Zde se nacházíte: Archiv > Klub
Zasedání Evropské federace pro německé špice 2003
Libuše Pečená
Pakliže čekáte, že si přečtete podrobnou zprávu o Světové výstavě, zklamu Vás - doufám, že se tohoto úkolu ujme někdo jiný. K tématu světové výstavy zde pouze a jenom to, že jsme si ji jak já, tak dcera Veronika a špicka Barcarolla velmi příjemně užily.
Já jsem se však na tomto místě s Vámi chtěla podělit o dojmy z události podobného významu - zasedání Evropské federace pro německé špice a japonského špice, které se konalo v den následující, v pátek 30. května, a to rovněž v Dortmundu. Jsem velice ráda, že se těchto zasedání zástupci našeho klubu od založení EF účastní. Letos poprvé přijel i zástupce Slovenska jako druhé postkomunistické země, jinak jsme doposavad byli na těchto akcích z takových států zastoupeni pouze my, Češi. Ostatní představitelé klubů si našeho přístupu velmi cení, jak bylo i v osobních rozhovorech několikrát konstatováno. Přítomní byli zástupci 10 států, mezi jiným i Velké Británie.
Program byl následující: po uvítání paní presidentkou německého klubu paní Gerdou Kastl zpráva hlavního poradce chovu Německa pana Lothara Mendeho o situaci v chovu velkých špiců a stavu a výsledcích vyšetřování dysplasie kyčelního kloubu a patelární luxace. Pak následoval příspěvek našeho klubu o českém klubu a chovu špiců a nakonec zpráva o nově se objevujícím onemocnění BSD.
A nyní k bodům programu podrobněji. Těm, kdo se účastnili setkání s panem Mendem v předvečer naší klubové výstavy, převážnou část nemusím tlumočit, protože si ji již vyslechli, Pro ty, kdo na setkání nebyli, uvedu alespoň několik čísel a údajů. Stav chovu velkých, zejména pak černých špiců je na pokraji katastrofy. V roce 1999 se v SRN narodilo jediné štěně velkého černého špice, po následující dva roky po čtyřech štěňatech a v roce 2002 žádné. U bílých velkých je situace trochu lepší, ale ne o mnoho: v roce 1999 - 15 štěňat, v roce 2000 - 10 štěňat, 2001 - 21 (!) štěňat a loni - 15 štěňat. U černých se uvažovalo o několika variantách znovuvzkříšení tohoto starobylého rázu. Některé z nich, jako např. zakřížení obdobných plemen, byly zamítnuty a klub se přiklonil k myšlence spojování černých a bílých jedinců.
Je nutno říci, že německý klub věnuje tomuto tématu velkou pozornost a spolupracuje na tomto poli úzce se svojí střešní organizací a s jejími odborníky - genetiky. Do programu oživení tohoto rázu se zapojilo i Rakousko a Švýcarsko, kde jsou již narozeny vrhy ze spojení jmenovaných dvou barev. Některá černá štěňata z těchto vrhů mají malé bílé skvrny, u nichž je nutno vyčkat, zda nevymizí. V Německu je narozen vrh po bílé matce a černém otci, všechna štěňata jsou celočerná. Východiskem je samozřejmě především spolupráce všech evropských zemí. Ostatně kontakty s naším klubem si pan Mende velice pochvaloval - má od nás například kompletní rodokmeny všech chovných černých špiců i s popisem.
Dalším bodem programu bylo téma dysplasie kyčelního kloubu a patelární luxace. Účastníci pražského setkání s panem Mendem velkou část informací již dostali, pro ostatní nejprve trochu statistiky z posledních let.
K dysplasii kyčelního kloubu (HD): v roce 1998 bylo 44% vyšetřených zvířat (pouze vlčích a velkých špiců) bez nálezu, 36% stupně B, 16% C a 4% D stupně. V roce 1999 - 60% bez nálezu, 24,2% B, 9,1% C a 6% D. V roce 2000 - 45% bez nálezu, 50% B, 5% C a žádné zvíře s nálezem D. V ostatních státech, tak jako v Německu se vyšetření běžně provádějí u všech uchovňovaných zvířat, aby byl získán přehled o stavu problému u našeho plemene, z toho pouze v Německu a Švýcarsku se zápisem do PP potomků a povinně s omezeními pro spojování postižených zvířat.
