Zde se nacházíte: Výstavy > Jak vystavovat
Jak připravit špice na výstavu
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
Kdo bude chtít svého špice ukázat na výstavě a možná i vyhrát, měl by si uvědomit, že i tak nenáročné plemeno vyžaduje minimální, ale přesto alespoň základní přípravu. S žádným psem není možné vběhnout do výstavního kruhu přímo z gauče nebo z kotce. Resp. zkusit to můžete; vysněné tituly vás ale nejspíš minou. Jste-li člověk od přírody spíše lenošný, je nejpohodlnější pozvolná a nenápadná průběžná příprava, přičemž váš pejsek de facto ani nemusí tušit, že s ním něco důležitého provádíte. A co je tedy na výstavě nejdůležitější? Především vychovaný a předvádějící se pes, který je ochoten nechat se prohmatat od cizího člověka, upravená srst a v neposlední řadě i naše vhodné oblečení. To všechno jsou vlastně záležitosti, které by měly být samozřejmostí i v běžném životě, že? A teď od začátku.
Vystavovatel čeká na posouzení - i když není právě sledován rozhodčím, stále udržuje psa ve správném postoji.
Ukazování zubů
Ukazování zubů (a nejen jich) je věc, kterou by měl bez námitek snášet každý pes, i voříšek. Ochota nechat si prohlížet tlamku je naprosto nezbytná nejen na výstavách! Ocení ji jistě i každý veterinář jak při banálním odstraňování zubního kamene tak při nejrůznějších ošetřeních, kdy pokousání je to poslední co bychom si přáli. Jak na to? Už od štěňátka je vhodné "lézt" pejskovi do tlamičky. Vzpomeneme-li si, tak klidně i denně (samozřejmě ne každou minutu, abychom psa "neotrávili"). U štěněte s výstavními či chovnými předpoklady nám beztak zvědavost nedá, abychom průběžně nezjišťovali vývoj zoubků a správné přezubování. Uvidíte, že už za několik dní začne pejsek prohlídku zubů považovat za běžnou věc. Tuto zábavu si nenechte pro sebe - požádejte o pomoc také známé, aby si štěně zvykalo i na prohlídku od cizího člověka.
Stejně tak musí být psík ochoten snášet doteky a pozornost cizích lidí. Rozhodčího přece v drtivé většině případů uvidí na výstavě poprvé v životě. A ten musí konkrétně u špice prohmatat důkladně celou kostru, která je jinak skrytá pod bohatým kožíškem. Kromě toho by měl posuzovatel zkontrolovat tvar lebky, nasazení uší, přítomnost případné fontanely u menších rázů a u psů samozřejmě varlátka. Proto zde platí totéž jako u ukazování zoubků - nenásilně trénovat už odmalička. Nedržte štěně v izolaci, ale nechejte známé i cizí, ať na něj sahají, hrají si s ním, prohmatávají jej; opět vždy jen na chvíli, aby pejsek nebyl unavený a otrávený, ale aby bral tuto pozornost jako samozřejmou věc a nejlépe jako legraci.
Handler vstává od psa, ale díky vodítku jej má stále pd kontrolou.
Předvedení
Předvedení je nesmírně důležité. Mnoho krásných psů ztroskotá právě na něm, protože se jejich majitelé spoléhají jen na pěkný exteriér a předvedení podcení. Ale tak jako nejkrásnější dívka nikdy nevyhraje v soutěži Miss, pokud se bude hrbit, poskakovat anebo se klátit ze strany na stranu, nemá v soutěži šanci ani nevycválaný pes! Předvedení je minimálně polovinou úspěchu. Rozhodčí bude chtít psa vidět v pohybu i ve statice a nelze podceňovat ani jedno. Tedy:
Postoj
Špic je naštěstí plemeno, které není nutné do postoje upravovat a stavět "ručně", neboť většina špiců stojí jako panenky sami od sebe, jen na napjatém předváděcím vodítku. Ideální je psa zaujmout buď zajímavým děním mimo kruh (pozor ovšem aby tím směrem netáhl) anebo pamlskem, který mějte schovaný v kapse nebo v ledvince. Oblíbená hračka, třeba i pískací, také udělá své. Upoutat pozornost psa je dovoleno jakýmkoliv způsobem (ovšem s jistou mírou ohleduplnosti k ostatním). Podstatné je dostat jej do střehu, protože právě to je pro špice tak charakteristické. A nikdy se nenechejte ukolébat dojmem, že se právě teď na vás rozhodčí nedívá a vy můžete slevit ze svého snažení! Věřte že vás sledují desítky jiných - zájemci o štěňátko, o krytí, fotografové... V kruhu jste většinou jen pár minut, tak si je vychutnejte naplno - odpočívat můžete jindy.
