Ego Sum

Zde se nacházíte: Chovná stanice Ego Sum > Štěněcí deníček - E

Den 195.-220. (26. díl)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

1.3.2005 - 195. den

Amynka se v novém domově pěkně otrkává. Doma je sice Silvě stále "za zadkem", ale venku už lítá na volno (jen přes silnici na louku musí na vodítku) a bez zábran dovádí i s dobrmanem. S malým Zdendou a s Akimem si všichni tři báječně hrají.

Dnešní fotky jsou od Filípka a jeho smečky.

4.3.2005 - 198. den

Stejně jako jsem tu před měsícem (2.2.2005) porovnávala dvě Amynčiny fotky ve 3. a 5. měsíci, podařilo se mi něco podobného i u Bendíčka. Shodou okolností se náš méďa rozvalil v 6 měsících na křeslo úplně stejně jako ve 4 měsících (jestli to nebude tím, že na něm lehává denně :)) jen s tím rozdílem, že už z něj poněkud vyrostl... Na rozdíl od Amy, která se za ty dva měsíce změnila na nohatou puberťačku, zůstal Bendík tím plyšovým medvídkem, jakým byl odmalička. Patří zkrátka mezi těch nemálo špiců, kteří jsou stále chlupatí a kulaťoučcí a nikdy nevylínají úplně dohola. Na rozdíl od většiny, která je v pubertálním období a při každém línání změní na "příšerky". Však to znáte.

5.3.2005 - 199. den

S pejsky jsme se dnes vydali na výlet ke starému mlýnu. Bendík cestou průběžně zvedá nožku k čůrání a i když je to zatím stále jen tak napůl, už mu to docela jde. Zpátky se vracejí šťastní a utahaní, přesto Bendíček ještě před příchodem domů ulovil myšku. A nejen to, odmítl chudinku (stále živou) vydat, donesl si ji domů, potahal a požmoulal a než se mi ho podařilo obelstít salámkem (pak ji konečně pustil), skončila v něm dobrá půlka nebohého hlodavce. A pak že špicové neloví! Už starý Daneček vydržel celé dny hrabat a chytat myši na loukách. Gorínek a Janička jsou to samé v bleděmodrém a jak je vidět, i další generace našich pejsků se potatila.

6.3.2005 - 200. den

Flérinka s Janičkou stále hárají, takže k babičce vyrážíme jen s Bendíkem a Gorínkem. Je pod mrakem, což pejskům vůbec nevadí, ovšem na fotkách toho tedy moc vidět není...

7.3.2005 - 201. den

To ošklivé zvíře zarputile žužlající šlachu je Bendíček. A protože "Písečákům" nejede internet, přišel od Amynky dlouhý papírový dopis. Tak aspoň úryvek z něj:

"... Tak ti naši chlupáčci se mají k světu. Akim malou velice dobře přijal, co ta si může k němu dovolit je až neuvěřitelný. Je to dobráček. Dává mu co proto, a já mu aspoň nemusím pořád aportovat. Přijdem z venku, oba padnou "za vlast" a sbírají síly na další řádění. Teďka zrovna spinkají, sluníčka. Taky ti musím říct, že si ji vzal pod křídla, každýho pejska k ní nepustí, jen kterej mu padne do oka. V mejlu (kterej už neodešel) jsem ti psala, jak to všechno zvládáme, tak ti to napíšu znova.

Ráno vstávám v 5,30 hod. a jdem čůrat, teda jen s Amynkou. To je rychlovka, pak jdem ještě spát a na procházku chodíme kolem 8,30 hod. a pak přibližně každý 3 hodiny, ale to už na louku, kde můžou oba běhat. Myslím, že pohybu mají dost. A když jim to nestačí, tak doma blbnou. Malá je skvělá, venku se rozběhne a skáče "šipky" do sněhu, když vyleze, tak má celej čumáček bílej. To je hrozně roztomilá. Akouš si musí ze všeho nejdřív přečíst a pak teprve přijde na řadu hraní. To se Amy rozběhne a hupne mu na záda, chytí ho za chlupy a visí (pokoušela jsem se to vyfotit, tak uvidiíme, protože jsou hrozně rychlí), pak se honí, válej po sobě a tak. No měla bys to vidět. Jinak tu má Amynka spoustu kamarádů (psích) a lidských obdivovatelů. Jak jsem ti říkala o tom dobrmanovi (Áronovi), tak byť je proti ní velikej, tak ho skvěle zmákla. Venku mu probíhala mezi nohama, že se nestačil divit, dělala si z něj most a podlejzačky. To s námi Akim venku nebyl, protože by si ji chtěl hlídat a to by asi nedopadlo dobře. Přece jen je Áron asi o 35 kg těžší a 40 cm větší (minimálně). Takže jsem to neriskovala. A s cizíma lidma je to jak se jí kdo líbí. Když se jí někdo zamlouvá, tak se jde nechat podrbat a pomazlit. Když ne, tak si mi stoupne za nohy, vykukuje a vrčí a štěká. Za mnou je přeci v bezpečí, a když ani tak si není jistá, honem se na mě sápe a to má výraz jako "vem mě do náručí a zachraň mě". Je prostě kouzelná! Taky mě hladí, jako já ji. Sedne si ke mě, já ji mazlím a ona pacičkou hladí mě, po noze. Je prostě miláček.

