Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Svatováclavský Proplan Cup aneb "Nechte mě, chci umřít"
Olga Fidlerová (lukatogold@cbox.cz)
Volný den, ten přímo vybízí k procházce. Neřku-li, když se to dá spojit s podívanou na saňové psy a blázny, kteří se svým psem nechají vláčet lesem a ještě k tomu v dešti. Z kopce do kopce v, pro mě, naprosto chaotické změti barevných igelitových pásků. Žlutých pro jakýsi závod šílených cyklistů a černých pro pejsky.
Pásky se vzájemně prolínaly a místy museli cyklisté podlézat i s kolem ty "naše" černé. A byli rádi, soudě podle jejich použitého slovníku. Toto všechno probíhalo, vzhledem k ne zrovna pěknému počasí, za účasti široké veřejnosti, volně pobíhajících psů, cyklistů - nezávodníků, a rodinek s kočárky. Na úseku, který jsem si vybrala k focení (a to nejsem škodolibá - pod příkrým kopcem v ostré levotočivé zatáčce) panoval báječný chaos. Mnohý soutěžící pes vybíhal z dráhy, aby se uvítal s přihlížejícím psím kámošem nebo aby překontroloval co to žmoulá batole v kočáru.
Když už se v "naší" zatáčce nic moc nedělo a počasí se trochu umoudřilo, přepravily jsme se ke startu. Obešly stánky, fotily jako o život, pokecaly se známými. A koho to mé oko nevidí, Lucka s Argem a jdou běhat - blázni. Ale... Nikdy neříkej nikdy a odříkaného chleba největší krajíc atd... A jak šla řeč a amplion řval (že kdo chce, tak se ještě může přihlásit a vyrazit taky na trať), vyplynulo ze situace PROČ NE?! Katka vyběhla domů pro očkováky, Šeredce pro kšíry a mamince pro vodu bez bublinek. Celou tu dobu jsem v koutku duše doufala, že to nestihne, že přijde pozdě, že už nás nezapíšou. Bohužel, na zpáteční cestu sehnala odvoz a stihla to!
Co jsem prožívala na trati a kam se ubíraly mé myšlenky popisovat nebudu, třeba to čtou i děti. Cesta by se nechala popsat slovy - za devatero horami a devatero řekami, prostě nahoru dolů. Bylo to nejdelších 1700 m v mém životě. Cílem jsem probíhala se slovy: "Pes je v pohodě, ale já chci umřít." Musím ještě podotknout, že trasu jsem musela absolvovat v kotníkových botech, protože jsem původně fakt šla jen na procházku a fotit.
A výsledky? Super! Lucka s Argem na druhém místě s vynikajícím časem. Já byla pátá a Katka šestá, obě s časem ostudným. Myslím, že je to ale vedlejší. Důležité bylo, že jsme se zúčastnily a doběhly ve zdraví. Fakt je, že na nás lidi koukali jako na blázny, co se nechají v dešti vláčet psem po lese. A na mě při mé postavě obzvlášť. Ale nám to v tu chvíli nevadilo a já byla na sebe pyšná. V podstatě jsem zvítězila, sice sama nad sebou, ale ruku na srdce - každý víme jak je to někdy těžké.
Berte to zároveň jako pozvánku na příští rok. Svatováclavský Proplan Cup se pořádá pravidelně, již několik let, vždy 28. září v Mladé Boleslavi. Netřeba se hlásit předem. Postačí jen momentální hnutí mysli a částka 50 Kč. Pro absolutní nesportovce jako jsem já doporučuji s sebou, krom odvahy a dobré nálady, přivézt i zdravotníka a maséra.
Lucka Ježková a Argo Lifavo - 2. místo * Olga Fidlerová a Cariedaw Lukato Gold alias Šeredka - 5. místo * Katka Fidlerová a Ceasarene Lukato Gold alias Reny - 6. místo
Publikováno 18.11.2005. 2005, uveřejněno se souhlasem autorky.