Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Eurasieři na MV Katowice 2004
Ing. Miluše Jůzová (umipro@volny.cz)
Vážení přátelé, dovoluji si napsat krátký článek o MV v Katowicích, ale hlavně o posuzování Eurasierů. Nadpis bych mohla zvolit také do Katowic v pátek nikdy více. Je s podivem, že v Polsku dělají výstavu v pátek, myslím si, že přes 3000 psů není zase tolik, aby je nemohli rozdělit do dvou dnů jako u nás.
Z domu jsem vyjela se značným hodinovým předstihem, a tak jsem si ještě před hranicemi na hodinu zdřímla, protože na jeden zátah z Ústí nad Labem až do Katowic pro jednoho řidiče je to dost. Již na hranicích jsem ale čekala půl hodiny a čas začal ubývat, navíc jistě dost z vás zná hrozné polské silnice, samá díra a omezení rychlosti, takže do Katowic jsem přijela hodinu před začátkem posuzování. Ovšem úsek 1,7 km v dopravní zácpě jsem jela 3/4 hodiny, takže na parkoviště jsem dorazila 10 minut před začátkem. Se třemi psy a kufrem jsem hledala výstavní kancelář, která ovšem nikde nebyla značená. Nakonec jsem ji našla a do kruhu jsem dorazila těsně před posuzováním. Najednou však rozhlas oznámil, že se začne posuzovat až za 20 minut, zřejmě kvůli dopravní zácpě.
V kruhu posuzovala mezinárodní rozhodčí paní S.S. z Polska. Tuto paní rozhodčí znám z posuzování na Slovensku a nikdy jsem z ní neměla dobrý pocit, tato výstava mě utvrdila, že na tuto rozhodčí již nikdy více. Měla jsem takový dojem, že paní rozhodčí více kouká na toho kdo předvádí než na to co se předvádí a hlavně jaké je národnosti. Do kruhu jsem šla první já s pejskem akita inu, kterého mám dovezeného přímo z Japonska. Když jsme se předvedli, tak mě zarazilo, že mu neustále prohlíží srst. Když jsem se jí zeptala co prohlíží, řekla, že by ten pes již měl mít vyměněnou srst. Řekla jsem jí, že neznám akitu, aby v 6 měsících měla dospěláckou srst. Tato rozhodčí navíc chová sama akita inu, takže asi jako jediná má doma zvířata, která budou v 6 měsích kompletně přesrstěná. To jen tak na okraj. Nakonec jsme dostali velmi nadějnou, protože nic dalšího na něm nenašla za chybu.
Pak také tato rozhodčí posuzovala plemeno Eurasier. Nevím zda vůbec dokonale zná standard, ale myslím si, že zná jen polská zvířata. Ve třídě mladých nastoupil Sam a ještě jeden pes z Polska. Sam se bez problémů předváděl, ale pes z Polska, ale hlavně jeho pán o vystavování moc nevěděli, zuby ukazovali tak, že pes ležel na zádech a paní rozhodčí prohlížela chrup. Ale napřed dost dlouhou dobu se všichni tři přetahovali než psa porazili na záda. Navíc jsem rozuměla jak mu paní rozhodčí říká, že kdyby ukázal zuby tak by vyhrál. Na Samovi začala hledat chyby, nechala nás běhat po i proti směru hodinových ručiček až lidi kolem kruhu začali nevěřícně kroutit hlavou. Nakonec nám zadala vše, ale zřejmě s těžkým srdcem, že nenašla nějakou chybu.
Když nastoupila Agi v mezitřídě, tak mi řekla, že Agi má divnou barvu, na to jsem jí hned řekla, že standard uznává jakoukoliv barvu, kromě bílé, bílé s fleky a játrové. V Polsku jsou totiž všichni vlkošedí nebo červení. Neřekla nic a uchopila ocas a řekla, že je moc stočen. To již jsem se držela zuby nehty, ale opět v klidu jsem jí řekla, že ve standardu jsou dva typy uložení ocasu, jeden jako má Agi, druhý, který je nejvíce rozšířen a zřejmě jej mají všichni psi v Polsku tj. jen přehozen jako má Sam. Nakonec rychle nadiktovala posudek a odešly jsme s CWC. Fena polská v otevřené třídě, kdyby nebyla velice drobná na svůj věk a velice bázlivá, tak by byla dle mého také bez chyby. Paní rozhodčí jí však velmi rychle posoudila a zadala také CWC. Když jsem nastoupily o CACIB, tak se polská fenka nechtěla moc předvádět a zřejmě, aby nemusela dát titul Agi, tak paní rozhodčí řekla, že CACIB nezadá a hned na to řekla, že nedá ani BOB.
Vím, že to co se nedá změřit či zvážit je vždy na vkusu rozhodčího jako např. v krasobruslení, a když mě porazí stejně kvalitní či lepší pes dovedu vše pochopit, ale když doslova vidíte, že vás porazí horší zvíře, tak asi něco není v pořádku a navíc, když chovatel ví o standardu víc než rozhodčí tak to je víc než divné. Uvědomuji si, že se najde spousta chovatelů, kteří ví o kom jsem psala a nemají s touto rozhodčí problém, ale znova si dovoluji upozornit, že tento článek vyjadřuje můj osobní nároz, který samozřejmě nikomu nenutím. Naštěstí je více spravedlivých rozhodčích a i těch, kteří se velice dobře orientují ve standardech posuzovaných plemen. Nyní v neděli 9.5. mě v Bánské Bystrici posuzoval také mezinárodní rozhodčí pan I.C. z Maďarska a ten zřejmě standard akita inu i Eurasiera měl prostudován pečlivě, protože Agi ani Samovi nic nevytkl a dokonce Sama vybral na 4. místo BIG. Přeji vám všem co nejvíce výstavních úspěchů.
Publikováno 19.5.2004. Uveřejněno se souhlasem autorky.