Ego Sum

Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E

Den 21.-30. (12. díl)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

8.9.2004 - 21. den

69-62-39-47 dkg. Štěňátka už štěkají, když přijdeme domů! Pár štěknutí, zato čtyřhlasem, je z kuchyně slyšet zatím jen tlumeně, ale časem to asi bude pěkný bengál! Taky už vrčí, zvlášť kluci, když se jim něco nelíbí. Třeba když si spolu hrají, jsou rozdovádění, a my je najednou začneme shora drbat - to si zavrčí. No ano, už si hrají! Sice jen v náznacích, ale už je tu snaha vrhat se v přískocích jeden na druhého, ožižlávat mamce čumák... Pořád jsou ale častěji překulení na zádech, než v pohybu.

Odpoledne jsou opět na dece pod stromem, líbí se jim tam, chvíli šmejdí okolo (z deky se zatím moc neodvažují) a pak usnou...

9.9.2004 - 22. den

71-66-42-49 dkg. Děti jsme vzali ven jen na chviličku, začalo foukat a tak jsme je raději vypustili doma v kuchyni na velkou deku (linoleum, které zde máme, jim totiž nepříjemně podkluzuje). Na dece se okamžitě uvelebila Flérinka a Zoid projevuje zájem o dovádění s ní - chvíli ji pozoroval a nabíral ke startu (seděl, napružil se a zase kecl na zadeček), pak se k babičce o překot rozběhl a ve chvilkách kdy nepadal na tlamku, nadšeně vrtěl ocáskem ostošest! Fléra ho očichala, odvrátila hlavu a odvržený klučina si sednul na zadek a zadumal se, co dál. Nakonec usnul :) Je úžasné pozorovat jejich sporadické myšlenkové pochody :)

Bobci dnes mají tři týdny a tak jsem měla podle chytrých knih, rad zkušenějších a nakonec i vlastních zkušeností naplánováno přikrmování. Ale mrňata stále baští od maminky, ze které se stala chodící mlékárna, a zdá se, že jim nic nechybí. Navíc ještě neudrží stabilitu po delší dobu, takže by se stejně překlápěli do misky... proto jsme se rozhodli přikrmování odložit, dokud si sami "neřeknou". Někteří z váš píší, že přikrmují už ve 14 dnech. Navíc vaše štěňátka malých špiců prý váží ve stejném věku stejně jako naši střeďáci, ba i víc (naše minulá štěňata byla také větší). Zdá se, že tahle mimča jsou holt trošku opožděná (tomu odpovídají i velmi nízké porodní váhy - nakonec i naši malí špicové mívali 14-16 dkg...).

10.9.2004 - 23. den

76-68-45-53,5 dkg. Dnešek jsme strávili u babičky, která má krásný dvoreček plný květin (třeba překrásných rozkvetlých durmanů... takže samozřejmě dáváme na miminka pozor, i když ještě nejsou dvakrát schopná cokoliv ožižlávat). Štěňátka tady prospala skoro celé odpoledne, ani nestihla neregistrovat, že jsme jim ve spánku znovu ostříhali drápky. Jana se o ně v cizím prostředí nestará tak důkladně jako doma, přesněji řečeno pro samé hlídání na ně nemá tolik času. Takže zrovna když čekala v kuchyni při vaření na něco dobrého, jednomu pejskovi nezbylo nic jiného, než slézt z pelíšku a vykakat se sám :) Šikulka.

