Zde se nacházíte: Chov špiců > Historie
Otec amerického keeshonda
May Evans
Loňského listopadu se na výstavě Marylandského Kennel clubu potkala současnost s minulostí. Pátrání po historii keeshonda je u konce! První jedinci tohoto plemene byli do Spojených států importováni z Německa v roce 1926 panem Carlem Hindererem, jenž je posledních 40 let obyvatelem Baltimoru. Takto začíná můj příběh:
První vrh Carla Hinderera - rok 1929
Ten památný den, 28. listopad 1965, začal v 5 hodin ráno, kdy jsem vylezla z postele na tříhodinovou jízdu na výstavu psů do Baltimoru. Protože jsem dorazila dříve a posuzování začínalo až ve 14 hodin, rozhodla jsem se ukrátit si čas v prázdném psím výběhu. Venčila jsem naši keeshondí "pýchu a naději", když ke mně přistoupil příjemně vyhlížející muž s otázkou: "Je to keeshond?" Moje odpověď následovala rychle po jeho: "Víte co to je?" a můj návštěvník si ukázal na svoji stříbrnou sponu ve vázance. Postřehnuvší německý přízvuk v jeho hlase jsem odpověděla: "Jistě, to je vlčí špic" (německý protějšek keeshonda). Nato se cizinec představil a byl to, skutečně, Carl Hinderer!
Tento den připravil snad sám osud, neboť Baltimorská výstava byla první psí výstavou, kterou pan Hinderer v roce 1931 navštívil a byla to opět tatáž akce, na níž v roce 1932 posuzoval keeshondy! Dokážete si představit mé vzrušení a rozechvění! Během dne byl náš návštěvník nedílnou součástí davu diváků u keeshondího kruhu a jsem si jistá, že nikdo z nás nemohl úplně pochopit jeho pocity, když sledoval a studoval své oblíbené plemeno po uplynutí tří desetiletí.
Pro objasnění významu této epizody mi dovolte citovat z knihy "The Keeshond" od Alice Gatacre publikované v Anglii v roce 1938. "První import přišel přímo z Německa a 31.1.-1.2.1930 bylo na výstavě Kennel Clubu v Marylandu vystaveno šest psů nazvaných "Wolf Spitz". V roce 1930 bylo plemeno oficiálně označeno "bez ohledu na barvu" jménem "Keeshonden" v rámci skupiny VI "nelovečtí psi". Prvním keeshondem zaregistrovaným v srpnu 1930 byla fena Carla Hinderera, Bella von Trennfeld (Ch. Geron am Ziel x Hilde am Ziel) z chovu pana Franze Schwaba z Trennfeldu."
Carl Hinderer žil v roce 1921 v německém Stuttgartu a právě tehdy vzplanul jeho zájem o Keeshondy - vlčí špice, když se na místní výstavě objevili psi slečny J.G. van der Blom z Holandska, průkopnice našeho plemene. Jeho slovy to byla "láska na první pohled" a první štěně získal už v únoru 1922. O rok později, ve věku 23 let, se rozhodl přestěhovat do Baltimoru, kde žila jeho sestra, ale bohužel musel své psy zanechat v Německu se slibem, že jakmile to bude možné, tak je převeze do svého nového domova.
Bylo to v září 1926, kdy dorazili do Ameriky jeho první dva psi, následováni několik měsíců později dvěma dalšími (celkem dva psi, dvě feny). Teprve po jejich příjezdu zjistil, že plemeno není uznáno American Kennel Clubem! Tento plus další faktory zapříčinily čtyři obtížné roky chovu: název "Wolfsspitz" nebyl veřejností obecně přijatý a prodej štěňat se vlekl, ačkoliv štěňata pocházela z linií šampionů. S každým odchovem musel registrovat štěňata v německém klubu a získávat německé rodokmeny.
V roce 1928 se stal členem Marylandského Kennel Clubu a přihlásil psy na menší výstavy v Baltimoru a okolí. Na akcích Marylandského KC v letech 1928-1929 nebyl vpuštěn do kruhu, protože plemeno nebylo oficiáně uznáno, takže pan Boswell, prezident klubu, jej vzal stranou a posoudil jeho psy v rohu budovy.
