Ego Sum

Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E

Den 41.-50. (14. díl)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

28.9.2004 - 41. den

Svátek Václava jsme oslavili příjemným dnem s přáteli a se štěňátky na zahrádce, jak jinak. Malí i velcí pejskové dostali kostičky a tak měli co dělat celý den. Kromě toho je v zadní části zahrady ohromné množství ořechů, které nestačíme sbírat a které štěňátka obzvlášť prožívají. Amy se úžasně zmátořila a zdá se, že vůbec nic týkající se jejího bříška necítí, i když má sešitou ranku malinko oteklou. Nicméně i přes sešité bříško běhá jako ohnivá čára.

29.9.2004 - 42. den

Šťěňátka pořád pijí od mlíčko od maminky. Janička jim dává napít sama od sebe, většinou hned ráno a pak třeba během dne na zahrádce. Většinou zrovna ve chvíli, kdy už jim chystám baštu. Takže se nezřídka stane, že přijdu s plnou miskou a místo radostného vrhání se do ní mě čekají čtyři nacucaná bříška a v očích otázka: "Co to sem nosíš, my už jsme jedli?"... Zajímavé je že Janu nekoušou, ale sají stále jako miminka. Jana to má vůbec dobře vymyšlené - jak zbystří že chystám krmení pro děti, přijde k nim do ohrádky anebo prostě tam kde zrovna jsou a začne je krmit. A když přinesu jídlo o které už není zájem, kdo to všechno sní? Přece naše chytrá Janička :)

30.9.2004 - 43. den

Dnes je čtvrtek, tedy den, v němž jsme už dvakrát odčervovali. Kvůli Amynčině zašitému bříšku to ale tentokrát odložíme.

1.10.2004 - 44. den

Štěňátka měla dnes opravdu "hravou" jaksepatří a podle toho to tak na zahrádce vypadalo. Lítali po celé zahradě jako splašení, honili se, ale hlavně se všichni svorně vrhli do velkého trsu fialových astřiček a dali mu co proto! Každý sám o sobě je to nejhodnější štěňátko na světě, ale když se do něčeho pustí všichni čtyři jako smečka (a Jana je v tom vydatně podporuje), stojí to za to. Ještě že se venku vyřádí natolik, že doma už jen padnou a na likvidaci čehokoliv už nemají sílu (a když, spokojí se s kostičkou nebo hračkou a soukromničí si každý sám). Škoda že léto už skončilo a pěkný podzim už asi taky dlouho nevydrží...

2.10.2004 - 45. den

166-158-107-131 dkg. Kluci mají v šesti týdnech přes půldruhého kila, myslím, že to budou střeďáčci jaksepatří. Leelenka se se svým kilem tváří jako malá, tak uvidíme jak poroste. Je krásný podzimní den a tak jsme celé dopoledne s dětmi venku. Doma dostali všichni na žužlání jakousi chrupavku z hrtanu nebo průdušnice, která nevoní zrovna nejliběji (popravdě smrdí jako čert a vypadá také ďábelsky). Ale díky ní je skoro hodinu v pelíšku ticho a ozývá se jen zarputilé mlaskání a občas zavrčení, to když někdo dostane zálusk na žužlátko toho druhého.

3.10.2004 - 46. den

A jede se na výlet! Děti byly naskládány do přenosky, kde okamžitě usnuly (to už je snad reflex), a odjeli jsme s nimi i s psími dospěláky k babičce. Je moc hezky a tak jsou téměř až do večera na dvorečku (samozřejmě tam s nimi pořád někdo je). Zkusili jsme s nimi jít i na zahrádku, ale ta je víceméně užitková, tedy plná strašáků v podobě pórku, paprik, rajčat a všelijaké střapaté zeleniny... děcka se tam trošku bojí, netroufají si dál ani ve skupince a nakonec raději metelí zpátky na dvoreček, který dobře znají. Střídavě spinkají pod velkým oleandrem, protože na sluníčku se jim nelíbí (čehož jsem využila k ostříhání drápků a k učesání - mají krásnou hustou dětskou srst!) a střídavě řádí. Aby se trochu zklidnili, dostali kostičky na žužlání - ale bavilo je to jen pár minut, pak zase začali dovádět a zlobit svou maminku a babičku. Jana si nechá líbit všechno, i tahání za ocas a kousání tlapek. U Flérinky ale s takovouhle provokací nepochodili. Je to sice trpělivá 12letá dáma s nadhledem, ale co je moc je moc. Zvlášť když si právě chce v klidu schroupat ty jejich odhozené kostičky! Dostali od ní hrozný "sprduňk", chudáčci se polekali, začali ječet jako když je na nože bere a utíkali si stěžovat za mnou. To se ví, že jsem je pořádně utěšila... ale milé děti, to je holt život!

