Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E
Den 61.-70. (16. díl)
Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)
18.10.2004 - 61. den
V noci se všichni do jednoho totálně a nepředstavitelně pokakali. Ne, tohle nebyla jen trochu řidší hovínka, tohle bylo... netřeba rozebírat (stačí že jsem to sbírala já). Zkrátka už žádné dopřávání, žádné experimentování... když jsou na granulích, budou na granulích. Tahle příhoda za to jim ani mně nestojí. Z chudinek vyběhlo snad i to co ještě nesnědli a teď se tváří jako zmoklé hadrové panenky. Nedá se nic dělat děti, dnes bude dieta.
19.10.2004 - 62. den
Dopoledne jsem štěňátka vypustila na zahrádku a nechala je řádit s tím, že si zatím v klidu uvařím čaj. I ta chvilka nepozornosti se vymstila. Po návratu ven jsem se nemohla dopočítat, zato od sousedů se ozýval vzdálený pejsčí pláč. Zoidův. Zoidíček zřejmě honil Křupku a pronásledoval ji křovím (kam jinak mrňata nikdy sama nechodí) až k díře v plotě, která je součástí kočičí okružní trasy. A samozřejmě i skrze ni. Vedlejší zahrada je bohužel o cca čtvrt metru pod úrovní té naší, takže se bobek nemohl dostat zpátky a s nářkem zoufale pobíhal od plotu k plotu. Když byl konečně zavolán a šťastně vytažen, jeho radost neznala hranic! Ocáskem se mohl uvrtět a jak mě něžně olizoval a pusinkoval, to žádný chlap na světě nedokáže! (omlouvám se všem, kteří se teď urazili :))
20.10.2004 - 63. den
248-229-162-192 dkg. Zoidík už má téměř 2,5 kila! Opravdu kus chlapa! Všichni už jsou tak šikovní, že sami běhají po schodech nejen na zahradu (6 schodů), ale i do bytu (asi 10 schodů). Raději je nosíme, ale zvlášť kluci chtějí být samostatní a po otevření dveří se prostě vyřítí ven. A protože to nejsou žádná tintítka, jde jim to dost dobře.
21.10.2004 - 64. den
Opravdu bleskem se ve schránce objevila přidělená tetovací čísla. Oficiální jména našich bobků jsou tedy taková: 8390 Erasmus (Zoidínek), 8391 Excessus (Bendíček), 8392 Ecstatica (Amynka) a 8393 Euphoria (Leeluška). Zítra tedy můžeme vyrazit na čipování a následně vyřídit veškeré "papírování okolo papírů".
A opět musím poděkovat za všechny ohlasy na tento deníček! Mám samozřejmě velikou radost ze všech, ale snad největší mi udělala dnes paní Pokorná, majitelka novopečené maminky středních štěňátek po úžasném černém Akimovi. Tyto děti, o nichž nepochybuji že budou stejně úžasné, mají právě 3 týdny a jejich panička poctivě sleduje naše zápisky, čerpá z nich inspiraci a srovnává vývoj našich dětí. Vím, že ne všechno co zde popisuji, je správné; od psaní toho, jak přesně by co mělo být, jsou tu jiní. Ale odchov čehokoliv (včetně dětí) není přece nikdy stejný, nemůže se řídit nějakými dogmaty (ale individuální potřebou mláďat), a každý má jednat tak, aby se za svoji práci nemusel stydět před sebou ani před ostatními. A právě proto mě moc těší, že naše zkušenosti pomáhají při odchovu dalších s láskou vychovávaných štěňátek!