V následujícím roce pan Hinderer a jeho manželka plánovali výlet do Německa s jedním z jejich psů jménem "Wachter" (první import). Protože pravidelně psal AKC, rozhodl se při návštěve New Yorku navštívit jeho ředitelství a předvést svého psa. Prezident Dr. John de Mund byl zvířetem velmi zaujat a požádal pana Hinderera, aby z Německa dovezl všechna data za účelem položení základu pro uznání plemene. Po návratu z Německa a na žádost Dr. de Munda přeložil Carl Hinderer standard a souhlasil s názvem "Keeshond", pod nímž bylo plemeno známé v Holandsku.
Rok 1930 se mu zapsal do paměti dvojnásob, protože AKC oficiálně uznala jeho plemeno a ve stejnou dobu se s manželkou stali americkými občany... konečně byli přijati se vším všudy! Jeho slovy: "Tyto dvě velké události nám daly zapomenout na všechny útrapy posledních čtyř let."
První importovaný pes v roce 1926 - Wachter Schwartz, nar. 1924
Před výstavou Marylandského KC plánovanou na 6.-7. února 1931 jejich vzrušení rostlo, protože měli být poprvé posouzeni licencovaným rozhodčím. Bohužel, jejich životy znovu zasáhlo neštěstí... dva dny před touto velkou událostí pan Hinderer objevil velkou díru vyřízlou v plotě ohraničujícím jeho stanici a jeho dva nejlepší psi zmizeli! Ztrátu nahlásil panu Robertsonovi z Marylandského KC a jeho příběh byl s vypsáním odměny okamžitě uveřejněn v Baltimorských novinách, což vyústilo v návrat psů pouhých několik hodin před výstavou. Den vyvrcholil získáním BOB pro Wachtera. Ale opět jeho radost netrvala dlouho, o několik měsíců později tragédie znovu udeřila - jeho stanici napadla nákaza s konečnou ztrátou 17 psů, ponechávající jen tři přeživší, z nichž jeden byl Wachter.
V letech 1932 a 1933 nepřihlásil žádné výstavy a místo toho byl pozván k posuzovaní keeshondů na Marylandské výstavě jako čestný rozhodčí. Pozvánka byla vyplněna AKC a byl to jeho první úkol tohoto druhu v Americe. Nicméně se i zde setkal s problémy... jeho nejlepší přítel přihlásil psa, který by byl na prodej, pokud získá BOB. Slovy Carla Hinderera: "Posuzuji psa, ne přítele." Dodnes se nedozvěděl, zda se prodej uskutečnil, o přítele ovšem přišel.
V listopadu 1934 Carl Hinderer navštívil svoji poslední výstavu psů. Jeho věrný Wachter měl již 10 let, přesto byl i přes svůj věk vybrán do Best of Day rozhodčím Alfrédem Delmontem. Wachter žil až do věku 14 let, kdy byl otráven. Zarmoucený pán jej pohřbil v květinové zahradě a už nikdy keeshonda neměl.
Naše osudy nicméně nemohou být změněny, ani ten určený Carlu Hindererovi. V roce 1963 cestoval s manželkou na západní pobřeží na návštěvu jejich dvou děti žijících v Kalifornii, a v San Jose uviděl svého prvního keeshoonda po 25 letech! Později, na jaře 1965, se jeho dcera setkala s členy z Nor-Cal Clubu a postupně jim vyprávěla příběh jejího otce. Od té doby pan Hinderer korespondoval s paní Sims a paní Stark ze západního pobřeží.
S oživeným zájmem začal pátrat po Keeshondech v okolí Baltimoru a nakonec napsal slečně Roselyn Terhune z News-America, která přeposlala jeho dopis paní Lois McNamara. Lois mu okamžitě telefonovala a Carl se s ní slíbil setkat na výstavě Marylandského KC 28. listopadu. Ano, tato kapitola jeho života se uzavřela ve chvíli, kdy přijel na velkou výstavu a přistoupil ke mně s první otázkou: "To je keeshond?"
(Publikováno v Pure-Bred American Kennel Gazette koncem roku 1960)
Publikováno 24.09.2007. 2007, pro www.spicove.cz přeložila Magdalena Hodálová