Zde se nacházíte: Veterina
Může váš pes slintat a kulhat?
MVDr. Lubomír Palkovič
Jakákoliv informace o nemocích zvířat, která proběhne tiskem, nebo se objeví v televizi, dokáže mnohé majitele domácích mazlíčků pořádně vyděsit. Poslech několika prvních vět je dokáže rozrušit natolik, že zbytku reportáže již nevěnují pozornost.
Po „šílených kravách“ přišla na řadu slintavka a kulhavka, takže motající se psy s nepřítomným výrazem vystřídali psi, kteří slintají a kulhají. Nedávno v mé ordinaci způsobila rozruch paní s pětiměsíčním štěnětem labradora, kterému z tlamy visela dlouhá slina a evidentně kulhalo. S vyděšeným výrazem předběhla všechny zákazníky, kterým oznámila, že pes má slintavku. Štěně slintalo, protože se mu prořezávaly zuby a kulhalo, protože mu opilý manžel přivřel nohu do dveří výtahu. Některým dalším zákazníkům jsem potom musel vysvětlovat, že se jejich pejsek, či kočička nemohou v mé ordinaci nakazit. Protože se množí telefonické dotazy na toto onemocnění a zejména na možnosti očkování psů a koček proti slintavce a kulhavce, rád bych věci uvedl na pravou míru. Pro ty, kteří nechtějí číst dále, odpovím hned: „Váš pes ani kočka nemohou slintavkou, ani kulhavkou onemocnět a tudíž ani neexistuje vakcína.“ Pro ty hloubavější jsem opsal něco z chytrých knih.
Slintavka a kulhavka (slovensky slintačka a krívačka) je vysoce nakažlivé nebezpečné onemocnění u nás žijících sudokopytníků, tedy krav, prasat, ovcí, koz, jelenů, srnců, daňků a muflonů. Onemocnět u nás však mohou i zvířata chovaná v zoologických zahradách, zejména žirafy, antilopy, velbloudi, sloni a další. Ptáci, masožravci (tedy např. pes a kočka) a lichokopytníci (např. kůň) onemocnět nemohou. Toto onemocnění není nikterak nové. První údaje o jeho výskytu jsou již v 16. století a na našem území bylo poprvé zaznamenáno v roce 1890. Nakaženým zvířatům se vytvoří bolestivé praskající puchýře (afty) v ústech, (proto slintají) a na „chodidlech“ (proto kulhají).
Takto nemocná zvířata vylučují virus, který je obsažen ve všem, co z těchto zvířat pochází (maso, mléko, kůže, sliny, moč, výkaly). Tento virus je značně odolný a velmi rychle se šíří také pasivně, tedy tím, co s těmito produkty přijde do styku (lidé, domácí a divoká zvířata, hmyz). Další zvířata se pak velice snadno nakazí pozřením, nebo vdechnutím viru. Pokud se ve stádě vyskytne jediné nemocné zvíře, je téměř 100% jisté, že se nakazí stádo celé. Dospělé zvíře, které onemocní, většinou neuhyne, ale po prodělání choroby se stává nosičem a šiřitelem viru. A toto je důvod bezpodmínečné likvidace všech nemocných zvířat.
Léčba slintavky a kulhavky neexistuje, vakcinace je možná, ale problematická. A ještě dodatek pro ty, kteří vydrželi číst až sem. Přenos viru na člověka je vzácný, přesto možný. V literatuře je popsána řada případů onemocnění člověka slintavkou. K nakažení může dojít při přímém kontaktu s nemocným zvířetem. Příznaky se projevují puchýři (afty) na rtech, dásních a jazyku, následným slintáním.
Slintavka z filmu Vesničko má středisková
Publikováno 10.12.2002. 2002, uveřejněno se souhlasem autora.