Zde se nacházíte: Veterina > Oční vady
Jak vyšetřovat oční pozadí u psa
MVDr. Pavel Hron
Stále častěji se na mě obracejí majitelé čistokrevných psů s požadavkem vyšetřit oční pozadí jejich psa, aby mohl být zařazen do chovu. Avšak nesprávně požadují zhotovit vyšetření pomocí tzv. fundus kamery. Jinými slovy fotografického aparátu, který je uzpůsoben na zobrazování očního pozadí. Mnozí z nich dokonce tvrdí, že takto provedeným vyšetřením je podmíněno další členství v chovatelském klubu. Tak tedy o co vlastně ve skutečnosti jde?
Především, dědičné vady očí nejsou omezeny pouze na oční pozadí, tedy na sítnici. Proto je vždy nutno vyšetřit oko jako celek. Dědičné poruchy se mohou projevit například na víčkách v podobě tzv. entropia nebo ektropia, česky vchlípení nebo odchlípení víčka. Obě tyto poruchy, pokud přetrvávají, mohou navodit velmi vážné trvalé změny rohovky. Další vady mohou postihovat rohovku, duhovky, sklivec a vůbec všechny ostatní oční struktury. Proto v zemích, které jsou ve sledování očních poruch dál, je vypracována přesná metodika, kterou musí vyšetřující veterinární lékař při vyšetřování přesně dodržet.
Vyšetření provádějí pouze veterinární lékaři, kteří jsou k tomu vybráni a kteří mají specializační vzdělání v oboru veterinární oftalmologie. Nejsou to tedy ti kolegové, kteří se na oftalmologii pouze orientují, což je podstatný rozdíl. Jejich rozhodnutí je pro chovatele závazné a případné pochybnosti majitelů řeší opět veterinární lékaři se stejným vzděláním. Výsledky vyšetření jsou dokladovány vyplněním předepsaného protokolu, který je číslován a jehož jedna kopie zůstává u vyšetřujícího, druhou obdrží majitel. Protože každé plemeno má predispozice k jiným poruchám očí, jsou v těchto zemích již vytvořeny seznamy dědičných poruch, vyskytujících se u každého plemene. Z těchto seznamů například vyplývá stáří psa, ve kterém se má dostavit k vyšetření. Pro některá plemena to je stáří do pěti až šesti týdnů, protože po uplynutí tohoto věku už jsou některé vady těžko odhalitelné, pro jiná to je dokonce ve stáří několika let, kdy se teprve vady mohou projevit.
K vyšetření zdaleka nestačí fundus kamera, ale je nutno použít některé jiné přístroje, a oko je nutno především připravit. Po vyšetření víček, rohovky, přední oční komory, duhovky a změření nitroočního tlaku je nutno oko takzvaně rozkapat, tj. medikamentózně navodit stav, při kterém duhovka zůstává roztažená a nereaguje na světlo tím, že se panenka stáhne do malého otvoru. Jenom tak je totiž možno správně vyšetřit další oční struktury jako je čočka, sklivec a konečně tolik diskutované oční pozadí, tedy sítnice. A kterým přístrojem se oční pozadí vlastně vyšetřuje? V žádném případě ne fundus kamerou. Ta totiž ve skutečnosti neslouží k vyšetřování, ale pouze k fotografické dokumentaci nalezených změn.
Vlastní vyšetření je možno provádět pouze tzv. nepřímým oftalmoskopem. Jde o optický přístroj, který vyšetřujícímu dovolí vidět zvětšený, převrácený obraz očního pozadí. Na rozdíl od tzv. přímého oftalmoskopu, který zprostředkovává obraz skutečný a nepřevrácený, nepřímý oftalmoskop jako jediný z řady přístrojů umožňuje binokulární vidění, tedy vidění oběma očima. To je důležité proto, abychom mohli vidět oční pozadí plasticky, neboli v reliéfu. Některé změny totiž před sítnici vystupují, jiné se naopak propadají do hloubky. Takže nepřímým oftalmoskopem je možno sítnici vyšetřit v různých rovinách, kdežto fundus kamera fotografuje pouze v rovině jedné, a to té, na kterou je zaostřena. Navíc nepřímý oftalmoskop má podstatně větší zorné pole a tak je větší možnost, že na rozdíl od fundus kamery odhalí všechny případné změny očního pozadí.
Z toho plyne, že změnu, kterou vyfotografujeme, tím potvrdíme a můžeme ji tím dokumentovat. Ale fotografie, která změny neukázala, nemůže v žádném případě sloužit k jejich vyloučení. V tomto ohledu je vyšetření kamerou falešné a neprůkazné, a tudíž nemá žádnou diagnostickou cenu. Mimo to je nutno poznamenat, že na fotografii pořízené fundus kamerou nelze nesmazatelným způsobem znázornit nacionále vyšetřovaného psa a jeho majitele tak, jak je to například u rentgenových snímků. Pak je tedy fotografie zaměnitelná a mohla by být případným předmětem podvodu u nepoctivých chovatelů, u jejichž psů byla vada odhalena. Neměla by tedy sloužit jako závazná dokumentace, na jejímž základě se rozhoduje o zařazení vyšetřeného jedince do chovu. K tomu by mělo plně sloužit pouze písemné prohlášení fundovaného veterinárního lékaře, vzdělaného ve veterinární oftalmologii.
V poslední době se navíc rozmáhá vyšetřování zvířat na hromadných akcích, tedy na výstavách a svodech. A tak někteří kolegové po dohodě s klubem na výstavách odebírají krev kočkám a vyšetřují je například na leukózu, nebo psům vyšetřují právě oční pozadí. Tento způsob nejenže není etický, ale není ani vhodný, neboť prostředí, ve kterém se tyto akce konají, nemůže poskytnout podmínky ke správnému oftalmologickému vyšetření. A jaké podmínky to tedy vlastně jsou? Vedle již zmíněného přístrojového vybavení a technického zázemí, které je nezbytné, je zapotřebí temné prostředí, neboť při obvyklém osvětlení není možno oko objektivně vyšetřit. Další podmínkou, kterou je nutno dodržet, je klid zvířete, které nesmí podléhat strachu z vyšetření.
To je důvod, proč se některá úzkostlivá nebo agresivní zvířata musí před vlastním vyšetřením medikamentózně zklidnit. To jim při vyšetření přináší komfort a vylučují se zbytečné chyby. Tento příspěvek předkládám široké chovatelské veřejnosti na vysvětlenou, neboť jsem přesvědčen, že je nutno poněkud usměrnit nesprávné požadavky chovatelů. Jsem si přitom vědom a je mi velmi líto, že tyto požadavky přicházejí po opakujících se silných impulzech právě z řad mých kolegů - veterinárních lékařů. Samozřejmě, že nadále ponechám rozhodnutí na jednotlivých klubech, ale s tím, že pokud na tento způsob vyšetřování očního pozadí přistoupíme, budeme pravděpodobně jedinou zemí na světě, což u zahraničních kolegů již dnes často vzbuzuje úsměv.
Publikováno 18.11.2003. 2000, uveřejněno se souhlasem MVDr. Čápa (server www.veterina-info.cz)