Mimochodem, dnes jsem dostala dobře míněný sprduňk od kamarádek chovatelek, že sem s prominutím píšu nesmysly (jak bereme štěňata na televizi a podobně :)) a vůbec se před veřejností neprojevuji jako zkušená chovatelka. No, opravdu se za chovatele nepovažuji (5 vrhů během 16 let se špicánky, jak uznáte, není žádné množitelství), i když špicích dětí jsem na kontrolách a u známých viděla dost a dost. Jestli se zkušenost projevuje tím, že štěňátka nepovažuji za malý zázrak, ale za všední věc, tak pardon, v tom případě "zkušenou chovatelkou" ani být nechci. Koneckonců u nás je počet psů omezený velikostí postele, takže fabrika na štěňata u nás doopravdy nikdy nebude :)

11.9.2004 - 24. den

80,5-72-45-55 dkg. Z babiččina dvorečku jsme se přesunuli k příbuzným do Blanska na neméně pěknou zahrádku. Nejprve jsme ale nechali miminka doma spát a vydali se do sousedního kulturáku, kde zrovna probíhala speciálka naháčů. Čekala jsem, že zde objevím naháčí známé, ale že nás hned u dveří překvapí velký černý špic, to ne :) Samozřejmě, byl to Nero (mladičký Aemir Black Re-Jan Moravia), kterého jeho panička Stáňa Jansová, jinak majitelka dvou naháčků, bere na všechny výstavy s sebou. Oba jsou moc prima a Nero mě mile překvapil jak svým krásným exteriérem, tak skvělou povahou (nemluvě o tom, že se do mě zamiloval :)) Však v neděli na NV v Brně uvidíte... Ale to jsem odbočila od našich dětí...

Ty se dosyta prospaly a po obědě jsme je vzali na prosluněnou zahrádku blbnout. Drží se stále ještě na dece, ale čím dál víc podnikají průzkumné výpravy na trávu a také se nás snaží sežrat! Zuby sice ještě nemají, ale žužlat umí dobře (přesně jak píše paní Karpfová ve Psovi o potlačeném kousání jejich holčiček: "Bylo krásně cítit, jak při stlačení čelistí, jakoby v záchvěvu, nedovřely čelisti na prst."). Je nás (mazlících lidí) na ně přesila a pejdové se přesto nebojí, naopak.

12.9.2004 - 25. den

85-75-50-59 dkg. Dnes pršelo, děcka byla tedy celý den doma a nevadilo jim to, naopak. Začínají si hrát a to už doopravdy. Lítají po pelíšku, i když jen v rámci možností (ale on je koš hodně veliký a tak jim to stačí, ve větším prostoru - třeba na podlaze - se cítí ztracení). Skáčou na sebe i na mámu, koušou se, tahají se za ocásek, číhají na sebe. Jeden si to nic netušíc štráduje přes pelíšek, druhý na něj zezadu skočí a oba se nemotorně svalí na záda a válejí se nožkama vzhůru a protože se nemohou hned postavit, štve je to a nastává úpěnlivé a rozčilené pištění. Jinak jsou ale šikovní a už se snaží přelézt přes okraj koše. Zatím jen vykukují ven, ale brzy se jim asi zdrhnout podaří, takže už máme připravenou ohrádku s "boudičkou". Ale na to je ještě čas; Janinka je stále olizuje, tudíž mají v pelíšku čisto, a jiný důvod pro změnu bydlení zatím není.

13.9.2004 - 26. den

88-77-53-63 dkg. Sláva, počasí se zlepšilo a tak byla miminka (no, už jsou to velké psí děti) na dvorečku a na zahrádce dopoledne i odpoledne. Na dvůr je k nám vidět z vedlejších domů a tak už mají štěňátka svůj fanklub :) Navštívit nás přišli nepsí, ale psy milující přátelé a začíná postupná socializace :) Štěňátka nám všem žužlají nejen ruce, ale i nohy, a tak, ačkoliv má Janička mléka na uživení celého regimentu štěňat, začneme tu naši velkou čtyřku konečně přikrmovat. Ale to až zítra.