22.10.2004 - 65. den
Štěňátka jsou očipovaná! Jak celá procedura probíhá? Tak především, připravte si minimálně 500,- korun za štěně (pokud si necháte vystavit i Europas, připlatíte dalších 250,-). Aplikátor samotný, zejména jeho tlustá a ostrá jehla, vypadá dost hrozivě, ale čip se aplikuje pod kůži mezi lopatkami, kde vpich tolik nebolí. Myslím, že víc se zapotil pan doktor při propichování kůže (jde to prý dost ztuha) než štěňátka. Jistě, kvíkla si všechna, ale jen jednou a pak už byla v pohodě. Teď večer mají na kůži malý stroupek, ranka je nebolestivá a čip je pod kůží dobře hmatatelný.
Ale zpět do ordinace - veterinář zkontroluje čtečkou, zda je aplikovaný čip čitelný a dáte se společně do papírování. Součástí balíčku s aplikátorem a čipem je šest čárových kódů. Jeden se nalepí do očkovacího průkazu, tři další do tří kopií registrační karty, které je potřeba vyplnit (jedna je pro vás, druhou si nechá veterinář a třetí posílá nový majitel pejska do evidence Národního registru, odkud mu potom přijdou další informace, členská karta atd.). Další čárový kód přiložíte k potvrzené žádance o tetovací čísla a odešlete poradci chovu zároveň s ostatními papíry k zápisu štěňat. (Na Plemenné knize potom tento kód nalepí do rodokmenu štěněte, takže jej v žádném případě na žádanku nelepte, ideální je vložit jej do přiložené označené obálky.) No a ten poslední... ten je pro strýčka Příhodu.
Tím papírování na veterině skončilo a mohli jsme jet domů, kde jsem opět zasedla nad lejstra a zkompletovala veškerou dokumentaci ke štěňatům. Posílat poštou ji nebudu, předám ji osobně paní poradkyni na zítřejší bonitaci. Co všechno tedy bude v obálce? 1) Vyplněná přihláška k zápisu štěňat, 2) potvrzená žádanka o tetovací čísla s přiloženými čárovými kódy, 3) fotokopie Janiččiných šampionátů (Míšovy tituly už na Plemenné knize jsou), a měla bych přiložit ještě 4) kopie zaplacených složenek, ale ty zaplatím také zítra osobně (jedna složenka je 100,- za štěně a druhá je 100,- za krycího psa, v našem případě dvojnásobek, protože nejde o člena KCHŠ).
23.10.2004 - 66. den
Štěňátka spinkají doma v teplíčku, já se vypravila na bonitaci do Prahy. Tady jsem zaplatila níže uvedené poplatky a předala poradkyni chovu veškeré dokumenty okolo štěňátek. Paní poradkyně je následně zkontroluje, zkompletuje, potvrdí přihlášku k zápisu a odešle na plemennou knihu. Odkud mi na dobírku přijdou novotou vonící rodokmeny. Jak dlouho bude vše trvat a co za to, se dozvíte (doufám brzy) opět zde.
Po zajímavé bonitaci a příjemné návštěvě u velmi milých chovatelů velkých černých špiců následovalo méně příjemné postihové jednání, na němž jsem byla po 15 letech vyloučena z Klubu. Želbohu důvodem byly právě tyto naše stránky, na kterých se snažíme zviditelňovat špice všemi možnými způsoby. Propagovat je budeme samozřejmě i dál, stejně tak jezdit po výstavách a občas odchovávat i nějaká ta miminka... Paradoxem je, že jiní "chovatelé" či spíš množitelé odchovávající štěňátka v bídných podmínkách, s bídným původem a v bídném zdravotním stavu, potrestáni nebývají a ani nikdy nebudou...
A že zdravotní stav psů nelze podceňovat, jsem se přesvědčila na vlastní kůži právě v posledních týdnech a měsících, kdy zájemci o štěňata z Finska, Švýcarska a Německa požadovali vyšetření rodičů na luxaci patell (Finové navíc ještě na PRA). Totéž vyžadovali finští zájemci i při krytí naším Artuškem. Sledování zdraví u špiců není tedy nějaký můj výmysl, nýbrž mezinárodní trend, a mnozí naši chovatelé by mohli při zájmu zahraničních chovatelů o jejich chov právě na tomto ztroskotat.
