Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E
Den 81.-90. (18. díl)
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
7.11.2004 - 81. den
Bendíček se s námi a Gorínkem vypravil na výlet k tetě. Tetin minulý pejsek a Gorínkův vrstevník, devítiletý kavalír Dalíček, v létě zemřel (stejně jako jeho předchůdce Ben na vrozenou srdeční vadu - ta se u kavalírků dlouhá léta nevyšetřovala a nyní je to velmi vážný problém, při kterém jde doslova o život), takže teď jim doma řádí Dalíkův nástupce Orínek (Orion). Je to štěně o měsíc starší než naše špicí děti, ale ten měsíc je citelně znát! Zatímco Orínek s Gorínkem se navzájem nakrývají a lítají po zahradě jako splašení, Bendíček nechápavě přihlíží a do těchto dospěláckých her se zatím nezapojuje. Bez sestřiček za zády se evidentně necítí ve své kůži. Nic naplat Bendíku, budeš si muset zvykat!
8.11.2004 - 82. den
S Filípkovými fotečkami ze včerejška se vyloupl také první "problém". Na štěně toho bylo evidentně moc najednou a tak došlo k tomu, že při mohutném hlazení cizími nadšenci venku na ně Filip zavrčel a vycenil zoubky. Co teď? Iveta, chovatelka Harryho a Chicca, radila jít na pejska pomaličku, zvykat ho a nenásilně seznamovat s cizími. Martina, majitelka Filípkova strašího brášky Zigiho, naopak zastávala radikální řešení, tzv. "léčbu šokem". Já jsem byla pro rozumný kompromis a jak to nakonec dopadlo, o tom jsou a budou další zprávy ze Žďáru:
"Nezlob se ze jsem ti vcera volala. Ono slo hlavne o to, ze jsme se te chteli zeptat jak spravne jit na Filipka. On je skutecne moc fajn, mazli se s nama a rychle se uci. Chce to jen cas a trpelivost. Taky si myslim, ze zde hral roli stres. Prece jen je u nas chvilku a musel si zvykat na mnoho veci. Pres den nebyl schopen poradne spat - to se zmenilo o vikendu... Nebudeme z toho delat vedu - dulezite je ze se ma k svetu. Mala holcicka ho chtela hladit a on proste ji dal najevo, ze nechce a odchazel od ni... Na Ivetu se behem 5 minut taky zvykl a bylo po problemu. Je to hlavne o tom novem prostredi a jak sama pises, je u nas chvilecku a dela stale velke pokroky. Proste je to nas medvidek drahousek. Kdyz jde s klukama, je to naprosty suveren a navic, Dolinka ho ochranuje!!" (8.11.2004)
9.11.2004 - 83. den
Prší, takže žádné velké focení se nekoná... zato pokračuje řešení Filípkových trampot. Nic naplat; povaha a přizpůsobivost lidem a svému okolí je, ať už u špice nebo u pitbula, tím nejdůležitějším (samozřejmě kromě zdraví). A tak opět ocituji Dančin mail:
"Musim trosku opravit tvoje mineni o Filipkovi, protoze je kazdnym dnem lepsi, vyrovnanejsi, klidnejsi a pratelstejsi. Vcera si jiz hrali vsichni tri spicinci dohromady. Mamka mi dnes volala, ze poprosila jednu pani aby Filipka pohladila a svete div se - probehlo to bez problemu. Taky jsem volala Martine - bohuzel ma ted problemy s jednim pejskem. Poradila mi - proste lecba sokem."
10.11.2004 - 84. den
305-222-252 dkg. Bendíček má už tři kila! Ve dvou a půl měsících je to pěkná váha, že? A naše zahrádka dostává pěkně zabrat - je otázkou, jestli by takhle zpustošeně vypadala i jindy na podzim (myšleno bez štěněcích nájezdů). Každopádně dnes v ní vyhloubila Leelenka svou první díru - sice jen maličkou, ale díra to byla a hrabání jí docela šlo.
11.11.2004 - 85. den
Měli jsme za to, že na žalostných zbytcích naší druhdy krásné zahrádky už není co zlikvidovat. Ale štěňátka si poradila a našla úžasnou hračku - dlouhý, víc než dvoumetrový stonek topolovky či jinak slézové růže (vysokánská kytka s krásnými barevnými květy). Chvíli, než byla rozkousána na prvočinitele, si s ní hráli i s Janičkou všichni - pohled na čtyři přetahující se psy byl k nezaplacení! Poté si uzmul každý svůj kousek a uklidil se někam do soukromí.
12.11.2004 - 86. den
Dnes pokračovalo žužlání beztak už notně ožužlaných zbytků nešťastné slézové růže. Děti baví hlavně pitvání stonku na jednotlivá vlákna, zvlášť Bendíček pracuje s hodinářskou přesností a nechce se svého uslintaného výtvoru vzdát. Od té doby, co u nás není Zoidínek-Filípek, je na prvním místě štěněcí smečky a sebevědomí (už dřív dost vysoké) mu šlo prudce nahoru. A jak se má Filípek?
