Zde se nacházíte: Veterina > Bolesti psů
Můj pes má bolesti
MVDr. Roman Skala
„Mám dojem, že mého psa něco bolí...“ Mnoho veterinářů již od dveří své ordinace, do které teprve vcházel majitel se svým čtyřnohým přítelem, slyšelo tuto větu.
Staré pejsky trápí všelijaké bolístky
Pes narozdíl od člověka neumí popsat, kde a jak ho něco bolí a tak veterinář musí provést klinické, případně další speciální (například rentgenologické) vyšetření, aby zjistil příčinu, která vyvolává u zvířete bolest. Velmi důležitá a nápomocná je přitom anamnéza – tedy aby majitel popsal, za jakých okolností došlo ke změně v chování zvířete. Tyto změny v chování, byť malé, může nejlépe vypozorovat právě chovatel, který se svým svěřencem tráví nejvíce času. Po stránce veterinární může být velmi obtížné vysvětlit, proč se zvíře chová a zjistit, zda zvíře opravdu něco bolí. Zvířata instinktivně bolest potlačují nebo i skrývají. Je to zvláště když se cítí ohrožena anebo když bolest není natolik velká, aby ji nedokázala překonat. To ale neznamená, že zvířata vnímají bolest méně než lidé.
Léčit a tišit bolest patří k základním povinostem každého veterináře. Veterinární lékaři většinou používají léky k tlumení bolestí při operacích a při chorobných procesech, o kterých je známo, že vyvolávají bolest i u lidí
Chronická bolest
Bolest se stává chronickou, trvá-li tři týdny až měsíc po zranění nebo se opakovaně vrací. Bolest a potíže spojované s nádorovým onemocněním, degenerativním onemocněním meziobratlových plotének či osteoartritida patří k typickým příkladům chronické bolesti. Veterináři jsou v takovýchto případech často požádáni, aby naordinovali léčbu, která může dlouhodobě omezit rozvoj bolesti a zbavit tak zvíře potíží, které mu znepříjemňují život.
Omezení bolesti léky
Bolest je možné tlumit narkotiky a opiáty. Ty ovšem nemají protizánětlivý účinek a neřeší tak příčinu, která vyvolává bolest. Jejich použití se omezuje hlavně na podání při operacích a u onkologických pacientů.
Nejvýznamnějšími nenarkotickými léčivy používanými k tišení bolestí jsou nesteroidní antiflogistika a kortikosteroidy. Obě skupiny léků se podílejí na snižování zánětlivé reakce tak, že brání vylučování látek vznikajících při rozvoji zánětu. Tyto látky se přímo podílejí na dalším poškozování zanícené tkáně a nepřímo se podílejí na vzniku pocitu bolesti.
Použití kortikosteroidů je spojeno s velkým množstvím nežádoucích účinků jako je potlačení imunitního systému organismu, ovlivnění funkce nadledvinek, vznikem žaludečních vředů a celou řadou dalších. Jsou tak určeny pouze ke krátkodobému použití, k zvládnutí akutních stavů, případně pro onkologické pacienty.
Nesteroidní antiflogistika jsou také silné a účinné léky, mají však méně vedlejších účinků. Navíc působí analgeticky (odbourávají bolest). Spektrum nesteroidních antiflogistických přípravků registrovaných pro použití ve veterinární praxi bylo donedávna velmi omezené zejména proto, že psi a kočky jsou na tyto přípravky velmi citliví. Veterinární lékaři je používali s vědomím, že se po dlouhodobější aplikaci mohou vyskytnout komplikace anebo se snažili časově omezit podávání léku i když ještě nebylo dosaženo plného efektu.
Snahou výzkumných pracovníků proto bylo vyvinout přípravek, který by při maximální analgetické a protizánětlivé účinnosti měl co nejméně vedlejších účinků. V roce 1997 (u nás v roce 1998) byly uvedeny na trh tablety s účinnou látkou carprofen, které tyto požadavky splňují. Podrobné laboratorní studie prováděné na velké skupině psů různých plemen, věkových kategorií a pohlaví prokázaly jeho vysokou bezpečnost, výbornou snášenlivost a vhodnost pro dlouhodobé podávání. Veterinární lékaři tak konečně dostali k dispozici nesteroidní antiflogistikum, které je schopné dlouhodobě a hlavně bezpečně omezit chronické bolestivé stavy vyvolané například osteoartritidou.
V poslední době se ovlivnění bolesti stalo ve veterinární medicíně jednou z prestižních oblastí. Veterinární lékaři přikládají velký význam ovlivnění jak akutní tak také chronické bolesti. To je velice kladně hodnoceno i z pohledu chovatelské veřejnosti, protože předcházení bolesti je nejen medicínsky správné, ale také správné z pohledu lidského cítění vůči tvorům, kteří nám důvěřují.
Jak mohu svému psovi pomoci?
Vy jako majitel jste denně v kontaktu se svým nejlepším přítelem. Váš pes pro Vás znamená mnoho. Jako pomocník, využívaný k pracovní službě, záchranář, lovecký pes, obranář, ke strážní službě nebo pes vycvičený ke speciálním úkolům, jako je vyhledávání drog, výstavně úspěšný jedinec, chovatelsky cenné zvíře, sportovec nebo dostihový pes, nebo třeba jako společník, věrný kamarád, který nezklame. Provází Vás po celý svůj psí život, který je jen částí toho našeho lidského.
Vy máte možnost mluvit a postěžovat si, vypovídat se. Komunikační schopnosti psa – z hlediska lidského vnímání – jsou menší. Jakákoliv změna v chování, ať je to nechuť k příjmu potravy, snížená ochota se pohybovat, útlum, pasivita nebo naopak třeba agresivita, mohou znamenat, že něco není úplně v pořádku. Nezanedbávejte nic. Bylo by nespravedlivé nechat Vašeho psa trpět. Sledujte proto svého psa a bez obav konzultujte se svým veterinárním lékařem i tyto drobné změny, které mohou být zdánlivě méně významné, v konečném důsledku mohou třeba znamenat mnoho. Váš veterinární lékař zná Vašeho psa, je odborníkem. Dodržujte proto rady, které Vám poskytne.
Publikováno 23.09.2005. 1999, uveřejněno se souhlasem MVDr. Čápa (server www.veterina-info.cz). Redakčně upraveno.