Zde se nacházíte: Chov špiců > Plemeno
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 1.)
Hana Brzobohatá (brzobohatahana@seznam.cz)
Jestliže jednou spatříte pomeraniana takového, jak vypadat má a poznáte jeho povahu, takovou jakou má mít, zamilujete si jej na první pohled a na celý život. Jako se to stalo nám.
Babar Modrý Asir a Vendy z Malebného Povltaví
Toto plemeno zažilo v Evropě boom v 70. letech minulého století, kdy se první jedinci importovali z USA a Velké Británie do západní Evropy, kde svým okouzlujícím vzhledem a milou povahou začali potlačovat původní evropské německé trpasličí špice (NDR v té době trpasličí špice neuznávalo), z nichž byl nynější pomeranian prošlechtěn a změněn do nynější podoby. Angličtí chovatelé jej prošlechtili na "lehčí" typ a američtí chovatelé na "robustnější" typ pomeraniana, kterého i já upřednostňuji a obdivuji, ale pouze do výšky 22 cm (váhy okolo 2 kg), neboť do této kohoutkové výšky jsou pomeraniani nejtypičtější, nejlíbivější a nejžádanější.
Standard FCI hovoří sice o kohoutkové výšce 20 +- 2 cm, avšak výška pomeranianů v USA je až do 27,9 cm. Oproti německému špicovi má kompaktnější, rozložitější postavu s co nejkratším hřbetem. Ocas je vysoko nasazen, nesen pokud možno rovně v linii hřbetu a při výstavním statickém postavení se dotýká téměř hlavy. Srst je bohatá, jemná, nadýchaná, kde pesíky hrubší struktury nejsou téměř znatelné, jako by byli pomeraniani porostlí pouze podsadou, tzv. "stříhací srstí".
V zahraničí se pomeraniani střihově upravují již od 4 měsíců. Srst bohatě roste od mozkovny až po kalhotky. Ouška by měla být v záplavě chlupů sotva znatelná. Zastřihávají se do kulata. On vlastně celý pomeranian je v zahraničí střižen do kulatého střihu. V Čechách většina rozhodčích bohužel uznává, lépe řečeno trpí, pouze tzv. minimální úpravu. Provádí se pouze na ouškách a koncích tlapek, kde srst narůstá do nevzhledných přesahů (rousů).
AJ's High Impact - americký pes na SV v Poznani 2006
I tuto minimální úpravu někteří poradci chovu a rozhodčí odsuzují, neboť prý německý standard nehovoří o střihové úpravě špiců. Na evropských prestižních výstavách se setkáte ve většině případů s celkově upravenými pomeraniany a někdy až tak sestříhanými, že vypadají jako plyšové hračky - toy. Vždyť střihově se upravuje nejedno plemeno, včetně loveckých i pracovních, a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Mám jediné vysvětlení, proč střihovou úpravu někteří rozhodčí a chovatelé německých špiců neuznávají. Ten, kdo chová pouze klasické původní německé špice (bez vkřížení pomeraniana) nemusí vlastně stříhat nikde nic, protože mu vlastně nikde nic navíc nenaroste a s tím i standard, když pomeraniany sloučil s německým špicem, nepočítal! Další dobrý důvod, proč by neměla být obě plemena pod jedním standardem.
neupravený pomeranian
pomeranian v minimální úpravě - ouška, packy
celková střihová (výstavní) úprava
Hlava pomeraniana je vcelku kulatější. Širší lebka s výrazným stopem, s krátkou poměrně širokou nosní partií (medvídkovitý vzhled), i jazýček má při zrychleném dechu špičku zahnutou směrem nahoru, německý špic jej má zahnutý směrem dolů.
Úhlení zadních končetin je u německého špice strmější. Zadní i přední končetiny jsou u německého špice porostlé krátkou, spíše hladkou přiléhající srstí. Naproti tomu u pomeraniana jsou nohy porostlé hustou odstávající srstí, která opticky rozšiřuje nohy s kratšími prstními kostmi, takže ve statickém postoji to vypadá, jako by někteří jedinci stáli na špičkách.