A kde spí? Když není doma páníček, tak se mnou. A když je, tak s Akimem. Čůrání a kakání už máme vyřešený (musím zaklepat), už chodíme jen ven. Jo, a taky od Akima okoukala, že po sobě zahrabává.

Ale musím na ni taky žalovat, dneska šel Zdenda prvně do školky a já šla do města, takže tady byli asi 4 hodiny sami. A malá byla naštvaná, že nemohla se mnou, tak se mi pomstila a trošku "opravila" dveře do bytu. Orvala čalounění a vyrvala molitan. Ale to nijak neřeším, dveře byly načatý už od Akima, taky jednou trucoval. Takže jsem od tý doby, když jsem někam šla, měla k němu vždycky proslov a dávala mu dobrůtky, aby byl hodnej. Praktikuji to i s Amynkou, jenže dneska jsem pospíchala, tak to bylo stručný, no a takhle to dopadlo. Nejdřív jsem myslela, že mě klepne, když jsem otevřela dveře. Jenže zlob se, když mě vítala s takovou radostí, jako kdyby tu byla sama tejden. Zmohla jsem se jen na "ty potvoro jedna" a ona si mi sedla na nohy a pacinkou mě hladila jako "promiň". Copak se na to sluníčko můžu zlobit? To fakt nejde..."

9.3.2005 - 203. den

Benďouš je pěkná potvora! Nestačí mu vlastní hračky (třeba kopačák, který malý Gorínek na rozdíl od Bendi do tlamičky nevezme a je schopný si s ním jen kutálet). S úspěchem krade Gorínkovi ty jeho malé. Gori je tak hodný, že na to nic neříká. Zatím. Jsem zvědavá, kdy mu s tím hnědým pazgřivcem dojde trpělivost!

11.3.2005 - 205. den

Bendíček dovádí jako rozpustilé děcko, což koneckonců je, a netuší že ho za tři měsíce čeká první opravdu velká výstava. Potěšená samou chválou, kterou na jeho adresu slyším, jsem si troufla přihlásit ho na Evropskou výstavu do Tullnu. Nic od toho (kromě ostudy :)) nečekám, konkurence bude určitě veliká. Teprve devítiměsíční Bendík ve třídě mladých za sebou bude mít pouhou jednu zkušenost z Budějovic jako dorostenec. A Jana, ač šampionka, za ten rok a půl bez výstav taky pěkně zdivočela. Ale Tulln je z Brna coby kamenem dohodil a když nic jiného, bude to určitě pěkná podívaná.

17.3.2005 - 211. den

Filípek je tedy kus psa! Za pár dní ho uvidím na výstavě v Ostravě a jsem zvědavá jestli je to opravdu takový kolos jako na fotkách.

20.3.2005 - 214. den

S jarem jsou tady první výstavy našich dětí. Jako první si premiéru odbyl Filípek. S paničkou Danielou a kámošem Chiccem, mnou jakožto fandícím doprovodem a s Michalem a Alčou Juříčkovými (díky za svezení, i s chrochtajícími a funícími buldoky za zády to bylo super!) vyrazila naše výprava směr NV Ostrava. Filda byl zpočátku trochu nesvůj, ale když jsem ho vzala na obhlídku a pozdravení známých a jejich pejsků, během chviličky se otrkal a za chvíli se choval jako výstavní suverén. Daniela s ním oběhla na zkoušku pár koleček a zabralo to, Filip se předvedl jako profík a paní rozhodčí Maruškové se zamlouval. Tedy až na světlejší oko, které má i náš Bendík (po dvou hnědých rodičích je spíš s podivem, že zbylé dvě holčičky mají oči tmavěhnědé). S touto výtkou naprosto souhlasím a sama bych přidala ještě malinko vlnkovatou srst na zádech (to je to válení ve sněhu a brzy samo zmizí). Naopak pochválila výbornou mechaniku pánevních končetin. Bodejť, Filda je do slova a do písmene "vyběhaný". A posudek?