Ohledně patelární luxace (PL): od roku 1996 do roku 2000 bylo v Německu vyšetření u zvířat zaváděných do chovu zavedeno povinně, aby byl získán přehled o stavu poruchy u malých a trpasličích špiců. V tomto období bylo zjištěno postižení u 29% uchovněných jedinců malého rázu a u 47,5% trpaslíků. V roce 2000 na základě těchto výsledků bylo přikročeno k omezování chovu u výrazněji postižených zvířat: se stupněm 4 jsou z chovu vyřazena, psi se stupněm 3 a 2 smí být spojováni pouze s partnery bez nálezu a jedinci se stupněm 1 bud' se stejně zatíženými psy nebo se psy negativními. U zvířat narozených až po těchto opatřeních bylo zjištěno výrazné zlepšení - 90,6% zdravých zvířat u malých a 80,4% u trpasličích špiců. Zbylá procenta mají méně závažný stupeň zatížení, stupeň 4 zcela vymizel. Ve většině ostatních evropských zemí je stav vyhodnocování podobný, nebo spíše mírně pokročilejší než u nás - vyšetření se zatím vesměs provádějí za tím účelem, aby klub získal přehled o stavu kolenních kloubů u chovných zvířat.
Z Německa zazněla zajímavá informace o tom, že po tlaku střešní organizace Německa na veterináře a ve spolupráci s ní bylo vyškoleno tolik specialistů na vyhodnocování PL, že prakticky v každém větším městě je možno obrátit se na oficiální vyhodnocovače kolen. Škoda, že u nás tomu tak zatím není...
Všichni přítomní se shodli na tom, že hlavním problémem pro zlepšování stavu kyčlí i kolen u špiců je příliš nízký počet vyšetřených zvířat. Jakým způsobem ovlivnit co nejvíce nových majitelů štěňat, aby své zvíře nechali vyšetřit bez ohledu na uchovnění či neuchovnění, o tom se diskutovalo velmi živě. Na příštím zasedání by měly k tomuto tématu padnout nějaké návrhy, rádi uvítáme, napadne-li Vás něco podnětného. Zatím se zdá, že jedinou metodou je osvěta vedená jak kluby, tak střešními organizacemi. Chceme přece prezentovat své čistokrevné psy jako zdravé, že?
Po polední přestávce došlo na náš příspěvek. Přítomní vyslechli nedlouhý souhrn historie a stavu českého klubu a chovu špiců zakončený uvedením našich problémů a nadějí. Podiv myslím vzbudily relativně vysoké počty odchovů. Následovalo několik dotazů např. na české klubové rozhodčí - specialisty, a na způsob uchovňování zvířat. Příspěvku se dostalo pozornosti a i ocenění, později bylo dokonce navrženo, aby se podobným způsobem na příštím zasedání představily všechny zemské kluby. Znovu opakuji svůj názor, že je dobře, že se prezentujeme jako chovatelsky vyspělá země, která má evropskému chovu špiců co přinést a která je ochotna a schopna komunikovat s ostatními, a to s pohledem zaměřeným do budoucna.
Posledním bodem programu byl příspěvek zástupkyně Švýcarska paní Madelaine Hermann na téma nově se objevivší choroby zvané česky "lysivost dospělých psů" (Adulte Canine Alopecia - ACA nebo Black Skin Disease - BSD). Jde o hormonálně podmíněné onemocnění, při němž buď ve věku přelínávání ze štěněcí srsti (9-14 měsíců) nebo až ve 3-4 letech dosud bohatě osrstěný jedinec ztratí postupně veškerou (!) srst na trupu a horní části ocasu a končetin. Kůže se zbarvuje dočerna. Jinými potížemi postižené zvíře netrpí, protože je však svým zjevem nápadné, až i může vzbuzovat odpor, a protože mu chybí ochrana před chladem, má velmi ztížený život. Doposud se o této chorobě příliš nemluvilo, přestože se kromě jiných plemen vyskytovala i u keeshondů a pomeranianů, zejména u zvířat s americkou a anglickou krví.
V Americe je problém již znám dlouhou dobu, teprve nyní se mu začíná věnovat pozornost. Velkým rizikem u ACA je, že se mnohdy opakovaně v chovu uplatní zvířata, ještě než dojde k projevům poruchy. Záludné je rovněž, že podáváním léků je možno chorobu "zamaskovat", takto se však šíří chovem dále. Proto se účastníci setkání EF shodli, že je nutno apelovat na chovatele a majitele zvířat, aby takovéto případy nezamlčovali. Jen tak bude možno s chorobou bojovat. V poslední době se případy BSD v Evropě již vícekrát vyskytly!
Setkání Evropské federace pro špice ukončila paní Kastl pozváním na příští setkání, které se bude konat v návaznosti na Jubilejní klubovou výstavu špiců v Belgii v září roku 2004. Doufám, že i na tomto zasedání se objeví zástupci našeho klubu, aby Vám, našim členům mohli opět přinést novinky ze špicí scény v okolním světě a aby nás reprezentovali jako normální Evropany...
Jen ještě závěrem - kompletní statistika použitá panem Mendem je k nahlédnutí, bude-li mít některý zaujatý člen klubu zájem.
Publikováno 28.07.2003. 2003, www.spicove.cz