Zde se nacházíte: Chov špiců > Plemeno
Proč se japonští špicové smějí
Irena Sehnerová (irena.sehnerova@quick.cz) http://aura.sehnerova.cz/
Slečna Katka z Prahy by chtěla vědět něco bližšího o japonských špicech, jelikož vlastní šibu, která nemá chybu! Ráda ti, milunko, odpovím, jelikož kromě toho, pod kterou blumu jsem si ondyno zakopala báječnou morkovou kost, vím vše!
Špic je slovo pocházející z němčiny (spitz) a znamená, že je něco či někdo špičatý. Například u psů to může být nosní partie či vzpřímené slechy. Jde-li řeč o lidech, do češtiny lze přeložit, že například slečna se špičatým nosíkem a s hranatou zandelkou je "špíča". Na Moravě říkají těmto psům špicové proto, že jsou špicovní, neboť je s nimi psina, jako by si lízli slivovice nebo moravského vínka a měli "špičku".
Stejně jako my, psi pastevečtí, jsou i špicové vzorní pracanti. Je to dáno tím, že pocházejí z kapitalistické Evropy nebo z Japonska, nikoli z Česka. Pracují tudíž rádi a přímo z nich čiší, že je psí makačka baví, jelikož jsou stále veselí a optimističtí. Pojem "blbá nálada" je jim naprosto cizí, a tak i díky japonským špicům panuje v Japonsku hospodářská prosperita a vyšiluje vědeckoelektronická revoluce.
Abych pravdu řekla, já Velká Kynoložka Aura, nepovažuji všechny japonské špice za příbuzenskou skupinu, nýbrž za jedno plemeno, jehož osm-devět rázů se od sebe liší pouze barvou srsti a velikostí v kohoutku. Japončíci jsou totiž na jedno brdo - mají stejnou stavbu těla, všichni mají vzpřímené trojúhelníkové uši, nad zádí nesený stočený a bohatě osrstěný ocas. Navzdory mé psí logice je však každý typ špice pokládán za plemeno a vyfasoval od FCI své číslo standardu. Standardy jsou to kratičké a suchopárné a jednotlivá plemena se dle nich v podstatě liší jen barvou a výškou. Tudíž si je laskavě prostuduj sama, například v Atlase psích plemen! Tvé znalosti a obsah tvých kapes jsem ochotna kdykoli zkontrolovat! V hlavě předpokládám vědomosti, v kapsách piškotky...
Chtěla jsi vědět, kteří špicové jsou sportovně založení jedinci. Kačenko, tací jsou všichni do jednoho! Když se se mnou potkají, projevují velkého sportovního ducha, takže jsem usoudila, že všichni špicové jsou olympionici, zejména v běhu na krátké i dlouhé tratě! Já se však na špičíčky nikdy nevytahuji, neboť obdivuji jejich statečná srdce, jejich věrnost a příchylnost člověku, jejich starobylý původ a to, že si, je-li jich patřičný počet, troufnou i na medvěda! Dnes, kdy řady medvědů na Japonských ostrovech i díky nim citelně prořídly, se věnují jiným bohulibým činnostem - jsou příjemnými společníky svých pánů, ochránci něžně cupitavých paniček a hlavně pozornými chůvičkami dětí. Všichni je milují, uctívají v nich tradice svých předků a moudrost japonského národa, a tak japonští špicové natrvalo získali masku veselého, šťastného psího "človíčka".
Ptáš se, jak jednotlivé špice od sebe rozeznáš? Jako majitelka šiby nabeton poznáš šibu a u těch ostatních, o něco větších a robustnějších, si řekneš: "To není šiba!" A je to!
Ocas stočený nahoru znamená, že pes je jedlý. O tomto faktu jsem se dočetla i v kronice našeho rodu turkmenských alabajů Var-El. Když za druhé světové války proniklo pár průzkumných japonských jednotek na naše území, aby tam špionýrovaly, loupily a vraždily, jejich psi mým předkům velmi chutnali! A nejenom jim, i sovětským vojákům! Vždyť byla válka a velký hlad! Čest jejich památce!
