Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Koupě a prodej psů
Kupujeme trpaslíčka
Lea Smrčková
Dejme tomu, že už jste se na základě zralé úvahy rozhodli, že si pořídíte psa, a to psa malého, že jste si už třeba i za pomoci obrázků vybrali plemeno. Co však dělat dál, aby se váš sen stal skutečností? Chov psů u nás a ve valné většině i ve světě není nikoliv masovou, ale individuální záležitostí. Pejska ke koupi tudíž nebudete hledat v obchodě, ale přímo u soukromých chovatelů. Jak se o nich dozvíte?
Trpaslíček jak má být
Existuje několik možností. Jednou z nich je pozorně sledovat inzertní rubriky novin a časopisů, nejlépe těch kynologicky zaměřených. Nezkušený člověk se ovšem v záplavě inzerátů jen těžko orientuje, nedokáže posoudit kvalitu ani cenu nabízených zvířat a jen málo mu říkají vypisované zkratky výstavních či jiných úspěchů, jména rodičů, při jejichž čtení jazyk trpí jako na mučidlech, nebo dokonce celé série čísel, u některých plemen vyjadřující zcela přesně kvalitu psa. Proto udělá mnohem lépe, když se obrátí na příslušný chovatelský klub. Poradce chovu nebo jiný klubem pověřený funkcionář zajisté ochotně sdělí, kteří chovatelé mají momentálně štěňata, kde je předpoklad výstavní kvality (a tím ovšem většinou i vyšší ceny) a naopak kde je možno získat levnější zvířátko bez výstavních ambicí, které ovšem v rodině nebude o nic méně milé a přítulné.
Ať tak nebo tak, rozhodně vám doporučujeme pořídit si štěně s průkazem původu, tedy takzvaně "papírové". Předejdete překvapení co z vašeho bišonka, či pekinéze nakonec vyroste. Nic se nedejte zmást tím, že maminka štěňat má třeba i průkaz původu a vypadá k světu. Staré přísloví říká, že otec je vždy nejistý. I mezi chovateli tzv. luxusních a tedy většinou dražších plemen se najde množství fiškusů, kteří vám bez mrknutí oka jsou ochotni prodat za hříšné peníze nejčistokrevnějšího voříška nebo - což není o nic lepší - zvíře zdravotně podlomené, odchované či držené v nevyhovujících podmínkách. Z těchto důvodů vám doporučujeme raději něco připlatit, i když se třeba nehodláte zúčastnit výstav a soutěží.
Pokud tedy chcete skutečně pěkného malého pejska, právě takového, jakého jste si vyhlédli v atlase psů nebo v časopise, obraťte se na odborníky. Kontakt na ně získáte na každé větší výstavě, v odborném kynologickém tisku nebo u majitelů čistokrevných jedinců daného plemene, kteří bydlí ve vašem okolí. V klubu vám nejen poskytnou adresy chovatelů, kteří zrovna mají nebo budou mít štěňata, ale umožní vám zajisté sát se zde rovnou členem. Tak budete mít zajištěn kontakt s ostatními chovateli a majiteli vašeho plemene, budete zváni na nejrůznější akce, budete dostávat chovatelský zpravodaj s aktuálními informacemi. Na problémy, které se pejskem mohou vyskytnout, nebudete sami.
Když se vám podaří zkontaktovat chovatele, který zrovna má štěňata, trvejte ještě před datem vlastního odběru na osobní návštěvě. Je nezbytně nutné, abyste se na vlastní oči přesvědčili, v jakých podmínkách váš případný budoucí kamarád vyrůstá, a to nejen po stránce materiální. Velkochovatelům, kteří mají v kotcích kdesi na zahradě zavřeny desítky psů, ale v jejichž bytě se se psem nesetkáte, doporučujeme zvláště u malých "gaučových" psíků se raději vyhnout. Jejich štěňata by měla vždy vyrůstat v těsné blízkosti člověka, aby si už v raném věku vybudovala k lidem žádoucí sociální vazby. Pokud tomu tak není, mohou být po celý život nedůvěřivá, bázlivá a nespolehlivá. Už při první návštěvě si můžete předběžně vybrat štěně, které si za pár dnů nebo týdnů odnesete domů. Už ve stáří 1 měsíce lze na štěňatech pozorovat rozdíly jak v exteriéru, tak i v povaze.
Pokud chcete vědět jak má dané plemeno skutečně vypadat, měli byste předem navštívit výstavu psů a prostudovat základní odbornou literaturu, zvláště plemenné standardy.
U trpasličích plemen, u nichž je malá velikost bezpochyby žádoucí, se nevyplácí vybírat si štěně, které je výrazně menší než ostatní. Nejenže ho pravděpodobně nebude možné použít v dalším chovu, ale nejspíše ho čeká i mnohem více zdravotních problémů než jeho normálně velké sourozence.
Doporučuje se vzít si štěně až po přeočkování tedy někdy kolem dvanáctého týdne věku. Předem doporučujeme sepsat s chovatelem smlouvu o budoucím odběru štěněte a předat mu případně zálohu. Tak si vy štěně zajistíte a chovatel bude mít jistotu, že ho odeberete a nezůstane mu.
Publikováno 31.10.2005, poslední změna 08.05.2006. Z knihy Psi do kapsy