Špic v ČR - Spicove.cz

Hodnocení špiců na výstavách

Ludmila Pavlíková

Chov špiců v ČSR je na velmi slušné úrovni. Máme vynikající vlčí špice, s jejichž chovem se započalo zhruba před 18 léty na importované feně Carmelittě v. Esper Ort z NDR. Taktéž začátky malých černých špiců u nás mají původ v importu z NDR. Velcí špicové ať již černí nebo bílí (hnědí prozatím nejsou uváděni ani v zahraničních katalozích), jsou převážně z námi prováděné regenerace, ku které bylo použito několik málo dovezených jedinců. Totéž platí o malých bílých špicech, kde však nebyl ani jediný import. Střední špicové se vyskytují ojediněle, tuto velikostní variantu uznalo FCI asi před 10 lety. Ještě později byl uznán standart trpasličího špice. U nás jsou chováni trpasličí špicové v barvě oranžové, velká rarita je párek trpasličích vlkošedých špiců, totéž platí o několika málo jedincích vlkošedé barvy v malém rázu, kteří se jinak vyskytují ojediněle pouze v NSR. Malí oranžoví špicové byli k nám dovezeni před 5ti léty a jsou taktéž velmi málo rozšířeni. V černé barvě jsou u nás trpasličí špicové chováni pouze jedinou chovnou stanicí na 2 fenách, taktéž v zahraničí je jich velmi málo. Trpasličí špicové bílé barvy (a jiných možných barev) se u nás prozatím nevyskytují.

Špic prvním pohledem... Ačkoliv toto plemeno vykazuje několik velikostních rázů a určitý počet barevných variant, má stejně tak jako pudl určité souhrnné znaky pro všechny rázy stejné a v určitých znacích se v jednotlivých rázech odlišuje.