V kronice Var-El pachová stopa píše, že to byli psi téměř tak velcí jako mírně podměreční středoasijci a stateční jak samurajové. Znamená to tedy, že se jednalo o špice akito inu, kteří jsou ze všech psích japončíků největší - dosahují, když se nehrbí, až 67 cm výšky v kohoutku. Kdyby to byli psi šiba inu, tak by to znamenalo, že japonské armádě šibnulo. Šiba je špičíček ani ne 40centimetrový na výšku, jakýpak by to byl válečný pes? Leda špičíček-průzkumníček. Inu, šiba je nejmenší inu!
Abych nezapomněla, inu znamená japonsky pes. V pravěku se usadili na ostrově Hokkaido pralidé pocházející ze západní nebo středozápadní Asie, kteří si říkali Ainové - psí lidé. Prastaré africké a asijské kmeny a národy totiž věřily, že člověk vzešel ze psa, že Bůh dříve než muže stvořil Psa a ženu! Takové vážnosti se těšil Pes jako pomocník člověka v jeho dennodenním boji o přežití! Těmto prastarým poudačkám, v nichž figurují zvířata, bohové a přírodní živly, se říká mytologie a myslím si, že je v nich moc a moc pravdy.
Ainové si s sebou přivedli své psy, praprapředky dnešních hokkaido inu. Hokkaido inu, jimž se také říká hokkaido ainu či familiérně doh ken, lze tedy považovat za nejpůvodnější psí plemeno Japonských ostrovů, za praotce všech ostatních japonských špiců. Protože připutovali s Ainy z Asie, jsou spřízněni se samojedem, čenichem připomínají čau-čaua a typem srsti šarpeje. Svět je holt malej a nakonec se vždycky ukáže, že jsme buď příbuzní, nebo že pocházíme ze stejné Psí Lhoty, ať se tato nachází v Asii, Evropě, Austrálii nebo Americe!
Také slovo ken znamená japonsky pes. Takže stejně správně můžeš říkat akita ken, šikoku ken, šiba ken... Starodávný název šikoky je koči ken, špice kai zas košu tora - čert aby se v té hatmatilce vyznal! Ale furt a porád to jsou japonští špicové, tak jak je známe! Jenom se dělají tím inu a ken zajímavými!
Někde jsem zaslechla, že byla vyšlechtěna nová plemena japonských špiců, a to mitsubishi inu (závodní špic s mohutným odpichem při startu), tsunami inu (obojživelný špic žijící stejně dobře pod vodou i na souši), gejša inu (špic pro staré mládence a vdovce), saké inu (pes ochraňující alkoholiky), toshiba inu (špic hacker o velikosti notebooku), harakiri inu (špic pro české podnikatele)...
Čeští chovatelé tak budou mít šanci pořídit si něco skutečně originálního! Nesmí však naletět vykutáleným americkým občanům japonského původu, žijícím v Kentucky, a koupit za těžké dolary jejich vořechy vydávané taky za ken!
Jo a tvrzení, že jsem sežrala pytel japonských pinčlíků kišu je bohapustá pomluva - zdlábla jsem jen pytlík japonských voříšků kešu! Jéžiš, nezní ono to nemlich kanibalsky?
Přeji ti, milá Katko, jen samé radostné chvíle se svou chytroučkou šibou, která patří stejně jako já mezi přírodní plemena, takže jsme vlastně vzdálené sestřenice - vzdálené vzdušnou čarou několik tisíc kilometrů. Šibulka tudíž není žádný líný, hloupinatý gaučák, nýbrž temperamentní pejsek, a tak se, děvčata, hezky vzájemně venčete, každý den se pořádně proběhněte a vydovádějte na čerstvém vzduchu - a dávejte jedna na druhou pozor! Hlavně si dávejte pozor na "bojovná" lidská plemena! A na jejich volně pobíhající psy bez náhubku!
S kynologickým pozdravem "Všem psům zdar, Auře tři zdary!" Vaše fenka Aura
Publikováno 05.11.2002. Pro Pes přítel člověka, uveřejněno se souhlasem autorky.