Ego Sum

Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E

První den (1. díl)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

19.8.2004 - 1. den

Podrobnější informace o původu štěňátek získáte v přehledu odchovaných vrhů.

Miminka jsme čekali až o víkendu, případně později (neděle byla 63. den od prvního krytí, ovšem kryli jsme tři dny po sobě). Zkušení špicaři navíc radili nepanikařit, protože stará prvnička (Jana má 20.8. čtyři roky) bude jistě trochu přenášet... Přesto jsme si raději ještě před odjezdem na chatu nachystali vše potřebné k porodu a teprve pak se všemi pejsky odjeli na Drahanskou vrchovinu. V tomhle kraji je překrásně, klid a nádherná příroda, pejsci se vyřádili opravdu dosytosti. Jana speciálně: přes svůj požehnaný stav zasádně nechodila z verandy po schodech, ale skákala z cca 1,5 metrové výšky; míčky a klacíčky aportovala snad ještě náruživěji než jindy, proháněla pasoucí se krávy a vůbec nic nenasvědčovalo blížící se radostné události. Musel to být asi šestý smysl, který nám poradil vrátit se domů už dnes... Od rána se tedy nic zvláštního nedělo, Jana řádila jako obvykle, snad jen cestou domů v autě trošku rychleji dýchala, ovšem to jsme přičítali poměrně velkému horku. Ve tři hodiny jsme přijeli domů a v klidu vybalili, ve čtyři hodiny začala Jana hrabat a popocházet po bytě a v pět hodin se narodilo první šteňátko. Za tu hodinku "volna" jsme stihli vše v pohodě připravit a pak už jsme jen v klidu čekali...

Celý porod proběhl naprosto hladce, rychle a bez stresu. Janička vždy vytlačila štěňátko (bez hysterie, bez kvíkání, bez pláče, jak jsem často zažila u jiných rodících fenek), které okamžitě vykousala z obalů a olízala, my jsme jen podvázali a přestřihli pupečník. Jistě by i tohle zvládla sama, ale protože štěnítko pokaždé zůstalo viset jenom malý kousíček z ní, neměla na překousnutí šňůry dost místa. A tak zatímco Jana lízala právě narozené miminko a baštila placentu (nebránili jsme jí, ani to totiž nešlo - byla rychlejší :)), už se rodilo další. Intervaly mezi jednotlivými štěňaty byly cca 5-10 minut, všechno šlo hrozně rychle, ale zároveň tak, že jsme krásně stíhali v klidu vážit, sušit, hladit šikovnou maminku a také trošku fotit.

Za necelou hodinku, v šest hodin, bylo hotovo. Čtyři hnědé pískající myši (šly v pořadí pes - fenka - pes - fenka) dostaly napít až po narození posledního mimča. Janě se sice mlíčko spustilo hned po prvním štěněti, ale na kojení neměla jaksi čas. Zbytek dne nebo spíš večera máme o zábavu postaráno. Ne snad že bychom museli ještě něco dělat, Jana se o miminka vzorně stará, ale prostě se jen koukáme :) Šťastná maminka nevypadá zatím ani přiliš unaveně, rozhodně není vyčerpaná jako po několikahodinovém porodu. Díky tomu neodpadla únavou a nespí. Bohužel - nespí celou noc. Možná je pečlivá až příliš. Já nespím také, protože mě budí každé písknutí nebo zavrnění štěněte. Ustlala jsem si totiž pro jistotu na koberci u pelíšku, ale celkem zbytečně - Jana si poradí sama. K hlídání a celonočnímu pozorování štěňat mě přiměl fakt, že se narodila dřív a je to znát - váhy pejsků jsou 12,5 a 11, feneček pouhých 8,5 a 8 dkg. Na střední špice to není mnoho.