Carmelitta a Dessi v. Esper Ort a Anka v. Warthetal na KV 1966

Souhrnné znaky

Ucho: je malé, trojhranné, co nejblíže u sebe nasazené. Je pevné, a jeho špičky se ani v náznaku neklopí nebo nenesou stopu měkkosti. Není ale chybou, pokládá-li pes ucho v klidu dozadu, takže se ztrácí v bohaté srsti. Je to přirozená obrana špice proti hlučnosti okolí. Jakmile je však upoutána jeho pozornost, musí ucho stát naprosto pevně (viz. jméno - „špicuje uši“).
Oko: výrazné, co nejtmavší (pozor na barvu u hnědého špice - zde není nikdy černé), dobře rámované! Tvar oka je mandlový, oko musí dobře ladit s velikostí hlavy, ani příliš velké, ani příliš malé. Výraz oka musí být jiskrný, nebojácný, veselý. U trpasličích špiců nutno tolerovat určitou otevřenost oka - není nikdy tak mandlového tvaru jako u větších variant.
Krk: výrazně podtrhuje zjev špice. Je vždy pevný, nese hlavu vztyčeně, je typický svým bohatým osrstěním - nelze ovšem očekávat, že nákrčník bude stejně bohatý u feny jako u psa, je-li tomu tak, je to nutno vysoko hodnotit. Nelze též očekávat, že nákrčník bude v dokonalé bohatosti u zvířete do tří let. U tříletého špice však musí být již v plné osrstěnosti.
Hřbetní linie: je naprosto pevná, velmi krátká. Nutno dát přednost psu s co nejkratší hřbetní linií, feny však jen zřídkakdy se mohou v tomto bodě srovnávat se psem.
Ocas: musí být vždy dobře osrstěn, stočen do kruhu, těsně na hřbetě položen. Dá se přirovnat ke květu chrysantémy. Jeho nesení je dáno nasazením - ne délkou.
Hrudník: je hluboký, výrazně vykroužený. Válcovitý tvar těla je hrubou chybou. Špic díky svému hrudníku budí i při dokonalé štíhlost dojem baculatého zvířátka.
Končetiny: jsou naprosto rovné, vzhledem k hloubce hrudníku budí poměrně krátký dojem. Nepěkně působí špic na vysoké noze. U velkých a vlčích špiců je nutné sledovat, zda mohutnost končetin odpovídá celkové stavbě těla. Chybou je, jsou-li končetiny příliš slabé, což se právě u vlčích a velkých špiců často vyskytuje. U všech špiců (i malých a trpasličích) musí končetiny budit dojem spolehlivých pevných podstavců.
Srst: dotváří podstatně vzhled špice. Nutno citlivě hodnotit, jedná-li se o plně dospělé zvíře, tj. nad tři roky, kdy srst již musí být i u feny velmi bohatá, s kvalitní podsadou, takže výrazně odstává. Na partiích, kde je krátká, musí být též velmi bohatá, budicí dojem sametu. Srst musí vždy vypadat kypře, suše, s bohatým leskem, musí lákat k pohlazení. Hrubou vadou je, vypadá-li unaveně a nepěstěně. Krátká, tvrdá (jakoby kozí) srst se sklonem k lomivosti není kvalitní. Je ovšem nutné vést v patrnosti, že ve tř. dorostu a ve tř. mladých nelze vyžadovat tak přepychový vzhled špice jako ve tř. dospělých. Srst ovšem musí být vždy rovná, nepatrné zvlnění lze tolerovat jen u jinak vynikajících jedinců. Náznak‚ zvlnění se vyskytuje tam, kde je pes po línání, srst není očividně plně dorostlá (u fen po vrzích). Po dokončení dorostu srsti náznaky zvlnění beze zbytku zmizí. Nezaměňovat se srstí jasně vlnitou, která je plné délky a po celé délce zvlněná - hrubá vada!
Celkový pohled: Špic všech velikostních rázů musí budit dojem živého temperamentního zvířete, které je plno zájmu o své okolí. V žádném případě nesmí být bojácný, chybou je ale i jakákoliv agresivita proti lidem. Hysterická a kousavá zvířata v žádném případě nelze klasifikovat jako výborná, stejně tak na špičku nepatří bázlivý pes. Nelze ovšem vyvozovat důsledky z toho, snaží-li se temperamentní špic v kruhu vyvolat incident se svým konkurentem, musí se však nechat ovládnout předvádějícím. V žádném případě nelze trpět, aby špic vyrazil proti rozhodčímu, nebo aby se obrátil dokonce proti svému majiteli. Špic nemá obyčejně rád, hladí-li jej cizí člověk, svoji nechuť ale dává najevo odskakováním, nejeví-li jeho majitel proti zájemci o psa nechuť, má se pes rychle uklidnit a navazovat kontakt.; Špic na prvý pohled musí budit dojem psa složeného ze samých křivek, baculatého, což ovšem je navozeno hlubokým hrudníkem, velmi krátkou hřbetní linií, hlavně pak přebohatým osrstěním. Určitá mohutnost nesmí být zaviněna příliš dobrým výživovým stavem. Špic se musí pohybovat lehce, být viditelně schopen výskoku. Lymfatická a přetloustlá zvířata nelze považovat za ideální. Na vodítku musí špic se pohybovat naprosto bez obtíží, jeho krok připomíná doslova tanec a je velmi drobný. Chybou je ovsem vyžadovat, aby psi v kruhu byli předváděni systémem NO nebo chrtů, t.j. v klusu. Špic byl vyšlechtěn speciálně k tomu, aby byl společníkem člověka a jeho průvodcem, nesmí honit zvěř. Ideální tempo pro posouzeni správné techniky pohybu je tedy ostrá chůze předvádějícího, se kterou se špic velmi dobře vyrovnává díky své téměř extremně krátké hřbetní linii a strmému postavení končetin. U malých a trpasličích špiců je samozřejmě nutně přizpůsobit krok předvádějícího velikosti psa.

Alida z Jenštejnského chovu a Amor z Prokopova rodiště

Zvláštní znaky pro jednotlivé velikostní rázy

Jednotlivé velikostní rázy se liší hlavně výškou, mohutností a tvarem hlavy. Jinak jsou pro ně společné výše uvedené znaky. Rozvedení:

