Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Genetika
Genetika v chovu psů - zuby
RNDr. Eva Rotreklová
- Gen
- - určité místo na molekul DNA determinuje určitý znak
- Genotyp
- - soubor všech genů (vloh) děděných po předcích a předávaných dál na potomstvo
- Dominance
- - převládání jedné vlohy nad další (dalšími)
- Recesivita
- - potlačení některé vlohy, ústup, skrytí vlohy
- Mutace
- - změna vlohy nějakým vnějším vlivem (může a nemusí se přenášet na potomstvo)
- Geny velkého účinku (oligogeny)
- - determinují jednoduše založené znaky, nazývané kvalitativní (barva srsti, barva očí, tvar hlavy, atd., = kratší biochemická cesta)
- Geny malého účinku (polygeny)
- - vyznačují se malým účinkem na tvorbu znaku, ale víme, že se spolupodílejí na realizaci. Hovoříme o aditivním charakteru dědičnosti.
Dědičnost tvorby zubů spadá do působnosti polygenů. Kvalita, počet a uspořádání jednotlivých zubů je jedním ze sledovaných ukazovatelů u jedinců čistokrevně chovaných. Řadou chovatelů je tato otázka bagatelizována s poukazem na skutečnost, že domácí šelma již naprosto není odkázána na používání zubů pro lov a tedy pro přežití plemene, jiní zase otázku chybění zubů považují za rozhodující při rozhodování o chovnosti daného jedince. Pravda je - jako vždycky v proměnlivosti života - někde uprostřed. Abychom se mohli zařadit mezi dobré a opravdu soudné chovatele, pokusíme se proniknout do problémů chrupu za pomoci praktické genetiky a pokusíme se najít rozumné řešení pro klasifikaci chudozubosti. Dobrý chovatelský klub nechť potom zvolí způsob, který jeho plemeni nejlépe vyhovuje z hlediska hodnocení současné situace i plánů do budoucna. Poznatky o dědičnosti zubů jsou výsledkem sledování dobrých chovatelů a několika odborníků. Výsledky lze shrnout následovně:
- K výskytu chudozubosti je třeba více genů malého účinku.
- Počet zubů patří k základním ukazatelům každého plemene.
- Plný počet zubů je dominantní nad sníženým, či zvýšeným počtem.
- Počet zubů se spolupodílí na tvaru čelisti.
- Anomálie chrupu jsou mnohdy spojovány s odlišným využíváním vápníku.
- Chudozubost je nutno udržet v nejnižším procentu.
- Nadpočetně zuby je třeba hodnotit z genetického hlediska stejně jako ztrátu.
- Sledovat se musí i postavení jednotlivých zubů.
Jako příklad si lze uvést již v literatuře často citovaný výskyt 7 řezáků u buldoků, kde dlouhodobou selekcí na široké a ploché horní čelisti došlo ke stlačení prostoru pro stoličky a otevření prostoru pro řezáky. Poměrně podrobná šetření ukázala, že v normálních populacích je výskyt většího počtu řezáků velmi nízký a pohybuje se mezi 1,3 - 8%. Jedinou vyjímku tvoří boxeři - opět psi, u nichž je preferován široký čenich. U jiných plemen došlo povolováním ztráty zubů k deformaci (extrémnímu zúžení) čelistí. Snížený počet zubů - chudozubost - existuje i v přírodě, u divoce žijících šelem, odkázaných na svůj chrup v boji o přežití. Procento dle některých studii se u divokých populací pohybuje zhruba kolem 12-14% v průměru. S výskytem této chudozubosti bychom měli počítat i my při snaze snížit výskyt této nežádoucí vady na minimum. V čistokrevném chovu šlo vždy celým generacím rozumných chovatelů o zachování genofondu plemen v co nejoptimálnější formě, a to z celkového pohledu životaschopnosti, krásy exteriéru a zdraví.
Je třeba si uvědomit, že spojováním jedinců chudozubých vede poměrně rychlému nárůstu této vady v celém plemeni (viz - malý hladkosrstý pinč). K eliminaci této vady je třeba přistoupit s jasným dlouhodobým plánem. Nikdy nespojovat jedince se stejnou vadou! Vzhledem k poznatkům, že každá řada je geneticky založena odlišně, je např. při povolení výjimky chybění 2 zubů 1x P1 + 1x M3 - tedy kombinací dvou řad, už založena možnost chybění celkem 4 zubů (2x P1 + 2x M3). A to i tehdy, když je chudozubý jedinec spojen s jedincem plnochrupým!!! Při odhadu výskytu vady budeme vycházet ze základního genetického vztahu dominance (A) a recesivity (a). Štěně dostává vždy polovinu genů od otce a polovinu od matky (o poněkud vyšším podílu feny si řekneme jindy). Místo obou písmen u rodičů si můžeme vložit jakoukoliv vadu či přednost, která nás momentálně zajímá a odhadnout nejen jaké asi můžeme očekávat potomky, ale i podle výskytu dané vlohy u potomků zjistit, jak ji ten který rodič nese ve svém genotypu. Je tedy možno začít s dosazováním do tabulky:
- Rodiče:
- A (plnochrupost) + a (ztráta či nadpočetnost zubů)
- Potomci:
- AA (plnochrupost - bez recesivní vlohy) + Aa (plnochrupost - ale vloha nesena recesivně) + aa (ztráta či nadpočetnost zubů)
Výše uvedené kombinační možnosti by měl tak trochu ovládat každý chovatel. Chudozubost je problém, který není zcela jednoduše vypočitatelný, ale v každém případě je nutno vědět, že je tato vada recesivně (tedy "a") založena a při neopatrném zacházení se na celá léta může chov uzavřít do začarovaného kruhu. Rozhodně tam, kde máme dostatek jedinců dobré kvality je doporučeno dát plnochruposti vždy přednost a jedince se ztrátou zubu použít jen maximálně tehdy, když je:
- Neobyčejně vysokých ostatních kvalit.
- Výrazným zlepšovatelem některého znaku plemene.
- Máme malou chovatelskou základnu.
(Vše platí samozřejmě i pro špice všech velikostí!)
Publikováno 07.02.2005. zdroj: Knírač 3-4/94