Zde se nacházíte: Chov špiců > Plemeno
Vlčí špic versus keeshond
Iveta Marešová (assil@seznam.cz)
Každý, kdo se začne zajímat o vlčí špice, se dřív nebo později setká se slovem keeshond. Nejspíše to bude na internetu anebo v atlasu psů, který byl do češtiny přeložený z angličtiny. A bude zmatený z toho, že jeden a tentýž pes může být označen jako vlčí špic i jako keeshond anebo dohromady vlčí špic/keeshond.
Původ tohoto všeho tkví v historii plemene a chovu psů vůbec a dnes i v zeměpisném rozdělení. V počátcích chovu šlo o jedno plemeno s různými názvy v různých státech. Šlo o vlkošedého špice, který se vyskytoval hlavně kolem řeky Rýn. Na německé straně byl díky svému zbarvení nazýván wolfsspitz, tedy vlčí špic. Na holandské straně se původně nazýval walsdag, tedy úplně stejným jménem jako v Německu, ale v 18. století byl přejmenován na keeshonda podle politika jménem Cornelius "Kees" de Gyzelaar, který jednoho tohoto psa vlastnil.
Když se započalo s registrovaným chovem, bylo velice brzy exportováno několik jedinců do Anglie, kde několik chovatelů začalo odchovávat tohoto psa pod převzatým názvem keeshond. Holandsko i Německo, jako země FCI (Mezinárodní kynologická organizace, pod kterou dnes spadá i Česká republika), již měly svůj standard pro německé špice zahrnující i vlčí špice. Anglie měla a má svou vlastní kynologickou organizaci, která má své vlastní standardy, vytvořili si tedy i vlastní standard pro keeshonda jako samostatné plemeno, který se poněkud liší od FCI standardu vlčího špice. Anglie a USA vůbec neznají plemeno německý špic a keeshond a stejně tak i pomeranian jsou u nich dvě samostatná plemena.
Největší rozdíl je v definování barvy – u vlčího špice ve standardu FCI je vlkošedá barva definovaná jako černá se stříbrnou (šedou), zatímco v anglickém standardu je vlkošedá směsí černé, stříbrné a krémové. Navíc také angličtí chovatelé měli trochu jinou představu o vzhledu psa. Zatímco před 2. světovou válkou se čile vyměnovali psi mezi Německem, Holandskem i Anglií a všude tedy vypadali stejně, během války tato výměna ustala a Angličané uskutečnili svou představu trochu odlišného psa. Po 2. světové válce byl již rozdíl patrný.
V USA byla situace stejná jako v Anglii. První dovezený pes byl vlčí špic z Německa, ale pak už následovaly dovozy výhradně z Anglie, prosadil se tam tedy anglický typ i název keeshond. Také Američané nespadají pod FCI, mají tedy svůj vlastní standard, stejný jako v Anglii, i s definováním barvy.
Po válce se anglický typ i název keeshond rozšířil po celé západní Evropě i Skandinávii kromě německy mluvících zemí a východní Evropy, která zůstala v chovu poněkud odtržená, protože dovoz ze západních zemí nebyl téměř možný. Zde se nadále choval pes původního typu čisté barvy – vlčí špic.
Vlčí špic/Keeshond - Švédsko (ch.st. Lohamra)
Tak došlo k tomu, že v téměř celém světě se choval keeshond a v několika málo zemích vzhledově trochu odlišný vlčí špic. I v Německu nakonec chovatelé začali s importy keeshondů a zařadili je do svých chovů vlčích špiců, takže hodně německých jedinců jsou dnes už mezitypy nebo keeshondi, ačkoliv jsou stále nazýváni německým wolfspitz (vlčí špic). U nás se zatím keeshond neprosadil, zřejmě z důvodu vysoké ceny importů.
Vlčí špic/Keeshond - Německo (ch.st. German Grey Star's)
Na toto všechno FCI před několika lety reagovala tím, že ve svém standardu připojila keeshonda ke standardu vlčího špice, takže nyní je tam uvedeno vlčí špic/keeshond. Důsledkem je, že dnes se chovatelé i majitelé dělí na dvě skupiny – ty, kterým to vyhovuje a ty, kteří by si přáli oddělení standardů a zavedení keeshonda jako samostatné plemeno s vlastním standardem. (Stejný případ je i s trpasličím špicem a pomeranianem). Ovšem o toto rozdělení by muselo požádat Německo a to to s největší pravděpodobností neudělá, protože v jejich zemi už došlo k takovému propojení vlčích špiců a keeshodů, že by pro ně bylo velice těžké je rozdělit.