Povaha hlídacího psa jim zůstává, jako u většiny plemen, avšak jejich hlasové projevy jsou již umírněné, v některých liniích dokonce s přijatelným zastřeným zabarvením štěkotu. Je silně utlumená i nervozita a štěkání na každé "šustnutí". Je to díky tomu, že do původního plemene byla vkřížena i jiná plemena (např. čivavy, papiloni, japončíci) a byli prošlechtěni pouze a výhradně na líbivé společenské toy plemeno.
malý špic Starfire's Vagabon Lover - Světový vítěz + BOB Rio 2004
To, že je to plemeno odlišné ve více plemenných znacích včetně povahy, jsem již několikrát zdůraznila a to, že patří pod jeden standard s německým špicem, je zajisté na úkor obou plemen! Vše záleží na nás chovatelích obou verzí plemen a klubech v celé Evropě, abychom stále apelovali buď na rozdělení obou plemen, anebo přinejmenším, aby nám česká Plemenná kniha uznala plemeno, které jsme importovali a zápisem do PP/příloha k originálu potvrdila pravdivou skutečnost. Nejlepším řešením je sjednotit název plemen ve všech členských státech FCI! Aby se již nestávalo, že když dovezeme psa, který má toto plemeno zapsané ve vývozním průkazu původu ze země, která je stejným členem FCI jako Česká republika, aby i naše plemenná kniha akceptovala tuto skutečnost. A aby se nestávalo, jak je zvykem, že k originálu PP, kde je napsáno plemeno pomeranian, přiloží přílohu PP a to již s označením pouze obecného názvu německý špic a na počkání mi změní rasu plemene, kterou jsem si pro svůj chovatelský záměr nikdy nevybrala a v chovu od roku 1992 nikdy nepoužila. A to neberu v úvahu ani finanční vydání, která jsou především v zahraničí u obou plemen velmi rozdílná. Dochází k problémům a nedorozuměním i při exportech do zahraničí, kdy chovatel od nás požaduje pomeraniana a my mu zašleme sice štěně pomeraniana, ale s exportním PP, kde je napsáno jiné plemeno, než odchováváme. Jde to jinde, proč to nejde u nás? Jsme snad papežštější než je papež? Chováme něco jiného, exportujeme "papírově" něco jiného. Je to pro nás chovatele pomeranianů degradující, demotivační, ponižující a v neposlední řadě nám to bere sílu a radost z chovu.
Kontrapunkt Moje Uszanowanie - Evropský vítěz + BOB Bratislava 2003
A teď k dalšímu problému. Díky bonitaci a přeřazování přerostlých trpasličích špiců do malých špiců, (kde je už vesměs pomeranian vkřížen) a z malých do středních, dostává se typ pomeraniana do všech velikostních rázů, samozřejmě mimo velkého a vlčího špice, kteří jsou sami o sobě samostatné plemeno ve špicí říši. Tady vzniká problém jiný, a to importem keeshonda, který má také jistý odlišný vývoj od vlčího špice a svůj vlastní standard a kde není také podmínkou plnochrupost.
Čím dál víc jsou typy a mezitypy pomeranianů vkřižováni do klasických německých špiců (pro vylepšení typu hlav, srsti) a tak postupem času by tímto způsobem obě plemena splynula. V nejednom vrhu můžeme tak najít štěně typického trpasličího špice a polopomeraniana a výjimečně i pomeraniana. Jsou to a stále více budou nevyrovnané vrhy, kde se ještě díky odlišnosti (např. délka čelistí, chudozubost, úhlení končetin) obou variant mohou objevit kromě chybných skusů i jiné problémy. Přestane-li se typický pomeranian šlechtit pouze pomeranianem, vznikne z něj krásný "špic", ale nebude to ani klasický německý špic a ani typický pomeranian. Prošlechtěnost a typ pomeraniana se bude časem vracet zpátky ke klasickým evropským trpasličím špicům, ze kterého byl vlastně pomeranian prošlechtěn. Opět pomeraniani "zplaní", jak už se to stalo již v minulosti. Vylepší jiné, ale on sám "vymizí".