Arlotta z Malostranského rynku

Vlčí a velcí špicové: jsou v zahraničí vedeni jako služební plemeno. U nás jsou zhusta vedeni i k výcviku. Jsou velmi často používáni jako psi, od nichž se vyžaduje hlídáni rodinných domků. Těmto požadavkům musí odpovídat i jejich exterier. Vyžaduje se dostatečná výška, přednost se dává zvířatům směřujícím spíše k horní než k dolní hranici standartu. Vlčí a velký špic musí být dostatečně mohutný, nesmí budit dojem lehkosti. Také osrstění je velmi bohaté, aby zvíře dobře obstálo i ve tvrdších venkovních podmínkách. Hlava vlčích a velkých špiců odpovídá mohutnosti kostry, nesmí ale nikdy být příliš těžká, blížící se typu NO.; I vzhled vlčího a velkého špice používaného k práci, musí být pěstěný, zvláště srst nesmí být zanedbaná. Jako nelze hodnotit kladně příliš dobrý výživový stav zvířete, je nutné i vytknout špatný výživový stav, což se jeví obyčejně již na první pohled na matné, málo bohaté srsti.; Vlčí špicové jsou v zahraničí chováni ve větším počtu v NDR, NSR a Holandsku a Rakousku. Několik málo jedinců je ve Francii. Mluvíme zde o nám dostupných zemích a o národnostech, jejichž vystavovatelé se objevují na našich mezinárodních výstavách.; V NSR i NDR u vlčích špiců je kladen důraz na dostatečnou mohutnost a výšku postavy, na sytou barvu oka, vyžadován je bezpodmínečně plný nůžkový chrup. Je samozřejmě vyžadováno, aby vlčí špic byl v dostatečně bohaté srsti. Je zajímavé, že v NDR je sice velmi přísně odsuzováno i mírné vlnění srsti v některých partiích, naproti tomu je zde značná benevolence v kresbě masky a ve vyžadování dostatečné sytosti barvy srsti. Toto je rozhodně přísnější v NSR. V Rakousku i Holandsku není kladen zdaleka důraz na výšku a mohutnost zvířat, vlčí špicové jsou zde výrazně drobnější než v NSR a NDR i než u nás, ale naopak je vyžadována velmi bohatá srst se skutečně překypující podsadou, jasná kresba masky a skutečně čistá barva srsti bez jakékoliv příměsi béžové, což je např. u psů v NDR dnes již běžné, a není to prakticky nijak postihováno. V Rakousku i Holandsku měli několik velmi kvalitních dovozů a krytí z Anglie a to zřejmě je důvodem k tomuto nazírání. S tím souvisí i to, že v Rakousku není nijak přísně postihována ztráta P u vlčích špiců - známe několik špičkových zvířat z těchto zemí, které tuto vadu vykazují.; U nás je kvalita vlčích špiců taková, že by v každém případě u ocenění jedince známkou výborná měla být zajištěna dostatečná výška a mohutnost (u fen nejméně 45 cm, u psů 48 cm), přičemž mohutnost by měla vycházet výhradně ze stavby kostry a osvalení. Srst vlčího špice musí být vždy bohaté, dobře odstávající díky podsadě. Na výstavách vidíme často zvířata částečně vylínalá, ale dobře upravená, což se týká zejména fen, které potřebují delší čas po vrhu, než se dostanou do vrcholné vlasové kondice. Zde je možné zadat známku výborná (splňuje-li zvíře i jinak požadavky), je možné uvažovat i o zadání titulu jedná-li se o vysloveně jinak špičkového jedince. V každém případě musí být vyznačen límec, praporce na předních končetinách, musí být určitá bohatost „kalhot“ na zadních končetinách, musí být dobře osrstěn ocas. V každém případě je nutné mít na mysli, že špic v opravdu výstavní kondici, který si zaslouží stoprocentně vrcholné ocenění, musí co do srsti být velmi bohatě vybaven a musí budit dojem téměř přepychový, což se týká všech velikostních rázů a všech barev.; Hlava vlčího špice je vždy odpovídající co do mohutnosti celkové stavbě těla. Nesmí být příliš drobná, ale nesmí mít nic společného s hlavou NO. Je to dáno tvarem čenichu, který nesmí být příliš dlouhý, dobře utvářenou lebeční částí a hlavně charakteristickým postavením ucha. Ucho musí být vždy výrazně zašpičatělé, u vlčích špiců není nikdy tak výrazně malé jako u ostatních variant, nesmí být ale těžké nebo měkké. Nelze považovat za chybu, pokládá-li špic ve výstavním hluku ucho dozadu těsně k hlavě. Je nutné vždy upoutat jeho pozornost a pak teprve ucho posoudit.; Velmi mnoho zmatků napáchala nedostatečně výstižná formulace standartu týkající se masky. Mluví-li se o tom, že maska nesmí být příliš tmavá, nelze tomu rozumět tak, že nemá být výrazná, že se může rozplývat nebo dokonce chybět. Zvířata s nejasnou maskou dávají u potomstva často tak zv. „modré vlčí špice“, kteří jsou z chovu právem vyřazováni. (t.j. dávají odchov, kde chybí černé konce pesíků a není maska vůbec). Uznáváme-li jako správnou barvu srsti u vlčího špice buďto tmavou vlčí nebo světlou vlčí, je