„"Velmi dobře se vyvíjející pes, sytě hnědé barvy srsti s kvalitním nůžkovým chrupem, poněkud světlejší hnědé oko, ucho správně neseno, dobrý tělní rámec, báječná pohybová mechanika. Velmi nadějný 1."“

26.3.2005 - 220. den

Bendík blbne s Orínkem a Gorínkem u babičky. Mlaďoši se navzájem kryjí, okrádají, honí a bojují spolu. A podle toho taky vypadají - ulepení, uslintaní, udýchaní. U Amynky je taky veselo - před třemi dny přišel další dopis z Písku:

"... a jak se mají chlupáčci? Jsou vážně skvělý. Akim se ujal role matky, až mě to překvapuje. Malá dračice mu dává kapky, ale on nijak neprotestuje. Pořád ho prohání a když nevydrží dlouho na něm viset (za ucho, chlupy na krku) tak se jí líbí i ocásek (to pak vlaje jako praporek) a když se tam dostatečně dlouho neudrží, vystačí si s nohama. To se mu pak blbě běhá. Po třech to moc dobře nejde.

No, taky jsem ti naznačila o loveckých pudech našich kožíšků. Tak se posaď. Já sama jsem taky byla překvapena. O víkendu před 14 dny jsme byli zase na louce (jako každý den), ale to byl ještě sníh. Pesové pobíhali, honili se, čmuchali. Najednou Akim začal hrabat (upozorňuji, že není hrabací pes, nikdy neudělal žádnou díru) a co se mu nepovedlo? Na tom sněhu začala hopsat myška (troufám si říct, že na 100% viděl myš poprvé v životě) a zakousl ji. To už Amynka neváhala a rychle spěchala podívat se, co že to tam ten Akim má? Já na něj hejkla "fuj", on ji pustil, ale bohužel to byl nejspíš signál pro Amynku (předání štafety), ta ji popadla a pelášila s ní pryč. Já ji nemohla dohnat, úplně jsem se děsila myších bacilů. Nakonec přece jen zareagovala na moje "FUJ" (já se při tom málem udusila, vdechla jsem bonbon TIC TAC), a myšku pustila. Ovšem ta už jaksi postrádala hlavu. Kde skončila netuším a radši jsem ani nedomýšlela, tomu zbytku jsem udělala hrobeček a pořádně ji zahrabala, aby je to nelákalo. Oba dva se tvářili jako svaťoušci."

Publikováno 01.03.2005, poslední změna 26.03.2005.

Chovná stanice Ego Sum

• Štěněcí deníček - E

  • 1. díl - První den
  • 2. díl - Druhý den
  • 3. díl - Třetí den
  • 4. díl - Čtvrtý den
  • 5. díl - Pátý den
  • 6. díl - Šestý den
  • 7. díl - Sedmý den
  • 8. díl - Osmý den
  • 9. díl - Devátý den
  • 10. díl - Desátý den
  • 11. díl - Den 11.-20.
  • 12. díl - Den 21.-30.
  • 13. díl - Den 31.-40.
  • 14. díl - Den 41.-50.
  • 15. díl - Den 51.-60.
  • 16. díl - Den 61.-70.
  • 17. díl - Den 71.-80.
  • 18. díl - Den 81.-90.
  • 19. díl - Den 91.-100.
  • 20. díl - Den 101.-110.
  • 21. díl - Den 111.-120.
  • 22. díl - Den 121.-140.
  • 23. díl - Den 141.-157.
  • 24. díl - Den 158.-178.
  • 25. díl - Den 179.-194.
  • 26. díl - Den 195.-220.
  • 27. díl - Den 222.-247.
  • 28. díl - Den 254.-290.
  • 29. díl - Den 291.-319.
  • 30. díl - Den 321.-348.
  • 31. díl - Den 360.-396.
  • 32. díl - Den 403.-417.
• Historie chovné stanice Ego Sum
• Chovné feny
• Chovní psi
• Moje práce na bonitacích
• Moje práce na výstavách
• Potomci našich psů
• Rozloučení s Danečkem
• Štěňata - odchované vrhy