitele. Všeobecně však bývají pohyblivější, temperamentnější a energičtější. Protože nemohou na okolí působit svou velikostí, majestátnosti, silou, jsou vybavení pronikavějším hlasem, větší obratností, schopností rychle reagovat. To ale neznamená, že jsou ovladatelnější a poslušnější. Ne, jen je člověk s menší námahou odnese, odvláčí, odtáhne a zkrátka prostě fyzicky zvládne. Pozor, na rozdíl od velkých "rozumných" psů se mohou často zdát divočejší, uštěkanější a "vzteklejší". Ale není to pravidlo a vše je pouze věc jejich výchovy a vhodného "vybití energie".
Mnoho lidí by mohlo porovnávat, chovají doma několik různých plemen, různých povah a různých velikostí. Ani v rámci jedné "psí rasy" není jeden pes jako druhý. A u voříšků to platí stonásobně. Jiný bude svéhlavý teriér a jiný vždy dobře naladěný pudlík, veselý udýchaný mops, rozesmátý špic, opatrný ale bystrý naháč nebo tvrdohlavý jezevčík s moudrýma očima. Každý má své kouzlo a každý najde své milovníky i odpůrce. Ale i nejmenší a na první pohled roztomilý psíček může být ve skutečnosti pěkně rozmazleným, vzdorovitým a vzteklým tyranem svých páníčků, sousedů i celého širokého okolí.
Když velký pes zavrčí, člověku přeběhne mráz po zádech. Rozhlíží se, co se děje, co psu vadí, jestli ten vrčí právem či jen zlobí, a hned ho uklidní nebo okřikne, nasadí košík a snaží se o nastolení klidu - a už z vlastního zájmu předejít jakémukoli konfliktu s okolím nebo mezi ním a psem. Ale když zavrčí mrňous? Většina lidi se jen směje - jak je roztomilý, jak se zlobí, vzteká, jak ňafá: "No, jen mu dej, ukaž, jak si statečný, malý, ale se lvím srdcem!" a ještě ho podpoří a pochválí. A pes to cítí a příště bude štěkat s větší zuřivostí, hlavně, že je páníček rád. A ten si neuvědomí, že bezmyšlenkovitě ve psu podporuje něco, co se mu může vymstít. Rozhodně není pravda, že pes, který štěká, nekouše. Psi štěkají, protože chtějí upozornit na možné nebezpečí, vetřelce a takzvaně "hlídají", nebo se bojí a snaží se nepřítele hlasitě zastrašit, jiní jsou agresivnější a bezhlavě sebevědomí. Při konfliktu s jiným psem nebo nedejbože s člověkem jedni utečou, jiní kousnou. Ani jedno není žádoucí. Při útěku mohou způsobit dopravní nehodu, připlést se někomu pod nohy a zranit či zabít nejen sebe, ale i druhé. A ani samotné pokousání malým psem není nijak příjemné a pro dítě může být i smrtelné. Kousne-li malý pes velkého psa, ten, pokud je kliďas, malého jen odhodí hlavou nebo tlapou, ale může ho i zranit díky své vyšší hmotnosti nebo i zabít. A je-li pruďas, malý pes má dost smůlu. Kromě štěkání a kousání však není příjemné ani vřelé očuchávání, panáčkování u cizích lidí na ulici, loudění pamlsků, olizování a skákání na klín, zejména v blátivém počasí, nikdo nebude nadšen natrženou nohavicí při jízdě na kole či braním hraček dětí na pískovišti.
Ať už se pes narodí s jakýmikoli povahovými předpoklady, s větší či menší námahou z něho lze vhodným prostředím a přístupem vychovat psa ovladatelného, veselého a příjemného pro vás i okolí. Důležité je si uvědomit hned na začátku, že malí psi dospívají fyzicky i psychicky dříve, než plemena větší. Člověk nerad brzdí malého roztomilého divocha v jeho hrátkách, nerad ho okřikuje a omezuje. Je to veselá podívaná. Ale co se v mládí naučíš... později se už hůře odnaučíš. Takže, pro vaše dobré vztahy se sousedy, pouliční známé na psích procházkách, pro klid a pohodu vaší rodiny i vás samotných bude opravdu jen k užitku, když trošku zatnete zuby a dohlédnete na výchovu své dosud něžné a neškodné kuličky, aby z něho jednou nebyl rozcuchaný zanedbaný, i když bezmezně milovaný psí raubíř, postrach celého okolí, přestože vážící jen pár kilogramů. Pokud si ho nevychováte, budete s ním mít větší či menší potíže jednou i vy sami. Třeba jen s česáním nebo taháním klíšťat, nebo s nepříjemným přetahováním na vodítku zvlášť na zledovatělém chodníku. Mějte se proto na pozoru.
Úspěšné zvládnutí všech "rodičovských" nástrah a radosti z malého hodného, poslušného a přesto veselého rošťáka!
Publikováno 27.01.2003. 2003, uveřejněno se souhlasem autorky.