Zde se nacházíte: Chovatelství psů > Začínáme s chovem
Kotcový odchov psů
MVDr. Simona Müllerová (trojsky.kun@volny.cz) http://www.volny.cz/trojsky.kun/
Kotcovým chovem nazývám způsob držení psa v kotci 20-24 hodin denně. Většina chovatelů psy pouští na pár hodin proběhnout nebo jde na procházku, případně zaměstná procházkou členy rodiny nebo zaměstnance. Bez pohybu by totiž kotcový pes neměl svaly, měl by strach a byl by výstavně nepoužitelný. Chovní psi už většinou ani na procházky nechodí, jen se rozmnožují.
Když jsem byla mladší, velmi snadno jsem soudila druhé lidi. Myslela jsem si, že já se svým domácím chovem, braním psů do postele a každodenním procházením, běháním, cvičením to dělám lépe. Dnes jsem opatrnější a zvažuji své vyjádření k chování kohokoliv jiného. Přesto ještě před půl rokem se mi chtělo brečet nebo zvracet, když jsem viděla psy v kotcích. Dnes také vím, že je i klecový chov, kdy 90% jedinců chovatelské stanice je místo v kotci téměř celý den v kleci nebo transportním boxu.
Moji psi jdou do klece za odměnu. Jednak v ní dostanou žvýkací kost, mohou sledovat ruch v ordinaci, poslouchají meditační hudbu, účastní se tak mé práce, dokonce i meditací, když léčím lidi. Neruší. Většinou spí jako zabití. Když otevřu dveře do ordinace, kde mám klec, hrnou se všichni dovnitř, do klece. Moji psi jsou někdy také zavřeni v kotcích. Například háravé feny musím oddělit od psů. Stejně často představuje "kotec" jeden pokoj s tím rozdílem, že tam nemohou čůrat, kdykoliv se jim zachce.
Myslela jsem si, že kotcoví psi trpí, že je to týrání zvířat. Pravda je, že domácí chov psů je týrání lidí. Pokud nechci ráno vsát, musím uklízet po mladých nebo březích, protože ti nevydrží 12 hodin bez venčení, zatímco já 12 hodin spát vydržím. Pokud nejdu v noci s Wiou běhat, z trucu se doma vykadí. První ranní cesta, v noční košili, je vypustit psy ven, část bud topí přes noc, aby šli rovnou do vyhřívané, další část zapínám. Když mrzne, nesu ještě vodu. Můžu to udělat i tak, že vstanu nad ránem, vypustím psy a jdu znova spát. Dopoledne beru část domů, krmím a jdeme ven. Pokud nejdeme ven, divočí, likvidují, co mají na hraní nebo si něco najdou. Pak dlouho spí, až do večera, kdy jdeme zase ven. S dospělými a nebřezími běhám. Když nejdu v noci ven, divočí, rozbili by mi kuchyň, ukazují na dveře, pobíhají ode mě ke dveřím... Nejdu ven, jen pokud jsem nemocná anebo mám výjimečně tolik pacientů, že fakt nemůžu. Často běháme v jednu, ve dvě v noci... Mám doma v koupelně noviny. Na ně čůrají štěňata a březí. Mám všude drobky a mastnotu. Chlupy skoro ne, bulíci zas tak moc nelínají. Spoustu misek s vodou. Lidé,co nemají psa nebo jen jednoho, říkají, že to smrdí. Někdy více, někdy méně. Pravda je, že jdu raději s nimi ven, než abych vytírala několikrát denně podlahu... Moji psi jsou smutní, ale i hodně zlobiví, když nejsou se mnou a nechodíme ven a necvičíme aspoň 5 minut denně. Pokud ale jsme spolu aspoň 5 hodin, pocvičíme... pomazlíme se, jsou skvělí, klidní, hodní, jen spí, neotravují.
Měla jsem doma už dost kotcových psů. Ve škole. Na hlídání. Ujala jsem se jich, koupila je... různé možnosti. Je to náramně snadné mít blbého kotcového psa. Nepotřebují se mazlit. Nevadí jim, že nejdou na procházku. Nepotřebují cvičit. Nakrmíte, seberete hovínka, poplácáte psa a hotovo. Všechny kotcové psy jsem brala ven, myslela jsem si, jak budou šťastni, jak budou vděční. Polovina z nich o to ani nestála. Ti druzí se s chutí naučili pár věcí, ale další vývoj nebyl možný, dnes jsem to pochopila. Dnes v noci jsem plně pochopila, že je zbytečné vkládat tolik času, energie a lásky do kotcového psa. Má své možnosti a dál se nedostanete. Je spokojený ve svém kotci, radost mu uděláte kostí nebo klackem, který může zničit... Kotcový pes se neraduje, že ho pustíte, vyběhne, čuchá... neblázní radostí, že vidí vodítko a že se půjde ven. Neutíká pro pohlazení. Byli jich desítky, vždy totéž. Dnes si myslím, že pes, který je od malička v kotci a nic jiného nezná, ani po ničem jiném netouží. Kotec je jeho teritorium, jeho bezpečí. Má své malé radosti v jídle. Nepotřebují člověka. Jsou to obyčejná zvířata nazývaná psem. Dnes jsem přesvědčená, že tento pes může být opravdu šťastný a spokojený, když jeho bouda je teplá, je zdravý a má krmení.
Přestože to vím, zůstanu otrokem svých psů a budu je mít doma. Jsou moje štěstí. Moje rodina. Ale už nebudu odsuzovat lidi, kteří mají psy v kotcích. A doufám, že nebudu odsuzovat ani jiné chování, které je protikladné k mému. Co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro někoho jiného. Každý má právo si určit svou cestu sám. Pro mě je důležité, aby moje konání přinášelo lidem a zvířatům co nejvíce radosti.
Publikováno 29.03.2005, poslední změna 05.05.2006. 2005, uveřejněno se souhlasem autorky.