Zde se nacházíte: Vaše příběhy
Povídání pejska Boukieho
Olga Fidlerová (lukatogold@cbox.cz)
V roce 863 vyslal Rastislav, kníže Velké Moravy, poselstvo do Cařihradu, ke trůnu císaře Byzantské říše. Poslové předložili císaři Michalu III. Rastislavovu žádost o vyslání učitelů, kteří by na Velké Moravě vyučovali a kázali křesťanství slovanským jazykem. Císař žádosti vyhověl a vyslal skupinu Řeků. Tu vedli dva bratři z města Soluně Konstantin a Metoděj. Cesta byla dlouhá a nebezpečná. Legenda říká, že bůh jim seslal dva ostražité věrné psy, kteří dnem i nocí střežili kroky svých pánů. Vraťme se teď až na samý úsvit našich dějin a prožijme tu dlouhou, ale vítěznou pouť znovu.
Tak takhle nás zvaly pořadatelky soutěžního klání na náš oblíbený ranč, abychom si zase se svými páníčky zablbli a stmelili kolektiv. Což se opět podařilo ke spokojenosti nás všech.
A teď to povídání:
Tak je to zase tady. Od čtvrtka se u nás balí a mezi námi psy panuje nervozita. Kdo tentokrát pojede?! Všichni jet nemůžeme, to by z nás paničku trefil šlak, to uznávám. V neděli ráno tedy padlo definitivní rozhodnutí. Pojede Etynka, coby mazák a zkušený harcovník a závodník. Ebie na rekreaci po mateřské - za odměnu. Chodka Goldinka – nejmladší účastník závodu. A já Boukie, abych na ty baby trochu dohlídnul.
Jednotlivé soutěže moc popisovat nebudu, bylo jich moc. Přestože jsem se s Etynkou moc snažil, ve spoustě disciplin jsem neměl šanci. Ale všichni ocenili, že jsem u své paničky jen krátce a spoustu věcí jsem nikdy neviděl a nezažil. A Etynka měla "půjčenou" paničku Lucku. Ta s námi nebydlí a doma pejska mít nesmí, přestože by moc chtěla. Mě osobně nejvíc bavilo běhat agility. Tunel, kladina, áčko i skokovky jsou fajn. Jen kdyby tam nebyl slalom – ten mě opravdu nebavil a úplně to kazil. A tak nadějně ta soutěž ze začátku vypadala. A pak nás dost bavily "pachové práce" - tady jsme bodovali. Buřt je buřt a ten nám nikdo neschová. Chodce Goldince šlo zase líp aportování. Tam jsme se mi špičíčci moc neangažovali. Zastáváme totiž zastávám názor: "Když sis to zahodila, tak si pro to taky dojdi – nejsem Hej nebo Počkej". A navíc... chtěli po nás donést papírové kapesníky, a ty když nosíme doma, tak na nás křičej. To uhodli! Nás nenachytaj!
Když se nesoutěžilo, podnikali jsme společné psí výpravy po areálu ranče. Jen ke koním jsme nechodili, koně nemám rád. Jsou velký a divný. Nevím, co se na nich Ondráškovi minule líbilo. Mě osobně teda nebraly ani ovce, ale proti gustu žádný dišputát. Holky jsem tam proto nevodil. V chatičkách bylo tolik zajímavých lidiček a pejsků, že mi úplně stačilo ke spokojenosti. Nejen ti co s námi soutěžili, ale i spousta jiných. Třeba ráno jsem tajně chodil s holkama na snídani ke kámošovi pittbulovi Sorbonovi a jeho kámošce bullteriérce. Panička se o nás asi bála, protože jsme vždycky dostali pucunk (tedy vynadáno) a na chvilku nás zavřela a nemluvila s námi. A taky jsem velmi často chodil za kavalírkou paní majitelky – hárala a holky já mám rád. Tu mi ale taky nechtěli půjčit. Nechápu proč? Jsem muž v nejlepších letech – pěknej, s dobrým původem a vychováním a taky šampion.
A když pršelo, chodili jsme všichni do hospody. I tam bylo fajn. Zatopili nám v krbu a cizí lidičky mi dávali vylízat poháry po zmrzce, dostával jsem od nich kousky masa a smažáku a tak. Panička sice měla strach, že mi bude blbě, ale nebylo.
A říkáte si co Ebie? Ebie ta se s námi moc nebavila. Ta raději ležela u paničky nebo se s někým mazlila. Žádná sranda s ní nebyla, v lese se jí nelíbilo a ani se jí nechtělo podnikat s námi výpravy za poznáním. Rozhodl jsem se, že ji asi příště necháme doma. S takovým Ondráškem nebo Ginkou by bylo legrace rozhodně víc. No jo, ale aby příště nenechali doma mě, že jo!
V úterý musela panička domů, tak mi zrovna vyměnila Ebie za Nellčinku. Bylo to lepší, ale taky nic moc. Nelli si moc nehraje, ale na tajné výpravy chodila s námi. A ve čtvrtek mi přivezli další holku, sice chodskou, ale to mi zas až tak nevadí. Než ji přivezli, byla moje nová panička nejdřív smutná a nervózní a hodně telefonovala. Zaslechnul jsem, že policie našla jedno z našich minulých miminek potulovat se daleko od domova samotné. Taky jsem zaslechl, že si pro tu naši nalezenou holku nechtějí majitelé přijet. To už byla moje panička vzteklá a na tu divnou ženskou v telefonu i hnusná, to jsem u ní ještě nezažil. A to se prý Missourri ztratila už před několika měsíci a přesto ji nechtěli hned zpátky. Tomu já teda nerozumím. Nám kdyby se někdo ztratil, to bychom si pro něj jeli hned. Jsem rád, že ti moji lidé nás mají rádi a že se nemusím bát, že by nás někde takhle nechali.
S opožděným letním pozdravem se loučí Boukie Buthus a všichni zúčastnění špiclíci - Caramelka Etcle Stříbrný stín, O'Nelli Bohemia Kim–Wen, Ebie Buthus, Cilka z Myšího hrádku a Frona z Tichého háje.
Pozn. pro zvědavé: Chodku Missourri si bohužel původní majitelka nakonec odvezla. S příslibem, že se fence bude víc věnovat a dá jí alespoň minimální výchovu. Chtělo se mi brečet a fenku jí nedat a ani ona sama s ní odejít nechtěla. Bohužel pes je "věc" a podle zákona nám nezbývá než doufat, že o ni bude náležitě postaráno. Protože nebyla prokazatelně týrána, "jen" jim utekla, nezmůžeme podle právníka nic. Od té doby jsme o ní neslyšeli.
Publikováno 28.08.2006. 2006, pro www.spicove.cz