Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E
Den 121.-140. (22. díl)
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
17.12.2004 - 121. den
Amy při přetahování s Janou přišla o další zub, tentokrát I1 dole. Nové jí zatím ještě nerostou. Je první ze sourozenců, které začaly zoubky padat. Vydatně k tomu přispělo nejspíš i její neustálé kousání čehokoliv, možná je to i tím, že ráda chroupe suché granulky... Samozřejmě jinak dostává granule (Eukanubu puppy) zalévané vývarem anebo horkou vodou a smíchané s nadrobno nasekaným kuřecím. Od všeho ostatního jí dáváme jen vzorky - sem tam kousek mrkvičky, sem tam kousek sýra... Bendíkův jídelníček je podobný, zato Filip a Leela tak spartánský režim nemají. Paničky jim vyvařují jako v interhotelu. To mi připomíná nové zprávy z Chorvatska: holčička se všem velmi líbí (je to první hnědá špiclinka v zemi), chrupká v posteli, jméno Leela jí zůstalo a Lorena je z ní "very happy".
18.12.2004 - 122. den
Amynka úspěšně pokračuje ve vyrážení zoubků (chybí 3 dole a 2 nahoře). S Bendíkem (tomu zuby stále drží) a Gorínkem absolovala dlouhý výlet přes louky, bohužel mokré a plné bodláků. Štěňátkům se lítání po nich moc líbilo, sprchování a vyčesávání kudlibabek už méně. Ale byl to pro ně prima zážitek. Stejně tak i to, že přišli do styku s dvěma nekompromisně hlídajícími ovčáky (za plotem samozřejmě). Byli to vlastně první psi, kteří na ně byli "zlí". Byli jsme zvědaví, jak se děti zachovají, takže jsme se u plotu na chvíli zastavili (majitel odpustí). Amy nevzrušeně pobíhala okolo nás, Bendík je pozoroval našponovaný jako pružina, ocas pevně na hřbetě a tiše vrčel. Neprovokují, neštěkají, na zavolání oba běží za námi. Šikulky.
19.12.2004 - 123. den
Naše psí děti mají čtyři měsíce. Deníček jim ale na vaše přání budeme psát dál, i když jen občas. Většinou pokud se něco zajímavého přihodí anebo kdyz nafotíme pěkné fotky. Snad bude o čem psát! Štěňátka ale pořád rostou, vyvíjejí se, získávají zkušenosti... tak snad ano.
Nejvíc změn právě teď prodělává Amynčin chrup. Díky kočkování a přetahování s kavalírkem Orínkem je dnešní skóre 2 chybějící řezáky nahoře, 4 dole. A první (dolní) řezák dnes vypadl i jejímu bráškovi Filipovi. Všechny dnešní fotky jsou jeho.
21.12.2004 - 125. den
Amynka má sice stále úsměv jako noty na buben, nicméně jí už začínají v dásních prosvítat zuby nové. Celý den je se mnou doma a pomáhá mi s učením. Legislativa potravin jí sice, pravda, nic moc neříká, ale tváří se přinejmenším jako kandidát věd (a hlavně je ráda, že jsem celý den s ní).
24.12.2004 - 128. den
Letošní Štědrý den připomíná spíš klubající se jaro. Vlhko, ale teplo. Pejskům to nesmírně vyhovuje, z procházky se vracejí mokří, ale ulítaní a šťastní. Při večeři pak aspoň nezlobí. Řádění začalo až večer - pro ty případy se ale pod stromečkem našly dárky i pro neposedná zlobidla. Obrovské sušené šlachy a speciálně pro Gorínka gumového Telletubiesáka. Zbytek večera je tedy až na občasné písknutí hračky klid (ačkoliv šlachy zrovna dvakrát nevoní). Mladí žužlají, Flérinka spí, Gorínek píská a kočka se rozvaluje pod stromečkem.
25.12.2004 - 129. den
Od Filípka přišly nové zprávy: chlapeček váží 5,30 kg, 2 dolní řezáky vypadly samy a 2 musela Daniela vytrhnout (jeden měl dost dlouhý kořen). A hlavně: Filípek už má svoji stránku!
27.12.2004 - 131. den
Zoubky padají dál... Stav u Amy je následující: dole 4 řezáky nové (1+2), jeden I3 mléčný, druhý I3 vypadnutý. Nahoře jsou oba I1 nové, oba I2 vypadnuté a začínají se klubat nové a oba I3 zatím mléčné. Bendíček si dává načas: nahoře jsou dva nové řezáky, dole jeden řezák chybí, ostatní jsou mléčné. A Filip? Má venku všechny dolní řezáky a horní jedničky. Od Leelenky zatím žádné zubní informace nepřišly. Poslední zprávou z Chorvatska je ujištění, že holčička je "excellent", dobře prý zapadla mezi ostatní psy, je hravá, ráda dovádí s kočkami. Fotek se dočkáme až později, protože na Istrii mají hrozné počasí.
1.1.2005 - 136. den
První den letošního roku byl tak krásný, že si nezbývá přát, aby takové byly i ty následující! Amy s námi chodí přát nájemníkům a běhá z bytu do bytu, nadšená a spokojená. Noční petardy a ohňostroje ji ani ostatní psí holky nevzrušovaly, koneckonců jich ani mnoho neslyšely (dobře odhlučněný byt a známé zvuky v něm zajistí pejskům spokojenou a klidnou noc), takže byla dosyta odpočatá a plná síly na řádění s Bendíčkem. Z toho roste velký a rozumný pes. Ale i když se tváří bůhvíjak rozumně, vypadají oba dva jako klauni nebo jako ježci: kromě nožiček porostlých už dospěláckou hladkou, rovnou a tmavou srstí mají takovou i masku na obličeji. Okolo však zůstává světlejší nadýchané chmýří vatovité dětské srsti a celek působí (zvlášť na sluníčku) opravdu kouzelně.
3.1.2005 - 138. den
Fotky jsou Filípkovy, nicméně dnešní den patřil Bendíčkovi a Amynce. Při cestě na veterinu pro zprávu o Amynčině kýlce (viz. níže) jsem nechala rovnou oba od pana doktora prohlédnout. Bendík už má obě varlátka krásně sestouplá. Oběma se pěkně mění zoubky, ale Bendíkovi jeden mléčný řezák kouká ven, přičemž za ním roste nový zub. Měla jsem obavy, že nový bude díky přetrvávajícímu mléčnému růst nakřivo, ale byla jsem poučena, že zaměňuji příčinu a následek. Má-li totiž nový zub růst rovně (tedy je-li tak geneticky založen), růst rovně bude a mléčný prostě vytlačí ven. Naopak, má-li růst nakřivo, mléčný nevytlačí a ten pak v čelisti zůstává jako tzv. perzistující mléčný zub. Takže Bendíkovi se zoubek ven netahal, bylo to zbytečné (a nakonec večer vypadl sám).
A tady je konečně zpráva o Amynčiných trampotách: „Dne 25.9.2004 jsme v naší ordinaci ošetřili štěně německého špice s traumatickou kýlou. Sonograficky jsme v kýlním vaku zjistili tekutinu (pravděpodobně dislokovaný močový měchýř) a proto jsme se rozhodli pro chirurgický přístup. V celkové injekční anestezii jsme provedli suturu kýlní branky - vicryl. Pak rutinním způsobem podkoží a kůži. Rána se zhojila primárně.“
5.1.2005 - 140. den
Amynka už má čtyři nové řezáky nahoře i dole, zbývající po stranách se klubou. Na fotkách je Filípek. Roste do krásy, že?
Publikováno 17.12.2004, poslední změna 04.01.2005.