Zde se nacházíte: Vaše příběhy
My a Garry (část 2.)
Jana Militká
Prázdniny s Garrym
Prázdniny jsou skoro u konce, a tak možná stojí za to, napsat něco málo o tom, jaké byly ty naše první společné. Začaly tím, že starší dcera odjela na tábor. Když si mladší vzala na pár dnů k sobě babička, Garry přestal žrát. Zpočátku jsme si mysleli, že je to horkem, ale když se Táňa vrátila od babičky a Garry zase baštil, až se mu dělaly boule za ušima...
V červenci musel Garry také na pravidelné očkování. K veterináři s ním šel manžel a moc Garryho chválil - prý si nechal naprosto v klidu vše líbit (včetně měření teploty). Tato návštěva však byla významná hlavně tím, že už "víme", co máme za "plemeno" (od samého začátku se "dohadujeme", že je to špic křížený nejspíš s nějakým ovčákem - špice otipovali už v útulku, na ovčáka sázíme podle ocásku :-) ). Pan doktor prohlásil, že Garry je "špiconěco". Tím vyloučil manželovo tvrzení, že je to "smeták fialovej", jak Garrymu pravidelně láskyplně říká.
No, a pak přišla největší akce letošních prázdnin: dovolená na Babylonu u Domažlic. Týden před odjezdem natekla packa našemu kocourkovi a bylo ho potřeba doléčit, takže místo společné cesty se konal postupný odjezd - v sobotu manžel s dcerami, v pondělí já s Garrym. Cesta vlakem k mému překvapení proběhla bez větších problémů. Garry zvládl bez potíží nejen nástup do "panťáku", ale i do vysokých vagonů rychlíku.
Celý týden pobytu v pohodě trávil s námi v chatce i na výletech. Velmi nás potěšilo, že všechny restaurace, ve kterých jsme se ptali, počítají s přítomností pejsků. Do všech směl Garry s námi. Jen na koupaliště jsme se museli rozdělit - tam Garry nesměl. Bylo to krásné, ale z Garryho pohledu toho bylo dost. Když jsme přijeli domů, od vrátek se rozeběhl na své místo a zůstal tam.
Od návratu z dovolené si hraje se všemi hračkami, lépe poslouchá :-) (když chce) a vypadá to, že je s námi o něco raději než byl (doufám).
My a Garry (část 1.)
My a Garry (část 2.)
Publikováno 28.08.2006. 2006, pro www.spicove.cz