Zde se nacházíte: Chov špiců
Špic, plemeno na vymření?
Dvě chlupaté sotva kilogramové kuličky podnikaly na sebe neuvěřitelné nájezdy. Zápasení nemělo konce, ale ani vítěze nebo poraženého. Tolik energie se hned tak nevidí. Psí škádlení nám se vší vervou předváděla štěňata trpasličího špice. Byli jsme ve Zvoli u Prahy, kam jsme si přijeli popovídat s Marií Maruškovou, chovatelkou a hlavní poradkyní chovu německých špiců v naší republice.
Jaké vlastnosti mají špicové?
Od přírody jsou výborní hlídači, milí a společenští. Špicové jsou vůbec velmi komunikativní, nepotřebují výcvik, snadno pochopí, co se po nich chce. Jsou temperamentní, rádi něco dělají. Svou stavbou těla nejsou vhodní ke služebnímu výcviku. Dobře si rozumějí i s dětmi. Nejsou přešlechtění, takže netrpí nějakými zvláštními chorobami. Dožívají se až patnácti let.
Kolik rázů špiců existuje?
Je pět velikostních rázů - od trpaslíčků, přes malé, střední, velké až po tak zvaného špice vlčího. Nejmenší mají výšku asi 18 cm při hmotnosti od jednoho a půl kilogramu, největší jsou kolem 55 cm vysocí při 20 i více kilogramech. Špicové se vyskytují v různých barevných variantách. Jsou bílí, oranžoví, hnědí, černí, vlkošedí i strakatí.
Jak jsou u nás jednotlivé rázy zastoupeny?
Nejznámější jsou bílí nešlechtění špicové střední velikosti. Kdysi byli běžnou součástí každého venkovského dvora pro jejich dobré hlídací vlastnosti. S rodokmeny jsou nejrozšířenější vlčí špicové (mají plnopočetné vrhy - i deset štěňat) a malí špicové v různých barevných variantách. Trpaslíčků je málo, protože ve vrhu bývá jedno, maximálně tři štěňata a s jejich odchovem je dost starostí. V této době jich máme v registraci v celé republice jen 36 psů i fen dohromady. Katastrofální však je situace u velkého černého špice. Toto plemeno se doslova ztrácí. V současnosti jich je v registračních kartách jen šest!
Proč k této situaci došlo?
Ještě koncem minulého století byl u nás špic velmi běžný, že se o něm jako o plemenu ani neuvažovalo. Přitom špicové byli známí už ve středověku, a to jak v Evropě, tak v Asii a Africe. Na počátku tohoto století k nám přišla móda a invaze anglických plemen, od malých pekinézů až po velké ovčácké psy. V současnosti je navíc černá barva psů zřejmě málo oblíbená. Zkrátka, není odbyt štěňat velkých černých špiců, proto je majitelé nechovají.
Kolik je u nás chovných stanic špiců?
Zaregistrováno je kolem dvě stě chovných stanic. Ovšem aktivních, které odchovávají štěňata pravidelně, je čtyřicet až padesát. V podstatě, jedním vrhem už se feně dá přiznat chovnost. Žádat o registraci k chovné stanici se v současnosti musí už jen na mezinárodní úrovni.
Kdy vznikl Klub chovatelů špiců?
Klub byl ustaven v roce 1958 a začalo se regenerací špice z ulice. Několik nadšenců tehdy doslova „vydupalo“ plemena ze země, protože špicové byli po válce u nás na úrovni už jen voříšků. Dovozem z Německa a Polska a trpělivou prací a výběrem jsme v tomto směru dnes srovnatelní s cizinou. Třeba s chovem trpaslíků se začalo asi před deseti lety. Tehdy tu byli jen dva dovezení jedinci.
Kolik členů má Klub chovatelů špiců a jaká je jeho činnost?
V současnosti má klub asi 400 členů. Jednou za rok se koná členská schůze, každý měsíc se scházejí členové výboru a připravují výstavy, účast na soutěžích, bonitaci, kdy se prověřuje chovatelská hodnota. V létě klub pořádá psí tábor. Čtyřikrát jsme byli ve Smržovce v Jizerských horách, letos koncem července pojedeme asi do Děčínských skal. Loni se tábora zúčastnilo 28 lidí a 36 psů. Tábor se realizuje pod stany a jde o příjemnou dovolenou členů rodin s přáteli a pejsky.
Co klub chystá v nejbližší době?
Kromě přípravy na domácí i mezinárodní soutěže chystáme na 31. května Svátek špiců. Půjde o celodenní setkání a klubovou výstavu v zámeckém parku v Roztokách u Prahy. Zúčastní se tam nejvíce zástupců špiců ve velikosti i barvách z celé republiky. Jejich majitelé i další příznivci psích plemen si vymění zkušenosti, popovídají si, a pokud bude pěkné počasí, půjde jistě o hezky prožitý den. Akce je přístupná i široké veřejnosti.
Publikováno 01.01.1997. Uveřejněno se souhlasem autorky.