Zde se nacházíte: Aktivity se psem > Zajímavé akce
Špicí tábor Smržovka 2002 (2)
Jana Pandulová (jana.pandulova@centrum.cz)
Tak abych se snad představil. Jmenuji se Alda (Alda KR-IV Bohemia), ale říkají mi Pepíno a jsem malý strakatý špicí kluk, malý tělem, ale velký duší. V létě, to už mi bylo přes 5 měsíců, mě moji páníčkové vzali na specielní špicí tábor. Jsem takové živější štěňátko, tak abych se tam mohl realizovat.
Hakime, co to té Kamejce děláš, padej od ní
Lokalitu vybrali celkem zdařile - na kopci, kousek od lesa a příroda kolem byla taky fajn. Spali jsme v takové velké plátěné boudě a já mohl spát s páníčkama (doma do postele nemůžu). Psů se tam sešlo hodně, ne se všemi se dalo bavit (byl tam třeba na návštěvě jihoruský ovčák a panička mi ani nedovolila, abych ho mohl očuchat, asi ji vadilo, že jeho hlava je tak velká jako já). Taky tam byl finský špic, zkoušel jsem se s ním kamarádit, ale byl na mě moc zbrklý, tak jsem se radši vrátil k malým špiclíkům. Našel jsem si kamarády mezi omladinou, která se mnou dováděla od rána do večera. Dost se mi líbila fenečka Kamey, doufám, že ji ještě někdy uvidím, akorát mě o její pozornost okrádal Kim - no jen počkej až s ní budu někdy sám. Okouzlím jí svým dokonalým šarmem.
Taky jsem si často hrál s černou fenečkou Buffy, byla trochu plachá, ale na táboře se otrkala a pak mi brala i moje hračky, ale protože jsem občas džentlmen, tak jsem jí je přenechal (nechal jsem jí je taky proto, že tam měla gardedámu Heidi a kdykoli jsem si chtěl s Buffy zašpásovat, tak mě zpražila, asi neměla pochopení pro mládež).
Na táboře se mi moc líbilo a ani se mi nechtělo moc spát, tak jsem se musel hodně snažit, abych ty moje páníčky udržel vzhůru. Ráno to byla docela legrace, vždycky začal nějaký špic štěkat a ostatní se přidali, já samozřejmě s nimi, abych nebyl pozadu a za chvíli páníčkové vstávali, protože v tom randálu nemohli spát. Jídlo taky nebylo špatné, já se vždycky připletl někde při krmení a všude mi dali ochutnat, ale pak jsem samozřejmě nesnědl co mi přichystali páníčkové, no měli ze mě radost.
Moje kámoška Buffinka
Ve čtvrtek jsme šli na dlouhou procházku, to se mi líbilo, ale pak se obloha zbláznila a začalo najednou padat hrozně vody, mě to tak šokovalo, že mě chtějí mýt uprostřed procházky, že jsem si sedl a odmítal jít dál, tak mě musel páníček nést, ještě že jsme se mohli schovat v hospůdce u Hrocha a odtamtud už jsme jeli do tábora autem, vody bylo na mě na jeden den trochu moc.
No a v pátek den jsme tak trochu soutěžili, a protože jsem měl dobrou náladu, že jsou se mnou páníčkové od rána do večera, tak jsem si teda řekl, že jim to oplatím a budu poslouchat. No já se taky rád předvádím a tam byla porota, která nás posuzovala, tak jsem jim chtěl ukázat jaký jsem hodný pejsek a jaké že mají páníčkové vlastně štěstí, že mě mají. No a nakonec jsme tu soutěž v poslušnosti vyhráli.
Pejsků začínalo ubývat a v sobotu jsme vyrazili k domovu i my. Psí tábor byl prostě super. Už se těším na příští rok, panička mi slíbila, že budeme chodit na agility a pak to na táboře budeme učit další pejsky, už se na to těším, až se tam s nimi budu zase za rok prohánět.
Publikováno 14.11.2002. Pro www.spicove.cz