"Martina to myslela tak, ze mame chodit na rusna mista a zadat lidi aby se s nim seznamovali atd. My to tak vlastne delame. Jedne slecne jsme ho dali do naruce, maly sice vykulil trochu oci, ale pohoda. V patek ti ho zase zvazim. Jinak ja krmim kluky ANF - to je superpremium, vlastne na trhu by nic lepsiho byt ani nemelo. Ted na zimu jim davam typ sensitive - je to hlavne na srst atd. Jim totiz tyto granulky moc chutnaji. Vcera jsme zjistili, ze doma mame vlastne ctyri musketyry! Dolinka si maleho zamilovala a chodi spavat k jeho ohradce a vcera si s nim v parku moc pekne hrala. Jen se mu nechce ukazovat zoubky. Takze jsme s mamcou naznaly, ze jsi nam to ukazovala na Benikovi!!!!" (11.11.2004)
13.11.2004 - 87. den
S Danielou už plánujeme výstavy na příští rok (samozřejmě budou-li oba pejsci k světu) tak, abychom si zbytečně nekonkurovaly - Bendíček pojede tam a Filípek onam. Na otrkání v dorostu vezmu Bendíčka do Budějovic a Filípek pojede do Prahy. Od 19. května už mohou kluci jít do třídy mladých - já bych ráda na Slovensko (Nitra, 2x Bratislava) a do Rakouska (Evropská výstava Tulln), Danča chce absolvovat brněnské výstavy a dál se uvidí. Do mezitřídy můžeme hlásit pejsky až od 15 měsíců - tedy od 19. listopadu a protože v té době už žádné výstavy nebudou, setkáme se až příští rok. To budou hned dvě zajímavé akce: Evropská výstava v Helsinkách 9.-11.6. a Světová výstava v Poznani 10.-12.11. Ale plány jsou jedna věc a realita druhá. Možná pejskům nevyroste zoubek. Možná je výstavy nebudou bavit. Možná se některé z nás narodí miminko a bude po výstavách. Možná nás všechny teroristé vyhodí do vzduchu a bude po srandě. Takže slovy klasika - uvidíme!
14.11.2004 - 88. den
Filipek váží 3,6 kg! To je o půl kila víc než Bendík. Štěňátka jsou průběžně na zahradě téměř celý den. Líbí se jim na ní velice, je zde totiž závětří, relativní teplo a hlavně ještě spousta věcí k prozkoumávání (a následné destrukci). Dnes to odnesl kompost - dřevěná bedna v rohu zahrady.
15.11.2004 - 89. den
325-237-285 dkg. (Předem upozorňuji, že bylo pod mrakem a tak dnešní fotky znázorňují víceméně jen hnědé fleky v pohybu.) Poslední noc ve třech strávili bobečci svorně v posteli. Jsou hrozně mazliví a hodní, ráno hned po probuzení utíkají společně ven, kde si hrají... jsou jako miniaturní smečka perfektně sehraní. Škoda že už tahle idylka nepotrvá dlouho, protože...
16.11.2004 - 90. den
... protože Bendíček se dnes stěhuje k mým rodičům. O druhém pejskovi nesměle uvažovali už od loňského jara, kdy zemřel náš čtrnáctiletý Daneček a Gorínek tak ze dne na den zůstal sám. I když je ve svých devíti letech pořád hravý a plný života, společník mu viditelně chyběl. Živého kamaráda pískací hračky nenahradí. Takže milý Gorínku, ode dneška se o ně budeš dělit s hnědým vetřelcem.
Bendíček byl u rodičů poprvé (nepočítám-li několik miminkovských návštěv, kdy se sotva odplazil z dečky či košíku) a hned se mu u nich zalíbilo. V obýváku okamžitě zrevidoval všechny Gorínkovy hračky, bratra donutil uklidit si chaos na zemi (postupně mu okousal meč, kroužkovou košili, skripta, opadané listy z kytky, kytaru a plakáty jeho skupiny) a tatínka přiměl dívat se pod nohy (zbaštil Gorínkovu konzervu a jelikož je zvyklý na granulky, dopadlo to řídkým případem). A aby toho nebylo málo, už potmě na zahradě (veliká, členitá, plná záhad a schovávaček) při prvním hození klacíčku zahučel do zahradního jezírka, které Gorínek plavně přeskakuje, ale Bendíček o něm ještě nevěděl... Takže honem do tepla a sušit. Přes tuto nedobrovolnou koupel se mu v novém domově moc líbí a hned první noc spinkal přitulený u maminky v posteli.
Publikováno 07.11.2004, poslední změna 16.11.2004.