nutné vyžadovat, aby maska s tímto zbarvením dokonale ladila. Nesmí to být černá barva, která se rozlévá do neurčita po celé hlavě, ale je to ve skutečnosti směs světle nebo tmavě šedých chlupů s černě zbarvenými konci, kde nejtmavší je čenichová partie, dále se barva vytrácí, kolem očí je srst světlá, ale oko vlčího špice je jakoby obtaženo tužkou na obočí, přičemž vnější koutky oka jsou bohatě protaženy přesně stejným způsobem jako tomu je u líčení očí moderních dívek. Stejně tak je naznačeno i obočí. Tato kresba dodává vlčímu špicovi charakteristického výrazu, který nesmí budit dojem pochmurnosti ale naopak u psů odvážnosti a u fen určité něžnosti výrazu. Chybí-li kresba, je hlava nevýrazná a postrádá typičnosti.
Černí a bílí špicové - velký ráz: velcí bílí špicové u nás pocházejí z našeho původního chovu, kde byla provedena regenerace. Z dovozu bylo použito pouze jediné západoněmecké feny, bohužel nepříliš dobrých kvalit. Velcí bílí špicové jsou chováni sporadicky v NSR a Holandsku, i odtud je však zájem o dovoz od nás. V NDR je jediná fena z našeho chovu. U velkých bílých špiců se nevyskytuje chudozubost, podle standartu samozřejmě nelze chudozubého jedince ohodnotit jinak než nanejvýše známkou dobrý. U velkých bílých špiců není nikdy osrstění tak kvalitní jako u vlčích špiců, nicméně je nutno klást požadavky na bohatost srsti alespoň dostatečnou, když již ne skutečně překypující a nelze zadávat známku výborná tam, kde zvíře není v srsti. Taktéž je nutné se zaměřit na dostatečnou mohutnost kostry a odpovídající sílu končetin. U bílých špiců toto nebývá někdy v souladu, taktéž se vyskytuje neproporcionelní hlava (přílišná dálka čenichové partie). Je nutné vysoko hodnotit, je-li kvalitní čistá barva provázená sytou pigmentací a mandlovým černým okem.; Velcí černí špicové, stejně tak jako velcí bílí jsou chováni kromě nás pouze v NSR a Holandsku, v NDR je jedna fena z NSR chovu. Osrstění zde táž nebývá tak kvalitní jako u vlčích špiců, je nutné věnovat zvýšenou pozornost prohlídce chrupu. Zde se chudozubost vyskytuje!; Velcí hnědí špicové u nás nyní nejsou chováni vůbec, v NSR je snad jeden či dva představitelé.
Střední špicové: jsou u nás ponejvíce v barvě bílé a černé, ojediněle vlkošedá a oranžová. Jedná se o ráz, který je uznán FCI teprve poměrně krátce. Vyžaduje se plnochrupost dle standartu, nelze tedy zadat známku výborný tam, kde chybí zub. Je nutné zde mít na zřeteli, že ideální výška středního špice je kolem 32 cm, u feny kolem 30 cm. Jinak standart mluví o vrchní hranici 36 cm, spodní nad 29 cm.
Malí špicové: u nás dnes již ve všech barevných variantách, ponejvíce v barvě černé. Zde se nevyžaduje plnochrupost, v západních státech se prakticky sleduje pouze skus, taktéž v Polsku. V NDR se zapisují chybějící premoláry, dává se přednost plnochrupým jedincům, ale u kvalitního jedince, kde chybí malý počet premolárů, nepřichází v úvahu snížení známky, zadává se titul.
Trpasličí špicové: zde je nutné si uvědomit, že jde o zcela novou velikostní variantu, která se těší velké oblibě na Západě, kde ceny skutečně kvalitních trpaslíčků jsou velmi vysoké. Všem zemím, kde jsou trpasličí špicové chováni, se jedná o rozšíření chovné základny, o získání celé řady barevných variant a hlavně o utvrzení výšky, což bude ovšem znamenat výhledově ve všech chovech léta cílevědomé práce, komplikované značnou problematikou odchovu vrhů, kde úmrtnost štěňat je vysoká a počet štěňat ve vrzích nízký.; U trpasličího špice (viz standard) je celá řada barevných možností, důraz se klade hlavně na kvalitní osrstění, drobnou stavbu kostry, která ale nesmí jevit jakoukoliv známku degenerace. U trpasličího špice je nutné počítat s tím, že oko není nikdy tak uzavřeného mandlového tvaru jako u druhých špiců, hlava je výrazně klenutější, čenichová partie poměrně krátká. Ucho by mělo ale vždy být úměrná, často se vyskytuje ucho příliš v základu široké, což není pěkné. Hlava by v žádném případě neměla připomínat typ čivavy, nebo malého hl. pinče.; U trpasličích špiců se v nynějším stavu chovu nesleduje nikde počet premolárů, plnochrupost je spíše výjimkou a bude možné o ní uvažovat až za dlouhou dobu. Taktéž postavení řezáků nebývá někdy zcela korektní, což ovšem neznamená, že by se mohl tolerovat předkus, ale nepravidelně postavený řezák by neměl ovlivnit hodnoceni zvířete. Hlavní důraz by se měl klást na celkový typický zjev zvířete, které by mělo vykazovat temperament, vitalitu a neprojevovat jakoukoliv známku degenerace.

