Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E
Den 179.-194. (25. díl)
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
13.2.2005 - 179. den
Amy dnes z obchůdku neodešla s ničím, co by útočilo na její chuťové buňky, zato s něčím, co útočí na naše nebohé uši. Strašlivá pískací slepice je skutečným prokletím, varuji! Nejenže pískání které z ní vychází je neuvěřitelně pronikavé (což motivuje štěně k ještě frenetičtějšímu zápasu), ale pískátko se z ní nedá vykousat! Většina gumových hraček většinou u nás doma během prvního dne dopíská, slepice je ale nesmrtelná. A když se do toho přidá Jana s prasetem...
15.2.2005 - 181. den
Boj se slepicí pokračuje. Tentokrát se do pískání obuly jak dcera, tak matka. I přes velkou snahu (a přes totální vystresování všech do té doby slyšících obyvatel domu) se jim však pískátko zrušit nepodařilo...
16.2.2005 - 182. den
Napadl sníh. Ale kolik! Zahrádka je pod ním úplně schovaná a co teprve venku! Amy se běhání v závějích nemůže nabažit, i po tříhodinové procházce v hlubokém sněhu, kdy páníčci téměř kolabují, je k neutahání.
19.2.2005 - 185. den
Štěňátka dnes završila šestý měsíc a začíná nám měsíc sedmý. Všichni čtyři mají už skoro měsíc kompletně vyměněné zoubky a tři štěňátka žijící v ČR mají také plný nůžkový skus. Jak je to u Leelenky v Chorvatsku, to se brzy dozvíme.
21.2.2005 - 187. den
Spoustu sněhu mají doma i Gorínek s Bendíčkem. A Bendík je ze závějí unešený, nechce jít ani domů, jak je nadšený a šťastný. Na rozdíl ode mě. Jak se zdá, zřejmě se rozloučíme s Amynkou... :(((
24.2.2005 - 190. den
Tak je rozhodnuto. Amynka se přestěhuje do Písku ke kamarádce Silvě, která má už jednoho špice, japonského Akima, nesmírně krásného a milého psa (mimochodem Interšampiona). O fenečce, konkrétně o Leelence, uvažovala už na podzim, ale malá nakonec odjela do Chorvatska, Lorena ji přece jenom měla zamluvenou už dva roky. Amynku jsem si moc chtěla nechat doma, ale postupem času se začalo ukazovat, že se tři psí holky v bytě zvládnout nedají, alespoň ne tak, jak bych chtěla a mohla (díky končící škole, nemocné babičce a dalším dvěma pejskům u rodičů). Dát Amynku někomu cizímu ovšem nepřichází v úvahu! Když už někomu, tak Silvě. Myslím, že lepší paničku pro mrňavku bych ani vybrat nemohla. Je neuvěřitelné, jak si člověk na toho prcka za pouhých pár měsíců zvykne. Celý včerejšek jsem probrečela jak malá, ale pro Amy bude tohle řešení nejlepší. Ačkoliv - už teď je to malá závislačka, to loučení si nedovedu představit...
25.2.2005 - 191. den
Pro Amynku si z Písku přijedou v neděli, a tak je nejvyšší čas nachystat malé výbavičku. Což obnáší nakoupit krabici dobrůtek a pytel Eukanuby do začátku, vyprat její utahanou předváděčku, do krabice přidat její nejmilejší hračky a hlavně se s ní jít rozloučit všude tam, kde ji měli rádi. A na poslední chvíli ještě přihlásit Amy i Bendíčka na jejich první výstavu do Budějovic.
26.2.2005 - 192. den
Na rozloučení s Orínkem má Amynka celý den a nutno říct že ho i s Bendíčkem a Gorínkem využili jaksepatří! Amy je neuvěřitelně hodná, poslouchá na slovíčko, pořád se chce mazlit a večer se přišla přitulit do postele pod peřinu, což jindy nedělá... Vůbec mi loučení neusnadňuje. Však se mi také při pohledu na ni hrnou slzy do očí. Ach jo.
27.2.2005 - 193. den
Den D je tady. Dopoledne si ještě s Amy hrajeme doma, po obědě se s ní ale musíme přesunout k rodičům. Písečáci s sebou totiž berou i Akima a ten by asi právě hárající Flérinku a Janičku "nerozdejchal". U rodičů Amy řádí s Bendíčkem, Gorínkem a kočkou Mikeškou tak, že po příjezdu její nové rodiny (Silva, manžel Zdeněk, tříletý Zdeněček a japonec Akim) je úplně groggy a je jí úplně jedno, co se s ní bude dít dál. Akim je neskutečně pohodový pes - mimochodem, japonci opravdu neštěkají, aspoň Akim se omezuje jen na přátelské brumlání a chrochtání. Po příjemném posezení a povídání se rychle loučíme - nechci to zbytečně protahovat a opět slzet (stejně se tomu nevyhnu).
Mám výčitky svědomí, že jsem malou "zradila", ale evidentně je jí to úplně jedno, zrádkyni :) Hned po příjezdu posílá totiž Silva sms: "Tak jsme doma asi 20 min. Malinka celou cestu prospala, doma se hned vycurala a vykakala, pak jedla a tedka prozkoumava. V aute naprosto v klidu, ja ji porad hladila a ona pak usnula. Akim je v klidu, dorazi na ni, ale ona zatim nechce."
28.2.2005 - 194. den
Zatímco u nás doma je slzavé údolí, Amynka se má jako v bavlnce. Včera k večeři dostala suchárky a míchaná vajíčka, prozkoumávala a už začíná šéfovat dobráckému Akimovi. Drze mu sebrala jeho kostičku a když si ji chtěl vzít zpátky, dostal od ní chudák pořádný sprduňk. To stejné s krmením - čichne ke své misce, potom bez rozpaků odstrčí Akima, vyžere mu tu jeho a v klidu se vrátí ke své. Hochu, jestli to tak půjde dál, budeš brzy pod pantoflem! Na druhou stranu venku se Akouška drží a doma s ním spí v jeho pelíšku (do postele se přišla jen pomazlit, ale spát chce s Akimem).
Na fotkách je Bendíček s kamarádem Orínkem. Ani se nechce věřit, že k těm ulítaným "vořechům" patří vznešená jména Orion Res Pretiosa a Ego Sum Excessus :)
Publikováno 13.02.2005, poslední změna 28.02.2005.