Zde se nacházíte: Aktivity se psem > Výcvik psa
Povely
MVDr. Simona Müllerová (trojsky.kun@volny.cz) http://www.volny.cz/trojsky.kun/
Důležité je mluvit jasně a srozumitelně a využít veškeré hlasové intonace. Nemám ráda dril a také říkám, že nechci psy "buzerovat", proto nepoužívám přivolání Ke mně! více než 3x za procházku. Ani je nenutím jít dlouhý úsek u nohy, pokud se někam přemísťujeme. Důležité je, aby psa bavilo poslouchat, aby měl radost ze vzájemné spolupráce, aby měl volnost a současně respektoval pána a nespouštěl ho ze zřetele.
Jdeme, jdeme
Přivolání
- jménem
- slouží mi k tomu, abych psa upozornila, že něco budu chtít, např. alespoň zpomalení
- vodítko
- pes mi jde naproti a já ho připnu, jdeme si vzájemně vstříc
- pocem
- přijde do okruhu 1 metru kolem mě a libovolně se pohybuje a sám od sebe se vzdálí, pokud nic víc nechci
- pískání
- mám dva druhy zapískání, jeden je jako pocem a druhý volá psa z velké dálky, aby se přiblížil zpět, ale nemusel jít až ke mně
- ke mně
- pes musí přijít a přisednout. Důsledně trvám na přesnosti tohoto cviku
- k noze
- zdá se mi pro bulíky snažší přiřadit se obejitím zepředu z prava než se přetáčet u levé nohy. Rovněž trvám na přesném provedení.
- zpět
- pes se musí otočit a vrátit jako u pocem
Pokud vím, že pes je velmi zaměstnán a přivolání nebude snadné, opakuji jméno a měním intonaci hlasu. Např. hrubě oslovím psa, ten se zarazí a otočí, načež velmi mile a laškovně volám pocem nebo naše slovní hříčky - kde je ta holčička.. kde máš maminku.. a psi radostně běží. V krizových situacích volím vždy tuto variantu. Pes musí mít důvěru a radost a volání musí být příjemnější než jeho předchozí aktivita. Pokud jde o štěně, změním těsně před sebou oslovení na ke mně a štěně si sama srovnám, předsednu a pochválím za stálého opakování ke mně. Moc chválím.
Zpomalení
- pomalu, netahej
- na vodítku
- pomalu, počkej na mě
- na volno
Zrychlení
- honéééém
- vpřed
- rychle
- jdeme, jdeme
- zejména na výstavách
Zastavení
- stůj
- musí zůstat stát, pokud má tendenci sedat, vykročím, aby si nevytvořil návyk a současně velím vpřed nebo jdeme. Stůj trénuji i proti mně, příprava na výstavy. Pes stojí proti mně a dívá se nahoru.
- zůstań
- zastaví se a sedne si
- zůstaň místo
- setrvá na místě tak dlouho, dokud pro něj nepřijdu, v sedu nebo lehu. Pokud se hne, vrátím přesně do výchozí situace.
- buď tam
- pes na mě čeká na určitém místě, ale může se pohnout, ale nesmí opustit vymezený prostor. Platí to i venku. Nechám ho pod stromem a řeknu buď tam, čeká, ale přemístí se třeba o metr. Na povel místo nesmí "ani mrknout".
Poznámka - nikdy necvičím odložení nebo zastavení a pak nevolám psa k sobě z několika metrů. Vždy se vrátím, obejdu psa, při výcviku přes něj i skáču, aby se ovládal a nehnutě vydržel. Je to proto, že když je pes naučený zůstat a zvednout se na zavolání z dálky, může si hlas splést nebo si nějak vymyslet, že ho voláte, zvedne se a radostně přiběhne nebo uteče.
Chůze
- jdeme
- k noze
- na tento povel musí jít přesně u nohy a přesahovat maximálně čumáčkem
Než jdu cvičit např. lovecké disciplíny, řeknu psovi, co budeme dělat - půjdeme na barvu. A na nástřelu teprve velím - stopa barva! Nebo jdeme k noze a teprve při vycházení zavelím rázně K noze!
Sednutí
Já nenutím sedat předpisově bulíka ve 100% případů, je zmasilý a klasické sednutí služebního psa mu dělá kvůli svalům potíže i kvůli křížovým vazům v kolenou a svalům. Je-li to možné, ať si předpisově sedne, ale nebazíruji na tom. Velím sedni. Jinak říkám hačí a on se svalí, jak chce. Totéž platí pro lehnutí. Snažím se ho položit předpisově, ale netrvám na tom. Velím lehni. Ale domácky i hají a např. v autě nebo v posteli říkám - udělej hají.
Honéééém pocéééém!
Zalehávání u nohy
Při následování nebo šoulačce pes zalehává u nohy. Buď velím - ssssssssssssssss, tiché syčení anebo táhnu levou nohu při posledním kroku po zemi a šoupu podrážkou. Cvičím to dohromady. Povel lehni a šoupnutí nohou.
Zvedání
Jak se tělo natahuje a zvedá, tak dlouze vyslovuji vstáááň. Bez povelu mám psy naučené na zvednutí levé nohy mírně výše při prvním kroku po zastavení. Moje noha se zvedá obloučkem kolem psího těla a očí a po obloučku dopadá. Jak se zvedá noha, zvedá se i pes. Při výcviku potáhnu vodítko, velím vstáň nebo jdeme a zvedám nohu.
Zákazy
Co se nikdy nesmí a je to velmi ošklivé, je fuj. Co se momentálně nesmí, ale jinak je povolené, je nech anebo pusť. Např. nech lidi, nech psa, nech ocas, nech koš. Pusť, když najde mrtvého krtka. Je to důvod k pochvale, neboť vyhledal zvěř, nese ji a snad ji přiaportuje. Krtek je sice plný muších vajec, páchne a třeba je i nemocný, ale je to svým způsobem zvěř a pes pro mě pracoval, neboť ji vyhledal a donesl. Takže je pochválen a krtka mu odeberu. Moji psi velmi zřídka žerou hovínka - lidská, kočičí, kuní ..., neboť je cíleně pasu na koňském trusu, když ho venku najdeme. Takže nemají potřebu vyhledávat lehce stravitelnou vlákninu z nežádoucích zdrojů. Ne - je další povel, pokud něco nechci právě teď. A nemusím upřesňovat, o co jde.
Povelů je mnohem více, toto byl jen návod terminologie při soužití se psem. Čím je pes starší a více na něj mluvíte, je stále chytřejší a chápavější. Doporučuji ho co nejvíce rozvíjet. Důsledně trvám na vykonání povelů, které se používají např. na cvičáku. Dílčí část povelů musí pes vždy udělat naprosto přesně. A musí vědět, které jsou. (např. zůstaň a ke mně.)
Publikováno 11.11.2005. Uveřejněno se souhlasem autorky.