Vlčí špic/Keeshond - Holandsko (ch.st. van't Kezenhoeveke)
Čím se tedy vlčí špic a keeshond liší? Keeshond je menší, kompaktnější (kvadratický), má silnější kostru. Hlava je jemnější, má výraznější stop a širší čelo, čenich je kratší, uši jsou menší, schované v srsti na krku – límci. Jeho osrstění je bohatší, hlavně na krku a nohách. Důraz je kladen na bohatou vatovitou podsadu. Vlčí špic je vyšší, má menší kontrast v barvě, lehčí kostru, delší čenich, větší uši, srst není tak bohatá. Zatímco keeshond působí jako roztomilý medvídek a tomu odpovídá i jeho povaha mírumilovného rodinného psa, vlčí špic má poněkud hrubší vzezření a i jeho povaha je daleko ostřejší, je stále tím perfektním hlídačem jako kdysi.
Ale hlavní rozdíl je v barvě. Keeshondi anglických a amerických linií mají většinou krémový nádech, který může přecházet až do oranžova, výjimkou nejsou krémová podsada a krémové nohy, štěňata se často rodí celá krémová a do vlkošedé s krémovým nádechem přelínají až v dospělosti. Naproti tomu štěňata vlčích špiců se rodí skoro černá a vlčí špic v dospělosti je čistě vlkošedý, bez jakékoliv příměsi jiné barvy. Zapojením keeshondů do našeho chovu bychom tedy pravděpodobně o tuto čistou barvu, požadovanou standardem, přišli. Bylo by to poněkud zvláštní, protože třeba u trpasličích, malých a středních špiců se chovatelé snaží právě těchto příměsí jiných barev zbavit. A každý z nich vám může říct, jak je to těžké.
Že by zavlečení krémové barvy do chovu vlčích špiců nebylo nemožné i přesto, že takový pes je nestandardní, je možné vidět na výstavách pořádaných FCI, kde nezřídka takto zbarvení psi získávají nejvyšší tituly. Je zcela zřejmé, že rozhodčí, kteří jim titul zadali, se neřídí platným standardem a je asi naivní si myslet, že by s tím začali a vyřazovali psy nestandardně zbarvené jen proto, aby chovatelé mohli v chovu využít kladné vlastnosti keeshodů, aniž by se museli bát ztráty barvy.
Protože rozhodčí na výstavách dávají evidentně větší důraz na bohatost srsti než na její barvu, myslím, že ani u nás není daleko doba, kdy se prosadí keeshond se svou hustou vatovitou nadýchanou srstí do krémova na úkor vlčího špice. Tento trend je již možné vidět na Slovensku.
Ovšem doufám, že vlčí špic úplně nevyhyne, protože jak je známo, vše přešlechtěné se vrací k původnímu stavu, takže i u keeshondů jako u prošlechtěného plemene se často vyskytují smíšené vrhy, což znamená, že v jednom vrhu se vyskytne jak typ keeshond tak typ vlčí špic. Chovatelé typ vlčího špice prodají jako pet quality, tedy na mazlíka a takový pes se nikdy neobjeví na veřejnosti, zatímco typ keeshonda je prodán jako show quality, tedy jako pes vhodný na výstavy, který se pak na nich i prezentuje. Tady svítá naděje pro nás, milovníky vlčích špiců, že i za pár desítek let si jednoho takového mazlíka budeme moci koupit.
Pokud si chcete přečíst jiný článek na stejné téma a prohlédnout si srovnávací fotky vlčích špiců a keeshondů, můžete v angličtině zde Wolfsspitz or Keeshond? anebo tentýž článek v němčině zde Wolfsspitz oder Keeshond?.
Publikováno 24.09.2007. 2007, pro www.spicove.cz. Foto: Magdalena Hodálová a archiv autorky.