Pokud si myslíte, že pes sám od sebe nestojí podle vašich představ (anebo chcete skrýt nějaký nedostatek, třeba přestavěnou záď), je možné postavit jej do postoje tzv. na ruku. Toto je ale třeba učit skutečně od štěněte. Při již zmíněném prohmatávání štěňátka jej postavte na stůl či na zem, jednou rukou jej chyťte zlehka pod krčkem a zvedněte mu hlavu, druhou jen zlehounka přidržujte zadeček. Zkoušet postavit psa, který to nikdy předtím nezažil, do postoje až na výstavě, je doslova podkopávání jeho důvěry k vám. Většina psů, ke kterým si dřepnete, si zcela přirozeně sedá a zvedání za ocas anebo násilím pod bříškem by bylo to nejhorší, co můžete udělat. Můj subjektivní názor je ten, že postoj "na volno" sluší špicům nejvíce, nemyslíte?
Zde je pes již posuzován, proto handler upoutává pejskovu pozornost tak, aby se co nejlépe předvedl (ruka v kapse naznačuje nějakou dobrotu).
Pohyb
Statické předvedení může ledasjaké chyby exteriéru zakrýt, proto chtějí posuzovatelé vidět psa především v pohybu. Nejzákladnější formy předvedení jsou dokola po obvodu kruhu (přičemž pejska vedete po své levé ruce), a dále rovně směrem od rozhodčího a zpět k němu - jedině tak může korektně posoudit mechaniku pohybu a končetiny psa. O dalších možných předvedeních např. do T nebo L se zmiňovat nebudu, naši rozhodčí je zatím nevyžadují. Pejsek by se měl předvádět pokud možno vesele, neměl by táhnout anebo se naopak bázlivě plížit se svěšeným ocáskem. Některým špicům jde předvádění samo; rádi se ukazují a výstavy je vyloženě baví. Ostatní je potřeba pěknou chůzi naučit. Samozřejmě je možné psíka vodit dokolečka na nějakém rušnějším místě, i když budete pro kolemjdoucí zřejmě malou atrakcí. Atmosféru výstavy, přítomnost mnoha psů i vaše napětí a ruch okolo to však nenahradí. Nejlepší je skutečně trénovat přímo "v akci". To znamená přihlásit štěně třeba dvakrát do třídy dorostu, kde ještě tzv. o nic nejde, případně jej vzít na výstavu jen podívat. Koneckonců i ostřílení výstavní psí matadoři se tak sebevědomě předvádějí právě díky svým zkušenostem, kterými se nejen člověk, ale i pes učí.
Vodítko
Také je dobré od malička zvykat pejska na výstavní vodítko - "předváděčku". Je to v podstatě obyčejná kratší šňůrka s očkem na konci, která se navléká přímo na krk psa, případně se ještě zajistí. Pořídíte ji v jakémkoliv obchodě s chovatelskými potřebami za nevelkou cenu a je k dostání v nejrůznějších barvách, takže si můžete vybrat takovou, která bude ladit k srsti vašeho špice. Ideální jsou ovšem střízlivé odstíny, které korespondují s barvou pejska (černý pes - černá předváděčka, hnědý - hnědá...), takže neruší výsledný dojem. Řvavé barvy zbytečně odpoutávají pozornost od předmětu posuzování, tedy psa, a také cosi vypovídají i o vkusu majitele. Nejefektnější je co nejtenčí šňůrka, nicméně je potřeba, aby na ni byl pejsek zvyklý. Pokud mohu mluvit za sebe, jiné vodítko než předváděčku ani běžně nepoužívám. Psi chodí na procházkách víceméně na volno a pokud je potřeba je na chvíli na vodítko vzít (do autobusu, přes silnici...), použiji právě předváděčku. Důležitý je především fakt, že pejsci na ní netáhnou. Nejhorší bývá totiž potom situace se psy, kteří jsou zvyklí na samonavíjecí vodítko, případně kšírky. Ty jsou totiž úžasné nejen v tom, že neničí špicovi jeho hlavní ozdobu, tedy bohatý límec, ale pro někoho také v tom, že pes na nich může libovolně táhnout (nejčastěji právě na zmíněném navíjecím vodítku) a přitom se neškrtí. Právě tato "výhoda" se ale na výstavě stává kamenem úrazu. Pes, který v kruhu táhne, je většinou z posuzování vyloučen.