Aron z Olomouckého předměstí

Zbarvení špiců

Černí špicové: musí být vždy čisté sytě černě barvy, pokud se jedná o zvíře dospělé. U mladých zvířat je nutné tolerovat nepatrně našedlou nebo narudlou srst v kalhotkách a v límci. Jedná se o zvířata, která nemají ještě vylínalou dětskou srst a tato mrtvá srst má našedlý nebo narudlý odstín. Totéž platí o černých pesících u oranžových špiců.
Bílí špicové: u tohoto zbarvení nutno sice sledovat požadavek standartu na čistotu barvy srsti, ale nutno si současně uvědomit, že doslova celosvětově je chov bílých zvířat velmi omezen. Nepatrný nažloutlý nádech na uších a zádech nelze trestat snížením známky, je-li jinak jedinec vysokých kvalit. Důraz je nutno klást na dobrou pigmentaci, počítat ovšem s tím, že v jarních měsících je pigment nosíku skutečně dokonalý jen u nepatrného zlomku vystavovaných zvířat, naproti tomu v letních a podzimních měsících by pigmentace měla být již v dobrém stavu.
Hnědí špicové: jsou vzácní, velcí a střední se téměř nevyskytují. Hnědá barva musí být sytá, teplá, bez černých pesíků. Zde je nutno si uvědomit, že pigmentace nosíku, rámování očí a barva drápů je vždy světlejší než barva srsti. Také oko není nikdy černé.
Střední, malí a trpasličí špicové vlkošedého zbarvení: (netýká se velkých vlčích špiců, kde je barva stoprocentně ustálená). Tato barevná varianta je teprve propěstovávána a nelze zde vyžadovat dokonalou masku a dokonale čisté zbarvení. Srst však musí být vždy šedého základu s černými konci pesíků, maska nebývá nikdy tak výrazná jako u velkých vlčích špiců. Konec ocasu však musí mít vždy černé zbarveni (štětičku). Pokud tomu tak není, je to výrazná chyba, protože takovíto jedinci dávají v chovu nepigmentované potomstvo. U mladých zvířat je v této barvě běžné silně nažloutlé zbarvení, která do tří let mizí beze stopy.
Oranžoví špicové: se vyskytují v malé a trpasličí formě, velmi vzácně jako střední. U malých a středních oranžových špiců musí být barva jednotná, čistě oranžová, na kalhotkách, na hrudi a na břiše je vždy světlejšího odstínu. Toto „šatýrování“ nesmí být ale bílé! Světlejší zbarvení, které lze popsat spíše jako zlaté a ne oranžové se často vyskytuje u mladých zvířat, která postupně (stejně tak jako u čau-čau) vždy s přibývajícím věkem tmavnou a přecházejí do normálního sytého oranžového zbarvení. Toto jakoby zlaté zbarvení je ovšem nutné postihnout snížením známky o jeden stupeň. U oranžových špiců je nutno si povšimnout, zda pigmentace čenichu a rámování tlamky a očí není hnědá (jako u hnědého pudla či špice), což by ovšem bylo hrabou chybou.; U oranžových špiců se vyskytují někdy tmavě a černé pesíky buďto po celém těle nebo na některých partiích. Přípustná je pouze černá barva na čenichu a na konci ocasu, což je projevem bohatě pigmentace srsti. Jinak je nečisté zbarvení srsti též nutno postihnout snížením známky. Pozor ale ve tř. dorostu! Zde toto pravidlo neplatí. Oranžový špic se totiž rodí tmavošedý až téměř černý a teprve postupně mění barvu na oranžovou. Ve tř. dorostu nutno tedy nečisté zbarvení tolerovat, přednost ovšem má zvíře, které je již přelínalé.
Další jiná zbarvení: se mohou vyskytovat pouze u trpasličích špiců (viz standart). Je nutné ale podotknout, že ze jmenovaných možných zbarvení se prozatím v evropských státech vyskytuji a předvádějí na výstavách trpaslíčci oranžoví, krémoví (zde tolerance světlejší pigmentace), černí, hnědí, ojediněle vlkošedí neb bílí.