24.10.2004 - 67. den
Zastánci správné psí výchovy nechť tento odstavec přeskočí, ostatní rozmazlovači a kaziči mohou číst dál. Štěňátka už totiž spinkají v posteli zcela bez zábran a samostatně. Odstranila jsem jeden polštář z gauče, tudíž si mohou sami vyskočit nahoru i dolů a přijít kdykoliv se jim zachce. V praxi to vypadá tak, že po zhasnutí se ještě chvíli dovádí, vrčí a pere, rambajs ovšem postupně utichá a posléze je slyšet tiché ťap ťap a hop-hop-hop-hop - jeden po druhém naskáčou nahoru, přiťapkají až ke mně, očichají mně, někdo se přitulí, někdo se mi uvelebí za zády, a všichni usnou jako když je do vody hodí. Ráno je ale, což je zajímavé, najdu v pelíšku.
A ještě se vrátím k tomu nedávnému řídkému případu - podle zkušenosti Ivety Kašparové to nezpůsobuje tvaroh, jak jsem si myslela, nýbrž Glukopur! Některá štěňata jej prý špatně snášejí, což se projevuje nejen řídším kakáním, ale často i velkými průjmy. A radí sladit místo Glukopuru nebo cukru (ten vůbec pejskům nepatří!!!) medem.
25.10.2004 - 68. den
Dnes jsme fotili. Fotíme samozřejmě denně, ale tyhle fotky jsou přece jen speciální. Jsou ve velmi, velmi vysokém rozlišení, což na těchto zmenšených obrázcích nevynikne, ale na 21" monitoru je to jiná...
26.10.2004 - 69. den
Se štěňátky jsme dnes sice na zahrádce každou chvíli, ale jednak je stále pod mrakem a focení venku je tedy nemožné, a hlavně potvůrky jsou stále v pohybu a focení venku je tedy nemožné :) Ale aspoň je skvělá možnost k pozorování charakteru jednotlivých pejsků. Zoidík teď převzal šéfování naší minismečky. Je si vědom své váhové převahy a i když je veliký mazel a přítula, zároveň je to největší pokušitel. Ve chvíli, kdy by ostatní bobci odpočívali a nezlobili, lítá od jednoho k druhému a tahá je za ocas, uši, provokuje je a iniciuje další lumpárny. Bendíček, ještě nedávno největší rarášek, je teď "ten hodnější". Je mírnější, ale se Zoidem svádějí líté bitvy. Zajímavé je, že do svých klučičích rvaček nezapojují holčičky. To se ví, že se perou všichni čtyři, ale nikdy to není tak divoké, jako když se do sebe pustí kluci samotní. Leelenka je mazlivá a její specialitou je olizování celého obličeje. Lízači jsou sice všichni čtyři, ale Leelenka, když ji vezme někdo do náruče, olizuje dotyčného přímo freneticky, včetně nosu, uší a očí... brrr! Amynka se drží trochu zpátky a je momentálně nejklidnější, i když ani trochu ne bázlivá. Jsem zvědavá, jak dlouho jí to vydrží :)
27.10.2004 - 70. den
Už jsem myslím psala, že štěníci běhají nahoru a dolů po schodech. Teď se ale naučili další kousek a nám tím ubyly povinnosti. Protože od dospěláků odkoukali proskakování pso-kočičím okýnkem ve dveřích na zahradu, nemusím jim je už chodit otvírat :) A ještě jednu dovednost od Janičky a Gorinka pochytili - panáčkování. To už ovládají dokonale, zvlášť když se něco kutí na lince. A samozřejmě když přijde návštěva. Zoidík musí být samozřejmě o něco napřed, takže se nespokojuje s pouhým panáčkováním, ale navíc přitom vyskakuje nad zem jako gumový panáček.
Publikováno 18.10.2004, poslední změna 27.10.2004.