Péče o srst
Jak každý majitel špice ví, péče o srst není náročná. Pokud máte psa doma a není vyloženě špinavý, není jej ani potřeba koupat. Pokud přece jen, pak minimálně 2 týdny před výstavou. Ale pozor - některým špicům se po vykoupání srst zvlní a "otevře". Proto pokud to půjde, zůstaňte u důkladného pročesání. Důležité je upozornit, že línajícího špice je lépe důkladně vyčesat i za cenu, že nebude mít kožíšek tak bohatý! Vždycky je to lepší, než přijít do kruhu s nevyčesaným psem v domnění, že si rozhodčí odumřelé a nevyčesané srsti nevšimne. Všimne - a vždy! Špice kartáčujeme zásadně proti srsti. Pokud je zacuchaná, opatrně ji pročešeme po směru růstu a až nakonec dokartáčujeme proti směru, aby byla krásně nadýchaná. Pokud jde o lakování, s tím opatrně. Nejen že je výstavním řádem výslovně zakázáno, ale navíc - špic buď v daný moment v srsti je anebo není. Dobře osrstěného psa nemá smysl lakovat a psa bez podsady stejně nenačechráte. Pokud špic nelíná, stačí běžné průběžné česání cca jednou týdně (můžete samozřejmě i častěji, je-li to vám a pejskovi milé) a pak samozřejmě před výstavou. Těsně před nástupem do kruhu ještě psa jednou zlehka prokartáčujte a nechejte jej aby se otřepal a srst se "usadila" tak jak má.
Stříhat nebo ne?
To je zvláště v dnešní době velmi diskutabilní téma. Americký a anglický individuální standard pomeraniana a keeshonda stříhání dovolují; FCI standard německého špice (který nicméně zahrnuje i dvě zmíněná plemena či spíše variety) o stříhání diplomaticky mlčí a nechává vše na vůli vystavovatele i posuzovatele. V zásadě platí: v současné době, u našich rozhodčích a u německých špiců se střihovou úpravou velmi opatrně. Decentní zastřižení oušek a tlapek je popsáno v článku Úprava špice. U pomeraniana je situace jiná a každý majitel nejlépe ví, co jeho krasavci sluší a co si může k tomu kterému rozhodčímu dovolit.
A závěrečné vítězné kolečko.
Jak má vypadat vystavovatel
Oděv vystavovatele je záležitostí hodně individuální. Každému vyhovuje něco jiného - elegantní kostýmek, džíny s tričkem, letní šaty, nic není zakázáno. Nicméně výstava je přece jen společenskou akcí a tak bychom neměli svému krásnému psovi jeho velký den kazit. Šusťákové soupravy, typický obrázek z výstav posledních deseti let, už naštěstí z našich výstav mizí. Ať už ale zvolíme jakékoliv oblečení, je potřeba myslet na tři zásady - pohodlné boty (přece jen budete běhat a na podpatcích to dost dobře nejde) a pohodlný oděv (při sehnutí k pejskovi mohou těsné kalhoty prasknout, lehoučká sexy halenka na podzimní výstavě ve venkovním kruhu také nezajistí potřebný komfort...) a především když už ne barevně sladěné, tak alespoň neutrální či nerušící oblečení. Černý pes na pozadí černých kalhot opravdu nevynikne.
Možná vše vypadá na první pohled složitě, ale špic je skutečně plemeno nenáročné a to platí i pro přípravu na výstavy. A jak jste zjistili, vše, od předvádění, po ukazování zubů a úpravu srsti, je možné nenásilně a víceméně hrou učit už od štěňátka. Na závěr tedy zbývá dodat: chybami se člověk učí a nejlepší učitelka je praxe. Takže směle na výstavu, dívejte se a zkoušejte... nikdo přece učený z nebe nespadl.
Na fotografiích od Photo Roberto je brazilský pomeranian Sunset Little Red Ball v. Schiefelbein (mimochodem v silné střihové úpravě), letošní Světový vítěz z Dortmundu, který získal díky bezchybnému předvedení i titul Best in Group.
Publikováno 29.12.2003. Článek vznikl pro Spicove.cz.