Vážně jsme sourozenci? (vrh C Rytířská tvrz)
Bohužel, díky tomu, že se v USA, Anglii a v jiných zemích Evropy toleruje u pomeranianů i chybějící řezák, nepočítají se premoláry a toleruje se výskyt většinou malé fontanely (kulatější lebka - vkřížení čivavy), objevují se i tyto tzv. nedostatky či vady i v našem chovu. Podle standardu FCI u německého špice jsou to vady vylučující. Myslím si, že je velká chyba přeřazování špiců z malé varienty do trpasličí a naopak. Při přeřazení z malých do trpaslíků a nakřížení pomeranianem či polopomeranianem budou vrhy nejenom nevyrovnané v typu a velikostech, ale dále pak tito přerostlí trpasličí jedinci přeřazení zpátky do malých špiců nám budou v dalších generacích přeměňovat klasického německého malého a středního špice na něco, na co každý milovník německého špice bude nadávat! A právem!
Trpasličí špic přeřazený z malých špiců nese gen i typ malého špice a mohou vzniknout i závažné problémy při porodech (příliš velká štěňata). Chudozubost se dostane až ke střednímu špicovi. Což se již stalo. Ale standard u středního špice nekompromisně hovoří o plnochruposti. I o tom by se dalo diskutovat. Jejich základna je velmi nízká i za hranicemi Česka a stále se snižuje a přesto mají velmi přísný požadavek na zuby. I o tom by Němci mohli zapřemýšlet. Toto plemeno nepatří ani mezi lovecké ani pracovní, tak proč taková přísnost. To je můj názor.
Vážně chceme takové střeďáky? (Lake Buena Vista Fievel - Světový vítěz Mexico 2007)
Tento problém ovšem nemůžeme srovnávat s pomeranianem, který má svůj stoletý vývoj za sebou a který má svůj genofond i svůj genotyp odlišný od vývoje evropského trpasličího špice. Díky tomu bývají "takto postižení" pomeraniani, ale jinak zdraví (bez známky nanizmu) špičkoví jedinci prodáváni pouze na mazlení na gauč a v chovu se pro jinak vynikající znaky a kvalitu nevyužívají. A tak se nadále u nás snižuje genetická variabilita tohoto málopočetného, vyloženě společenského plemene. Je to plemeno, které si ani v reprodukci nemůže zadat s jinými společenskými plemeny, neboť má ve vrhu v průměru 1,5 štěněte. I když se jedná stejně tak jako čivava o ryze společenské plemeno, přesto má čivava velký náskok v rozšíření plemene, neboť nějaká ta malá fontanela (a že to u nich někdy nebývá jen tak nějaká zanedbatelná škvírka) a nějaký ten chybějící řezák (mohou chybět i 2) nemůže změnit zájem o toto líbivé, milé společenské plemeno. A v dnešní době opět vzniká velký zájem o chov tohoto maličkého plemene, které nemá tak přísná vylučující kriteria. Chce-li si někdo pořídit krásného společenského pejska do bytu, nebude pejskovi počítat zuby!
Quick z Malebného Povltaví (nechovný - předkus, osifikovaná fontanela)
Myslím si, že je důležitější zdraví pejsků. KAŽDÝ chovatel by se měl ve svém chovu zaměřit na hlídání luxace patel, zdraví srdce a na oční pozadí (PRA). Což jsou nejrozšířenější nemoci veškerých trpasličích a malých plemen. Budeme-li ještě pomeranianům počítat zuby, vyřazovat je pro chybějící větší počet premolárů, nebo s chybějícím řezákem a s malými fontanelami, obávám se, že se časem budeme setkávat na ulicích s krásnějšími pomeraniany bez průkazu původu, než na výstavách. A dokonce si myslím, že je již sem tam potkáváme. Neboť se díky standardu německého špice dostalo mimo chov plno nádherných pomeranianů, kteří měli ve věku 12 měsíců 4 mm fontanelu (která se stejně do 2 let stáří psa zavápňuje), nebo jim chyběl 1 řezák, nebo měli nestandardní postavení spodních řezáků (na bonitaci to byl předkus), ale čelisti byly ve správné délce. Pro rozšíření populace a genofondu pomeraniana a udržení genotypu se dalo použít tzv. "vyrovnávacího krytí" se psem či fenou, kteří neměli tento nedostatek.
Musíme rozeznávat důležité (zdraví) od malicherného (nedostatku) u společenského toy plemene.
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 1.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 2.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 3.)
Problémy s chovem pomeraniana v ČR (část 4.)
Publikováno 09.08.2007. 2007, pro www.spicove.cz