Zde se nacházíte: Aktivity se psem > Agility
Agility - ohlédnutí za sezónou 2003
Eva Zezuláková (zezulakova@seznam.cz)
Zdravím Vás, moc hezký článek o špicích v Planetě zvířat. Škoda že jich není víc. Nedávno jsem v jednom supermarketu narazila na novou knížku o psech. Pochopitelně jsem nejdříve nalistovala heslo špic - a nestačila jsem se divit. Kromě upozornění, že jsou špicové velmi uštěkaní jsem se dozvěděla, že jsou i dost obtížně vychovatelní, špatně se snáší s jinými psy, na které jsou agresivní. Tak nevím, asi bych si měla zkontrolovat rodokmen, třeba doma opravdu nemám špice :-). Chuť učit se stále nové a nové věci ho totiž rozhodně neopouští, teď zrovna pilujeme válení sudů. Všude sníh a my nemůžeme na cvičák, tak si musíme hledat nějakou jinou zábavu.
Tak tady je pár řádků o tom, čeho ten můj malý nevychovatelný psík dosáhl. Loňská agiliťácká sezona mne opravdu nadchla. Po třech závodních letech, kdy jsme běhali opravdu jen a jen pro radost, přišly i úspěchy. Tak se budu teď tak trochu chlubit.
Na první závody jsme vyrazili do Jičína. Už cesta na místo byla velmi zajímavá. Napadlo by vás, že se do stařičké Škody 120 vejde 5 lidí s výbavou na celý den a k tomu 4 psi? Musím říct, že osádky aut, která nás míjela, se tvářily dost vyděšeně. Ono když na vás z předního sedadla vyplazuje jazyk bearded kolie a vzadu štěká náš špiclí střeďák spolu se dvěma pudly (trpaslíkem a střeďákem) je to pro neznalé vskutku šok. Škoda, že jsme nepořídili památeční foto. Hned úvodní jumping se Rexovi moc povedl. Neudělal ani jedinou chybu, takže jsem byla opravdu moc spokojená. Nakonec mu tenhle výkon přinesl druhé místo mezi A1 psy. Byl to vlastně jeho úplně první úspěch v samostatném běhu, takže moje radost opravdu neznala mezí. I následující zkoušku složil na výbornou, i když s jednou chybou. Zóna na áčku se nám opět vymstila, takže pět trestných bodů nás neminulo. Ve vyrovnaném poli to stačilo až na 11 místo. Inu, dnes už platí dvojnásob, že šanci na úspěch dává pouze bezchybný výkon. Tahle výborná byla navíc Rexovou třetí, takže splnil podmínky pro přestup do vyšší výkonnostní kategorie A2. Naštěstí nám pravidla dovolují ještě rok setrvat v jedničkách a my jsme toho pochopitelně využili.
První máj jsme oslavili v České Třebové. Rex opět potvrdil, že pokud nemusí šlapat na ty hloupé zóny, běhá mu to opravdu skvěle. Jumping zaběhl opět bez chyby, ale vzhledem k tomu, že se výsledky nedělily podle výkonnosti psa, nijak jsem se k výsledkové listině nehrnula. O to větší bylo moje překvapení. Třetí místo v celkovém pořadí, to je zatím náš největší úspěch. Zkouška dopadla tradičně s jednou chybou, hádejte kde...
Pak jsme si odskočili na domácí Krajskou výstavu. Rex opět získal titul Krajského vítěze, ale daleko větší pozornost budil při předvádění agility. Pro návštěvníky výstavy byly jako doprovodný program připraveny mimo jiné i ukázky agility. Rex pochopitelně nemohl chybět. S čerstvou stužkou krajského vítěze předvedl, že výstavní pes opravdu nemusí jen ležet doma na gauči.
Další závody, které stojí za zmínku, byly v Chlumci nad Cidlinou. Potěšilo nejen Rexovo druhé místo ve zkoušce, ale i naprosto úžasný přístup pořadatelů. Byly to jejich první závody a opravdu se moc snažili, aby dopadly dobře. Vzhledem k tomu, že se ke slovu přihlásila červnová vedra, většina z nás nechávala svoje auta větrat po celý den. Málokdo z nás disponuje tak luxusním vozem, který by stál za ukradení za bílého dne, a navíc vyvětrat rozpálené auto až těsně před cestou domů je skoro nemožné. Sotva to pořadatelé zjistili, začali kromě běžné organizační práce hlídat i naše auta. Opravdu, klobouk dolů. Letní vedra Rexovi moc nesvědčila. Špiclí kožich není stavěný pro třicetistupňová vedra. Opravdu jsem Rexe obdivovala, protože i v těchto podmínkách byl ochotný na parkuru předvést velmi slušný výkon. Vzhledem k tomu, že na obyčejné procházce se doslova vlekl, byla jeho chuť do běhání opravdu ohromující.
Přelom července a srpna patřil tradičně závodům v Jaroměři. Po dvou dnech závodění v úmorných vedrech přišla na řadu závěrečná soutěž. Již tradičně netradiční. Část parkuru byla normálně postavená pro psa, ale část si musel vyzkoušet na vlastní kůži páníček. Musím říct, že lidi i psi se opravdu dobře bavili. Jen mám pocit, že naši pesani si chvíli mysleli, že se jim páníčci dočista zbláznili.
Další úspěch na nás čekal v Žamberku. Opět druhé místo v jumpingu. Rex prostě moc dobře ví, že je na závodech a chce být co nejrychlejší. Ty hloupé zóny ho prostě moc brzdí. Ale lepší se, už mu k jejich dosažení chybí tak 5 cm. Občas mám pocit, že mi to dělá schválně.
Poslední letošní závody byly u nás v Hradci. Počasí bylo už hodně podzimní a hlavně v neděli opravdu pod psa. Pršelo celý den. Rex konečně začal šlapat i na zóny. Stojí nás to sice nějaký čas navíc, ale i tak nám to vyneslo druhé místo ve zkoušce. V sobotu Rex poprvé v životě zaběhl i bezchybný open, takže moji radost i šance na hezké umístění v závěrečném součtu zkazila jen hloupá sobotní diskvalifikace v jumpingu. Rex si totiž při překonávání jedné skokovky všimnul něčeho neodolatelného v trávě. V klidu dokončil skok, otočil se, přeskočil skočku zpátky a šel si to očuchat. V tu chvíli jsme byli pochopitelně diskvalifikováni. Rex si svoje očuchal a bez zaváhání pokračoval mimo soutěž dál. Diváci i rozhodčí se královsky bavili. Kdyby Rex totiž onu překážku pouze obešel, byla by to pro nás jen časová ztráta, ale proč by to dělal, on je předci agiliťák. I tohle k agility patří, naši pejsci nás prostě musí překvapovat neustále.
Teď i u nás leží sníh. Rex ho má rád, ale nechápe proč nechodíme na cvičák. Tak se i za něj těším na brzký příchod jara. Třeba se s někým z vás potkáme někde na závodech.
Publikováno 10.03.2004. Pro www.spicove.cz