Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Etologie
Co má pes na jazyku?
Stanley Coren
Člověk má úžasnou schopnost hovořit, ale většina z toho, co říká je prázdná a klamná. Zvířata jí mají méně, ale to málo, co sdělují, je užitečné a pravdivé. A je lepší malá a pravdivá věc než obrovská faleš. (Leonardo da Vinci - zápisník, kolem r. 1500)
Pravděpodobně každý člověk si přeje tu a tam být doktor Bolíto nebo mít Šalamounův prsten, aby mohl rozumět zvířatům a mluvit s nimi. V mnoha ohledech závisí naše schopnost úspěšně a šťastně žít s jakýmkoli psem na naší schopnosti rozumět psí řeči. Jestliže daná osoba ví, jak mluvit "po psím", může si přeložit, co se pes pokouší říci, a naopak může psu dát signály, které je s to pochopit. Na rozdíl od lidských jazyků, kterým je třeba se naučit, je většina psího jazyka zakódovaná geneticky.
Mají i jiní živočichové než člověk vlastní jazyk? Ačkoliv se všichni zoologové shodnou, že zvířata spolu dovedou komunikovat, problém spočívá v definici, co je to vlastně jazyk. Podle zoologů zvířata nemají schopnost pojmenovat objekty ve svém prostředí a už vůbec ne vyjádřit abstraktní pojmy. Pokud ale za řeč považujeme jakýkoli systém komunikace nebo signalizace, pak každý živý tvor ne této planetě pravděpodobně vládne svým jazykem.
Pes má omezenou možnost vytvářet modulované zvuky, a to díky hrtanu, který je na rozdíl od lidí stavěn odlišně a to omezuje tvorbu zvuků u psů a díky odlišně upraveným dýchacím cestám, kdy je dýchací záklopka většinu času uzavřená. Protože psi nemohou mluvit, nemusí to nezbytně znamenat, že nemají vlastní jazyk. Známe přeci mnoho hluchých lidí, kteří používají místo zvuků znaky. Podobně, ačkoli vývoj odepřel psům potřebnou pružnost obličejových struktur, složitější hrtan a uvědomění dostatečné k tomu, aby vznikla řeč, je zřejmé, že psa vybavil jinými možnostmi komunikace. Tyto jiné způsoby psího dorozumívání můžeme pro jejich bohatost a úplnost označit jako jazyk.
Vnímat jazyk je mnohem snazší než naučit se řeč používat aktivně. U psů se rovněž schopnost rozlišovat zvuky může vyvinout v receptivní jazyk. Jsou schopni přesně vnímat velmi jemné nuance a rozlišovat lidská slova podle výslovnosti. Pes je schopen dokázat, že bezprostředně odpovídá na mluvená slova. Psi mohou samozřejmě plnit příkazy, ale také inteligentně a přiléhavě reagovat svým chováním na mluvené sdělení.
Vzorek ukazující chápavost psů u cvičených povelů:
- Pryč
- pes reaguje na tento povel tím, že odejde od něčeho, co chtěl prozkoumat nebo pozorovat.
- Zpět
- pes se přesune na zadní sedadlo.
- Zlý pes
- to je výraz nespokojenosti. Pes rozpozná nevoli v těchto slovech a obvykle reaguje podřízeným kňučením a někdy dokonce odejde z místnosti.
- Buď u mě
- při chůzi se psem, pokud se pes příliš vzdálí, a on vždycky přijde blíž.
- Pospěš si
- toto slovo se používá při venčení. Když ho zaslechne, pes začne hledat místo, kde by se vyprázdnil. Často zvedne nožku jenom proto, aby potěšil
- Ke mně
- to je mnohoúčelový povel, který se používá při denním výcviku. Volně pobíhající pes se pak vrací na místo po levém boku.
- Obojek dolů
- tento užitečný výraz přiměje psa, aby sklonil hlavu, takže se mu dá mnohem snáze svléknout obojek.
- Obojek nahoru
- tato věta je zpravidla první, pes na ni reaguje tak, že zvedne hlavu a natáhne čenich, takže se může pohodlně natáhnout obojek.
- Pojď sem
- to je základní povel na přivolání.
- Domů
- to je výraz pro povel "na místo". V tomto případě pes zamíří domů a čeká tam na pána.
- Se schodů
- při zaslechnutí těchto slov pes seběhne dolů po schodišti.
- Daun
- povel, který přinutí psa okamžitě lehnout na místě, kde stojí.
- Chceš si hrát?
- Na tuto větu pes začne běhat do kruhu, štěkat a zaujímat hravý postoj, připraven na nějakou zábavu nebo cvičení.
- Hodný pes
- obecný termín, kterým se pes odměňuje, on na to reaguje máváním ocasu.
- K noze
- tradiční povel, na který pes reaguje tím, že kráčí po levé straně u nohy.
- Hop
- toto slovo se používá, když má pes přeskočit nějaký objekt nebo překážku.
- Do boudy
- na tento povel pes jde do své boudy nebo výběhu.
- Klid
- tento povel zarazí okamžitě psa, který štěká.
- Pomalu
- tento výraz přiměje psa, který táhne na vodítku, aby zpomalil.
- Čekej
- tento povel, spojený s gestem, má psa přimět, aby zůstal na místě. Pes má klidně zůstat v určené oblasti. Může sedět nebo ležet, dokonce i vstát, ale nesmí se pustit do žádné činnosti.
- Stůj
- na povel se pes v běhu nebo chůzi zastaví a zůstane stát ve směru pohybu.
- Zůstaň
- specifický povel, který psa upozorní, že musí zůstat na místě, kde byl odložen, a nesmí změnit místo ani polohu, dokud pro něj nepřijdeme.
Atd, atd. slov a vět by bylo nespočet. Kolik slov a nebo vět se může pes naučit? O tom se mnoho diskutuje. Jestliže se omezíme jenom na slova a zvuky, někteří psychologové předpokládají, že průměrný pes dovede běžně rozlišit asi dvě stovky lidských slov, což snese srovnání s lidským dítětem ve věku dvou let. Někteří cvičitelé však tvrdí, že se psi mohou naučit většímu počtu slov, až třem stům.
Publikováno 03.06.2005. Převzato z knihy Stanley Coren: Co má pes na jazyku