4.10.2004 - 47. den

Škola života pokračuje. Štěňátka se učí spát v posteli - ne všechna naráz samozřejmě, co kdyby se nějaké sesypalo na zem. Ráno jednoho po druhém beru nahoru a situace se opakuje přesně podle kopíráku - štěně se přitulí do teplíčka (ideálně ke mně pod krk) a se slastným ufnutím se propadne do říše snů. Chvíli ho nechám spinkat, pak jej opatrně přenesu do jeho pelíšku a následuje další pán na holení. Spaní v posteli je základní věc, kterou by náš pes měl umět - a našim dětem to jde náramně!

A také se jelo na veterinu. Protože štěňátka už mají šest týdnů, domluvili jsme s panem doktorem na jejich očkování. Amynka přišla o zašité bříško, stehy byly vytahány a ve slabinách jí zůstala jen malá úhledná jizvička. Protože byla moc hodná, za odměnu dostala doma čerstvý nezrající sýr (znáte jej? výborná a ne drahá mňamka i pro lidi, bez konzervace, bez soli) a tak jí zachutnal, že jej budu kupovat místo smetanových krémů. Ty jsou jednak příliš sladké a hlavně, štěňátka už mají mléčné období za sebou (i když od Janičky si pocucávají stále).

5.10.2004 - 48. den

Prší, štěňátka jsou celý den ospalá a podřimují doma v teplíčku.

6.10.2004 - 49. den

Vysvitlo sluníčko a tak po ospalém včerejšku nastalo velké řádění na zahradě.

7.10.2004 - 50. den

188-171-122-149 dkg. Další krásný den strávený na zahrádce a také dobrodružnou cestou do veterinární ordinace. Se štěňátky a Janou nebyl problém, ale nacpat do auta ještě Křupku, na kterou přepravka už jaksi nezbyla... to byl zážitek! Cestou nám selhaly brzdy (záhadně vytekla všechna brzdovka) a když jsme po mnoha útrapách konečně dojeli na místo, čekal nás na dveřích lísteček: "Z důvodu chřipky zavřeno". Ach jo. Očkování bude tedy muset počkat, ač je dnes dětem už sedm týdnů a tudíž právě vhodný čas na první očkování. Někteří chovatelé očkují už v 6 týdnech a přeočkovávají v 9. týdnu (to často dělává už nový majitel); my budeme štěňátka dávat z domu později a tak vakcinace v 7. a následně 10. týdnu bohatě stačí. V té době budeme štěňátka i čipovat a na to je věk tří měsíců tak akorát.

Publikováno 28.09.2004, poslední změna 07.10.2004.

Chovná stanice Ego Sum

• Štěněcí deníček - E

  • 1. díl - První den
  • 2. díl - Druhý den
  • 3. díl - Třetí den
  • 4. díl - Čtvrtý den
  • 5. díl - Pátý den
  • 6. díl - Šestý den
  • 7. díl - Sedmý den
  • 8. díl - Osmý den
  • 9. díl - Devátý den
  • 10. díl - Desátý den
  • 11. díl - Den 11.-20.
  • 12. díl - Den 21.-30.
  • 13. díl - Den 31.-40.
  • 14. díl - Den 41.-50.
  • 15. díl - Den 51.-60.
  • 16. díl - Den 61.-70.
  • 17. díl - Den 71.-80.
  • 18. díl - Den 81.-90.
  • 19. díl - Den 91.-100.
  • 20. díl - Den 101.-110.
  • 21. díl - Den 111.-120.
  • 22. díl - Den 121.-140.
  • 23. díl - Den 141.-157.
  • 24. díl - Den 158.-178.
  • 25. díl - Den 179.-194.
  • 26. díl - Den 195.-220.
  • 27. díl - Den 222.-247.
  • 28. díl - Den 254.-290.
  • 29. díl - Den 291.-319.
  • 30. díl - Den 321.-348.
  • 31. díl - Den 360.-396.
  • 32. díl - Den 403.-417.
• Historie chovné stanice Ego Sum
• Chovné feny
• Chovní psi
• Moje práce na bonitacích
• Moje práce na výstavách
• Potomci našich psů
• Rozloučení s Danečkem
• Štěňata - odchované vrhy