Onyx ze Sychrovské stráže

Otázky chrupu

U vlčích a velkých špiců: vzdor toleranci Rakouska a Holandska, je problém vyřešen jednoznačně standartem - vyžaduje se naprostá plnochrupost.
U středních špiců: vzhledem k jejich velmi omezenému počtu by neměl být chybějící premolár při jinak vysoké kvalitě zvířete důvodem k vyřazujícímu ocenění. Vhodné by zřejmě bylo snížení známky o 1 stupeň.
U malých a trpasličích špiců: standart plnochrupost nevyžaduje - blíže byla otázka rozvinuta v odstavci, který se těchto velikostí týká.

Závěrem se je nutné zmínit o problematice klešťového skusu. Standart se výslovně nezmiňuje o klešťovém skusu u špiců jako o vadě. Je jasné, že přednost u stejně hodnotných zvířat má jedinec s nůžkovým skusem. U vlčích a velkých špiců by v žádném případě neměl být zadán titul zvířeti s tímto typem skusu (pracovní plemeno - využití).

U středních, malých a zejména pak trpasličích špiců by klešťový skus neměl být v ocenění postižen snížením známky. Přistupuje k tomu i to, že zejména u malých a trpasličích špiců jsou velké problémy s ohodnocením skusu jako klešťového či nůžkového vůbec.

V posledních 10 letech byly běžné případy, kdy u špiců těchto velikostí byl naprosto bezpečně zjištěn ve věku 6 - 12 měsíců klešťový skus či dokonce značný předkus, přičemž ve 2 a více letech skus se ustálil jako naprosto normální nůžkový. Došlo bohužel v některých případech i k opačnému vývoji. Potomci těchto jedinců, kteří po zjištění nůžkového skusu v dospělosti byli zařazení do chovu, dávají naprosto normální potomky, kteří již problémy s vývojem skusu nejeví. Je tedy nutno velmi citlivě posuzovat ve třídě dorostu a v případě klešťového skusu či předkusu upozornit majitele, že je možno očekávat v dospělosti dosažení nůžkového skusu. Sledujeme tím cíl, aby z chovu neodpadli při naší úzké chovné základně zbytečně psi či feny proto, že by jejich majitelé byli přesvědčeni o hrubé vadě psa a nedostavili se proto ani na bonitaci, kde může být zjištěno, že se skus normalizoval. Je samozřejmé, že již ve tř. mladých není nutné s tímto hlediskem kalkulovat.

Hasan z Glorietu