14.9.2004 - 27. den

90-80-56-67 dkg. Jak jsem psala včera, Jana štěňátka stále čistí, takže v pelíšku loužičky nemáme (a bobky jsme zatím viděli jen dva mimo pelíšek), ale začínáme je pomalu zvykat na samostatné venčení. Po probuzení (lépe řečeno ještě než se úplně proberou) vezmeme každý dva mrňouse a běžíme na zahradu, kde se okamžitě vyčůrají (ještě že je stále slušné počasí!). Totéž, opět po probuzení, zvládají i doma, kde je jen místo trávy výborně sající podložka pod nemocné. Pak si můžou trajdat po kuchyni (nebo venku na trávě), dokud nejsou unavení a nejdou zase spát (a pít).

A dnes už i jíst! Ne že by snad byli hladoví, ale musí si zvykat. Večer jsme je tedy nechali pobíhat na dece v pokoji (už se odvážně rozutíkávají, Bender dokonce došel až do předsíně) a když byli ospalejší, dostali do mělké misky mlíčko. Brala jsem je jednoho po druhém k misce, jen slabě podepřela bradičku aby jim nepadala hlava, a všichni bez jakéhokoliv nabízení na prst okamžitě pochopili, že se ta věc nesaje jako od mámy, ale líže. Jen Amynce tam i přes moji oporu hlava i s čumáčkem padá a padá... takže po nadechnutí mlíčka následuje frflání a prskání, ale pak hned neohrožený další pokus. Všem bašta moc chutnala a hned usnuli jako zabití. Samozřejmě s tlamičkami od mléka - ale kluky olízala Jana a holky Flérinka (takže nakonec nebyli jen TROCHU mokří od mlíčka, ale HODNĚ mokří od jejich pečovatelek).

Mlíčko jsem dělala ze sušeného mléka pro štěňata, kterého jsme koupili ještě před porodem pro jistotu skoro půl kila, ale nakonec ho naštěstí dostávala jen Jana. Ta má (a po dobu kojení bude mít) stále na jídelníčku Puppy Eukanubu zalitou právě tímhle naředěným mlékem. Štěňata dostala mlíčko samozřejmě nenaředěné, připavené podle návodu pro měsíční štěňátka. Zítra zkusíme něco jiného :)

15.9.2004 - 28. den

96-86-60-72 dkg. Jak jsem štěňátkům slíbila, dnes z mlíčka přešli na baštu pro větší děti. Dostali celý Pribináček (v Čechách se tuším vyrábí Pacholík) a zblajzli ho hned, bez mrknutí oka, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě :) Ani nebyli moc upatlaní (jen na bradičkách a sem tam ucho, což je mi ovšem záhadou...). Jeden nebo dva si do misky i šlápli, ale Jana je hned s chutí olízala. Jsou moc šikovní (nejšikovnější je v posledních dnech Bender), opět nebylo potřeba nabízet jim jídlo na prstě, prostě jsem je naskládala kolem misky a nebylo co vysvětlovat :) Možná dobře, že jsme přikrmování nechali až do tohoto věku; ještě před týdnem (před dvěma ani nemluvě) by nevěděli co s miskou a jistě by do ní padali.

Na zahrádce jsme byli jen chvilku, tři děti se zatím neodvažují jít daleko, ale Bender má dnes svůj den, s vrtícím ocáskem prozkoumává okolí a na zamlaskání běží o překot ke mně, celý se směje a hopsá jako pejsek na klíček. Každou chvíli je napřed někdo jiný. Zezačátku to byl Zoid (nejvíc pil a nejvíc rostl), potom Amynka (nejdřív začala koukat a chodit) a teď převzal štafetu právě Bender.

