Zde se nacházíte: Veterina
Kulhání psa
Ing. Hana Čtyroká (ctyroka@pef.czu.cz)
3. června 2000 proběhl v Praze 5. seminář brněnské Kliniky Jaggy pro chovatele psů. Téma bylo věnováno aktuálním problémům: kulhání (Dysplazie kyčelního a loketního kloubu) a březost (+ porod, císařský řez). První část přednesl MVDr. Jan Beránek, druhou pak MVDr. Alois Láznička, oba specialisté v daných oborech. Seminář byl velice zajímavý, přednášky volně prolínaly diskuse. Bylo opravdu co se dozvědět nového. Ze semináře jsem pro Vás vybrala několik důležitých postřehů:
Téměř každý majitel psa se někdy ocitl v situaci, kdy jeho zvíře začalo kulhat. Příčinou mohou být nejen traumatická onemocnění kostí a kloubů (zlomeniny, poranění kloubů, vazů a šlach), ale i netraumatická, jako jsou záněty kostí, nádory, metabolická onemocnění (např. hyperparatyreóza - hypefunkce příštitných tělísek, jež má za následek poruchy metabolismu vápníku a fosforu, špatnou mineralizaci kostry, odvápňování a bolestivost), neurologická onemocnění (např. paréza - částečná obrna končetiny, kdy bedrokřížový vaz tlačí zespodu na míšní nervy, ty ochabují částečně nebo úplně a dojde k obrně končetiny) nebo i problémy se zvětšenou prostatou, zánětem dělohy apod., kdy zvíře trpí bolestí a ulevuje si, jak může. Pro laika i odborníka je někdy velice obtížné najít pravý důvod kulhání a ke správné diagnóze pomůže až bedlivé pozorování, důkladné vyšetření (pohmatem, poslechem...), zhodnocení vhodnosti potravy, péče a prostředí, ve kterém zvíře žije (pohyb, další psi, schody apod.) a případně odborná vyšetření (RTG, rozbor krve, rozbor synovie - kloubní tekutiny, EKG, ultrazvuk, výjimečně i tomograf). Co považují veterináři za velice důležité je to, aby se psem do ošetřovny přišel ten člen rodiny, který psa nejlépe zná, je s ním nejvíce času a je schopen o něm podat nejpřesnější informace. Většinou to nebývá otec - hlava rodiny, protože je většinu dne v práci.
Kulhání? To už se mě netýká...
Štěňata velkých plemen psů jsou v období růstu zatížena mnohem větším rizikem ortopedických problémů než malá plemena. Svou úlohu zde hraje dědičné založení, výživa a zátěž rostoucího jedince. Překotný růst štěňat vede často kolem 5.-6. měsíce stáří k nadměrné námaze kostí, vazů a šlach. Svaly rostou a kostra nestíhá... Výsledkem je vývoj dysplazie kyčelního kloubu, prošlapování tlapek a postojové abnormality. Vliv hraje i obsah vápníku v potravě. Krátkodobý nedostatek nevadí, ale přebytek nabourává rovnováhu minerálních látek a je predispozicí pro osteochondrotická onemocnění (nedostatečná tvorba chrupavčité a kostní tkáně). Veterináři tedy radí krmit kompletní granulovanou směsí pro juniory velkých plemen a nepřidávat žádné další minerály nebo vitamíny (zejména vápník).
Dysplazie kyčelního kloubu / Dysplazie loketního kloubu
Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) a dysplazie loketního kloubu (DLK) jsou vývojová polyfaktoriální onemocnění, projevující se abnormálním růstem hlavice a jamky kloubu. Kloub je pak nestabilní a uvolněný, má tendenci ke vzniku degenerativních kloubních změn (artrózy). Onemocnění je dědičné, ale ne vrozené, vyvíjí se u geneticky predisponovaného štěněte vlivem nadměrné zátěže v pubertě a vysoké hmotnosti psa (zejména kolem 1/2 roku věku) - nejen z důvodu obezity, ale díky rychlému růstu organismu.
Jde o silně bolestivé onemocnění, projevující se v době puberty, kdy vzniká a v době stáří, kdy se zhoršuje jeho stav. Může být mnoho let skryto bez příznaků a pak propuknout prudce ze dne na den v podobě zánětu. Diagnostikuje se rentgenem. Psi se podle výsledku rozdělují na dysplatické (C, D, E = 2, 3, 4), nedysplatické (A = 0) a s přechodnou formou (B = 1). Někdy jsou však samotné kosti v pořádku (0/0), ale kloub je volný a vyvíjí se artróza. I tento stav je posuzován jako dysplatický, stupeň DKK 2.
Rozlišení stupňů 2 a 3, příp. 4 je velice obtížné, někdy nemožné a dle veterinářů vlastně zbytečné. Tito psi zkrátka mají dysplazii kyčelního kloubu a v chovu by neměli být v žádném případě použiti. Diagnostika není často úplně objektivní a je třeba podotknout, že úplné odstranění DKK z populace je nemožné. Podle statistik ze spojení negativních rodičů (0/0) se může až s 30% pravděpodobností v potomstvu DKK objevit.
