Zde se nacházíte: Výstavy > Jak vystavovat
Šampioni třeste se, hejkal chodí po lese
Pavlína Vazdová (p.vazdova@seznam.cz) http://www.volny.cz/odemydestinove/
Je jaro, lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas a my místo randění balíme klece, češeme psy a vymetáme výstavy. Snažíme se „urvat“ nějaký ten titul. Někdy se to povede, jindy si holt CACIBa odveze domů někdo jiný. Ale když se jak se říká zadaří a k CACIBu přibalíme i BOBa či něco vyššího, naše radost nezná mezí. No upřímně - kdo by se neradoval z faktu, že se zrovna ten náš chlupáč jeví jako nejkrásnější takovým odborníkům, jakými bezesporu rozhodčí jsou (no, alespoň většina z nich)? Určitě se shodneme že držitel ocenění BOB by měl být vynikající představitel plemene podle předepsaného standardu. A tady se asi poněkud rozcházím s rozhodčími v názoru na věc.
Noris Vyzel - in memoriam
Ať čtu kterýkoli standard, vždy je v něm obsažen oddíl povaha nebo charakteristika. Snad u několika málo plemen se setkáme s popisem: „rezervovaný k cizím osobám“, ale podle toho co vidím v kruhu na tzv. „závěrečkách“ nabývám dojmu, že tuto rezervovanost (řečeno velmi kulantně) zapomněli napsat do mnoha standardů. Jak si jinak vysvětlit fakt, že si „typický představitel plemene“ (v tomto případě jezevčík), jenž má ve standardu „živý, pohyblivý a ostrý lovec“, může při každém rychlejším pohybu blízko stojícího člověka (nejen rozhodčího, ale i majitelky!) propíchnout ocasem břicho (podle standardu „je ocas natažený bez zřetelného zahnutí“) a s vyděšeným výrazem uskakuje se zřejmým záměrem co nejdříve zmizet z toho vrcholně nebezpečného místa. Jenže panička je silnější a tím i přesvědčivější, a tak se prchat nebude! A ještě že tak! K již získaným titulům připojíme ještě BIG a dokonce VÍTĚZ DNE! Slušný výkon na malého ustrašeného pejska. A není to poprvé. Před několika měsíci získal tentýž krásný a zcela stejně bázlivý drobeček dokonce BIS!!! Večer před výstavou jsem seděla u stolu s manželi, kteří sebou měli shodou okolností také jezevčíka. Jak jsem byla naivní, když jsem si právě o tomto milém, suverénním až přidrzlém (v dobrém slova smyslu) fešákovi myslela, že má tu pravou „jezevčíkovitou“ povahu. Teď už vím, že správný jezevčík má být ustrašený. No, člověk se učí stále.
Řeknete si vyjímka. OMYL VÁŽENÍ. Žádná vyjímka. Zcela běžná praxe nejen na našich výstavách. Dejte si trochu práce a zaměřte se na mimořádně úspěšné jedince. BUDETE SE DIVIT kolik z nich je silně psychicky nevyrovnaných, v kruhu doslova vibrují, nebo ještě lépe přímo utečou. Pokud se je podaří úspěšně „odlasovat“ a dovláčet zpět k posuzovateli, jsou posouzeni a z bezpečné vzdálenosti (aby se nám šampion proboha nepolekal) nám jsou vyzdviženy jeho přednosti. Ta srst, úžasná hlava (zapomněli dodat že prázdná) a krásný pohyb (i v postoji vibruje dokonale v rytmu disca). Pamatuji si situaci, kdy na mezinárodní výstavě běhali o titul BIS dva vítězové jednotlivých dnů - azavak a malý knírač. Poprchávalo, bylo nevlídno a dalo se předpokládat, že pouštní chrt bude mít k tomuto počasí vážné výhrady. Ouha. Azavak se předváděl jako panenka, zato kníráčkovi se očividně nezamlouvalo ani počasí, ani diváci, o rozhodčím nemluvě. Přesto si titul odnesl knírač. Dodnes jsem přesvědčená, že to nebylo spravedlivé.
Kelly a Bobia - Nejkrásnější pár na Klubové výstavě 2000
Jenže tady už vůbec nejde o spravedlnost či nespravedlnost, ale o pejskařinu jako takovou! Množí se případy pokousání a větší část má určitě na svědomí strach nežli agrese. Bázlivý pes je nespolehlivý nejen ve výkonu ale i v běžném životě. Bázlivost se dědí. Jeden ustrašený MULTICH. dokáže zplodit mnoho dalších, potencionálně nebezpečných hlupáčků, kteří se při dnešním způsobu posuzování mohou opět stát šampióny, budou krýt a ... Z kamínku je lavina! Jeden krásný bázlivec dokáže pohřbít plemeno a uvrhnout ho do mnohaletých nesnází. Nejenže se pak musí tvrdě selektovat; nezanedbatelná je i pošramocená pověst plemene a ta se jen těžko vylepšuje. Dokud si neuvědomíme, že exteriér je důležitý pár minut na výstavě, ale s povahou žijeme 24 hodin denně mnoho a mnoho let, situace se v čistokrevném chovu prostě nezlepší. Neustále se divíme, že se úspěšně rozmáhá množení psů bez PP, ale co my, chovatelé, nabízíme obyčejnému zájemci o štěně? Tituly? Ty většinu lidí nezajímají, hledají kamaráda či partnera k práci. V atlase si prohlédnou obrázky, přečtou si povídání o povaze, pak vyrazí na výstavu a tam vidí vítězit vyklepanou chudinku. Divíte se, že pak jedou pro levnějšího bezpapíráka? Já ne.
Vedeme plamenné řeči o sledování povah u čistokrevných jedinců, ale jaká je realita?! Pokud je pes v majetku toho správného chovatele, bude mít tituly a bude krýt! Obzvláště importy nás omračují a pokud ho majitel dokáže postavit na všechny čtyři, do chovu v mnoha případech projde. Často „nejomračujícnější“ na nich je fantazie majitele při vysvětlování, proč se jejich úžasný svěřenec tak zoufale vzpírá na vodítku s ocasem mezi nohama. Udělali jsme ze psů to, co jsou. Po staletí nás provázeli, pracovali pro nás a byli tady pro „něco“. Dnes nabývám dojmu, že se nám čistokrevný chov a výstavy mění v panoptikum zrůdiček - vyhrávají chlupy co nejdelší (takže pes nikdy nevyleze ven aby si je neobrousil), čenich co nejkratší (takže je jeho majitel neustále přidušený), hrudník co nejširší (takže vypadá jako by měl přední nohy vykloubené), mozkovna co nejužší (takže se mozek musí vejít do prostoru vhodného pro sušenou švestku). A rozum? Prosím vás, koho zajímá rozum! Když je ten pes přihlouplý, alespoň se vystačí celý život plácat ve výstavním kruhu, aniž by mimo něj vyžadoval nějaké další aktivity. Stejně by nic jiného než klus a stání neumyslel! Chceme se dostat do situace, kdy svorně zopakujeme konstatování mého kamaráda: „krásnej, ale blbej“? Zatím tam úspěšně spějeme a pokud se něco zásadního nestane, brzy tam dorazíme.
Že tohle nechcete? Co se s tím dá dělat? No, můžeme zkusit toho hejkala a kdo neuteče ten VYHRAJE!
Související články
Publikováno 17.10.2012. Uveřejněno se souhlasem autorky.