16.9.2004 - 29. den

99,5-88-62-73 dkg. Začínáme se pěkně učit pravidelnému dennímu režimu. Ráno hned po probuzení vyvenčení na podložku, za odměnu už mají nachystaný Pribináček ohřátý na pokojovou teplotu, pak si chvíli ťapou po kuchyni a zkouší si hrát, načež se dožadují návratu do pelíšku, kde už je čeká mamka s plnými cecíky. Po tak vydatné stravě odpadnou od cecíku a spí až do poledne. A koloběh se opakuje s tím rozdílem, že už je venku teplo a tak se venčí a pobíhá po zahradě. Odpoledne se ovšem jede k babičce, je opravdu nádherný ještě letní den a tak jsme s nimi venku a tentokrát už děti musíme hlídat. Bobci totiž začínají šmejdit víc než je zdrávo a zajímají se o všelijaké rostlinky a různé předměty na dvorečku. Aktivita jim naštěstí nevydržela dlouho, na několik hodin doslova a do písmene vytuhli (čerstvý vzduch opravdu dělá divy) a byl klid :)

Dnes je čtvrtek a to znamená co? No přece 4 týdny od jejich narození! A také druhé odčervení Banminthem (Jana dostala tabletku pochopitelně také). Tentokrát se akce setkala s příznivějším ohlasem; popravdě minule žádný ohlas ani nebyl, to jsme jim prostě naládovali pastu do tlamičky a bylo. Teď jim ale sladká pastička evidentně chutná.

17.9.2004 - 30. den

Pravidelné večerní vážení jsme dnes bohužel zaspali. I ráno jsem si poněkud pospala a tak dva bobci (nevím kdo to byl) přelezli košík a trajdali po kuchyni sami. A co je hlavní, sami se také vyčůrali na svůj záchod, šikulky. Nedá se nic dělat, budeme muset co nevidět zrušit dosavadní bydlení v koši a vymyslet jiné, kde už na nás (a na mámině olizování) nebudou závislí. Zatím je musíme vyndávat z košíku my (resp. ven to zvládnou, dovnitř už ne). Nechala jsem je tedy všechny procházet po kuchyni a odešla do koupelny - za chviličku tam přišli za mnou, průzkumníci! Překvapilo mě, jak nebojácně se tvářili. Neudivila je ani zapnutá pračka (Zoid se těsně vedle právě napouštěné pračky v klidu uložil a usnul), ani zvuk sprchy, ani zcela konsternovaná kočka, která si chodí pít a pospávat do umyvadla a která pohled na tu čtyřčlennou hnědou tlupu prostě nezvládla a plavným skokem přes jejich hlavičky prchla ven :)

Publikováno 08.09.2004, poslední změna 17.09.2004.

Chovná stanice Ego Sum

• Štěněcí deníček - E

  • 1. díl - První den
  • 2. díl - Druhý den
  • 3. díl - Třetí den
  • 4. díl - Čtvrtý den
  • 5. díl - Pátý den
  • 6. díl - Šestý den
  • 7. díl - Sedmý den
  • 8. díl - Osmý den
  • 9. díl - Devátý den
  • 10. díl - Desátý den
  • 11. díl - Den 11.-20.
  • 12. díl - Den 21.-30.
  • 13. díl - Den 31.-40.
  • 14. díl - Den 41.-50.
  • 15. díl - Den 51.-60.
  • 16. díl - Den 61.-70.
  • 17. díl - Den 71.-80.
  • 18. díl - Den 81.-90.
  • 19. díl - Den 91.-100.
  • 20. díl - Den 101.-110.
  • 21. díl - Den 111.-120.
  • 22. díl - Den 121.-140.
  • 23. díl - Den 141.-157.
  • 24. díl - Den 158.-178.
  • 25. díl - Den 179.-194.
  • 26. díl - Den 195.-220.
  • 27. díl - Den 222.-247.
  • 28. díl - Den 254.-290.
  • 29. díl - Den 291.-319.
  • 30. díl - Den 321.-348.
  • 31. díl - Den 360.-396.
  • 32. díl - Den 403.-417.
• Historie chovné stanice Ego Sum
• Chovné feny
• Chovní psi
• Moje práce na bonitacích
• Moje práce na výstavách
• Potomci našich psů
• Rozloučení s Danečkem
• Štěňata - odchované vrhy