V USA vyvinuli zcela odlišnou metodu hodnocení dysplazie kyčelního kloubu. Zhotovují se dva RTG snímky - jeden, kdy je kloub v kloubní jamce, druhý, kdy je silou odtažený co nejdále od jamky. Měří se tzv. „volnost kloubu“. Toto vyšetření lze provádět již ve věku 4 měsíců. Bylo zjištěno, že naší metodou vyhodnocení negativní psi (DKK 0/0) mají podle USA hodnocení v 50% volné klouby a tedy i dysplazii! I proto se nedaří DKK z chovů vymýtit.
Prevence a léčba
Léčit dysplazii nelze. Lze se pouze snažit o zmírnění jejích projevů. Mladá rostoucí zvířata zbytečně nepřetěžujte, nehoňte u kola a zajistěte jim vyváženou stravu bez nadbytku bílkovin, s dostatečným množstvím minerálních látek. K průmyslovým granulovaným krmivům nepřidávejte žádné minerální doplňky. V případě, že přesto dojde k projevu kloubního onemocnění (a tyto rady se týkají i jakéhokoli jiného kulhání), zajistěte psovi klid a teplo (zavřít psa do pokoje, kotce, nosit do schodů, nenechat ho prochladnout, zajistit, aby ho neobtěžovalo jiné domácí zvíře...).
Pes si díky své zvědavosti, žravosti a oddanosti pánovi svůj klidový režim sám nenajde. Musíme mu ho připravit (a mírně ho k němu donutit) sami. Klid mu pomůže stokrát víc než jakákoli protizánětlivá a uklidňující injekce či tableta. Ta sice na chvíli zbaví bolesti, ale zvíře poškozenou část těla používá, zatěžuje a poškození se prohlubuje. Lékaři radí, že je možné krátkodobě podávat proti bolesti Aspirin (nejlépe šumivý fy. Bayer), případně Rimadyl, Brufen aj., ale upozorňují, že jejich dlouhodobé používání může způsobit vředovatění žaludeční sliznice a destrukci chrupavčitých tkání = napomáhají artróze. Stejně jako u lidí lze provést i operaci poškozených kloubů, s aplikací endoprotézy, implantátu nebo chirurgicky upravit polohu kloubu, aby se kloub zatížil v jiném úhlu a „neviklal“ se. Je to však finančně velice náročné (u nás 1 endoprotéza 60 tisíc Kč).
Psům s chronickými problémy (DKK, artróza aj.) a projevy tzv. kloubní ztuhlosti (při vstávání, uléhání, po chvíli se rozchodí) by měly být dopřány kratší, ale časté procházky (např. 5x denně), vyloučit schody a zamezit obezitě psa. Pravidelný pohyb je však nutností, jinak klouby zatuhnou a stav se zhorší. Doporučuje se podávat chondroprotektiva (GAG, Chassoton, Canavit aj.), která by měla napomáhat tvorbě a ochraně chrupavčité tkáně. Dle lékařů není zcela jisté, zda se tyto látky dostávají při perorálním podávání (v potravě) až k těm vrstvám tkáně, kde mohou pomoci, ale nevylučují to (injekční formy fungují 100%, ale obtížně se shánějí a jsou hrozně drahé). V každém případě jsou neškodné. (Z vlastních i cizích zkušeností však podávání některé z forem těchto preparátů doporučuji, viditelně psům pomáhají).
Artróza
Artróza je degenerativní onemocnění, obranný sebedestrukční mechanismus. Příčinou je nějaký defektní kloub, stačí, je-li volnější než by měl být, buď vrozeně nebo vymknutím, příp. po přetržení vazů apod. Organismus se snaží kloub zpevnit, obaluje ho tvrdou mineralizovanou hmotou, čímž se však kloub nejen stabilizuje, ale také znehybňuje. Výsledkem je silná bolestivost, nechuť k pohybu. Obvyklé jako následek DKK.
Polyarthritida
Příčinou Polyarthritidy (zánět více kloubů) bývá alergie nebo infekční zánět. Jeho ohniskem a zdrojem může být chirurgický zákrok, ale též zánět některého vnitřního orgánu nebo zubní kámen a následná infekce dásní. Kulhání na více končetin, nechutenství, horečka.
Panostitida
Panostitida je zánět kostí z přebytku bílkovin ve výživě, nejčastěji mezi 1. a 2. rokem stáří (typické u německých ovčáků). Silná bolestivost kostí, nechutenství, horečka, kulhání. Prevence - dieta, pozor na průmyslová krmiva s vysokým obsahem bílkovin (30%). Onemocnění se rádo vrací.
Související články
Publikováno 04.02.2003, poslední změna 31.03.2010. 2003, uveřejněno se souhlasem autorky, redakčně upraveno