Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Evropská výstava psů Tulln 2005 (2)
Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)
Na "Evropu" jsem se vážně moc těšila a to prostě nemám dělat, protože pak jsem zklamaná, konečně jako i v tomto případě... ale nebudu předbíhat...
Špicové se posuzovali v neděli, ale my už od pátku Tullnem "žili", v pátek se totiž posuzovali naháči - čínští chocholatí psi - a naše labutěnka Cody z Haliparku obsadil ve třídě šampiónů z deseti psů třetí místo V3, porazil tak i světového vítěze a hlavně jako jediná labutěnka zabodoval, naháči a chlupatí totiž chodí ve třídách společně, a pan rozhodčí labutěnky vážně nemusí a nijak se tím netají. Takže rozhodně velký úspěch, no a když k tomu fenka Gessi Modrý květ naší kamarádky Libušky Brychtové vybojovala CACA, CACIB a BOB, byli jsme v sedmém nebi a já si to i hezky obrečela a těšila se snad ještě víc... V sobotu mi další kamarádka posílala sms, že se svým rhodeským ridgebackem ve třídě veteránů z osmi psů vybojovali první místo, ale že nestihli kvůli posuzování závěrečky! Tahle informace mně zas vyrazila dech. Stane-li se to stejně jako na jaře v Českých Budějovicích, je to mrzuté, ale zaplatit na evropské výstavě za veterána, tuším, 45 Euro a pak se nemoci zúčastnit závěrečných soutěží, to je vážně síla...
V sobotu jsme tedy Nera vykoupali a při absenci sluníčka i vyfénovali, ještě v devět večer jsem se snažila pořádně prosušit srst aby nebyla zvlněná, a v neděli ráno v 5 jsme vyrazili v sestavě - já, manžel, Nero a Stázička. Cesta ubíhala skvěle, jen jsme dlouho nepotkali jediné auto se psem a já už žehrala, že jedeme ve špatný termín, Banskou Bystricu jsme vloni totiž jeli o týden dřív, anebo že jedeme pozdě... Naštěstí za Znojmem jsme při venčení potkali polské majitele vlčího špice, kteří se nás snažili přesvědčit, že Nero je potomek vlčího špice Norbyho a já zjistila, že se tedy nedomluvím ani polsky...
Emír Oranžový stín - CACA, RCACIB
Výborně značené výstaviště jsme našli snadno, kruh také, i hezké místo u něho. Ve chvíli kdy jsem ale otevřela katalog se mi ale vážně udělalo špatně, měli jsme jít s Nerem totiž jako vůbec první... Být sami v plemeni je samo o sobě dost zlé, znám dost rozhodčích, kteří pro absenci konkurence prostě titul nezadají a mnohokrát jsem zažila kdy i samotný pes v plemeni odchází s VD. A jít navíc první kdy dá rozhodčí "nasadí laťku", ach jo... S manželem jsme si řekli, že alespoň budeme dřív doma a věnovali se známým a kamarádům. Takřka hned po našem příchodu se k nám navíc přihlásili manželé, kteří vlastní jediného velkého černého špice v Rakousku. Z Nera byli do slova a do písmene nadšeni a my se dozvěděli, že jejich pejsek měří 56 cm, z čehož byla paní moc smutná, má oproti Nerovi kratičkou srst a paní si ho kvůli jeho problematické povaze nedovolila přihlásit na výstavu. Byli překvapeni jaký je Nero mazel a když pak paní vtipně s údivem v hlase poznamenala - "Vy jste ho i něco naučila?" začalo se mi na výstavě líbit. Moc mě ale mrzela naše velice slabá, slaboučká němčina...
Posuzování mělo začít v deset a skutečně pět minut před desátou přišla paní rozhodčí, paní Libuše Ubrová, sedla si za stůl a zvedla se od něho až hodně po půl jedenácté. To už jsme byli všichni notně nervózní a Neru vážně nebavilo skoro hodinu v kuse stát a nelehat si. Nakonec jsme se přece jen tedy dočkali, paní rozhodčí nám dala pokyn ke vstupu do kruhu, oběhli jsme párkrát kolo, následovalo předvedení chodů psa směrem od rozhodčí k rozhodčí, pak kontrola chrupu, varlat, vše naprosto mlčky, pak posouzení v postoji, kdy paní rozhodčí diktovala posudek německy a já nic nezaslechla. Nakonec se k nám otočila a jediné co jsem se dozvěděla, ať si pro posudek a papíry přijdu pak. Chvíli jsem tam ještě stála než jsem pochopila, že je skutečně konec a nakonec jsem si šla, zcela zmatená, sednout.
Ego Sum Excessus - Evropský vítěz mladých
Manželovi a kamarádům jsem sdělila, že nevím co jsme dostali, ale podle chování paní rozhodčí, že odhaduji tak D či VD. Za chvíli se na tabuli objevilo u našeho jména hodnocení V1, CACA, CACIB a BOB!! Přiznám se ale, že takové posouzení jsem nikdy nezažila, nikdy jsem ještě neodcházela z kruhu aniž bych nevěděla jak jsme dopadli. Žádná cedule s pořadím postavená před psa, žádná gratulace, absolutně nic. A já si poprvé ten den vzpomněla na evropskou výstavu v Bratislavě či světovku v Dortmundu.
V místě zápisu do PP a výdeje pohárů a kokard bylo prázdno, jenže my měli smůlu, protože posudky jsme měli obdržet až po skončení posuzování všech špiců, úžasná záležitost, kterou jsem naprosto nepochopila,a nebyla jsem tedy sama. Před druhou hodinou jsem se se Stázkou a Nerem přesunula do pavilonu závěrečných soutěží. S informací od Libušky, že si mám hlídat předkolo jsem se v klidu usadila a sledovala ukázky frisbee, jenže čas letěl a manžel s posudkem nikde, najednou už byla vyhlášena soutěž o nejlepšího veterána a tím pádem bylo jasné, že předkolo mají už junioři a nikdo od špiců nikde, tak jsem popadla Stázku a hnala do vedlejší haly kde všichni špicaři teprve stáli frontu na posudky a kartičky! Křikla jsem na Majdu, že junioři mají jít na plac, ta popadla psa a letěla a já pochopila jak mohla kamarádka v sobotu "nestihnout" závěrečky, vážně skvělá organizace.
malá krémová Orion Continental Lady - 4. BIG
A do toho jsem si, já bláhová, vymyslela focení.Znáte přece ty krásné fotky evropských a světových vítězů jak stojí na stupínku označeném druhem výstavy a titulem, např. Tulln 1999, Eurosieger? Po té jsem zatoužila i já. Místnost určená focení byla kousek od nás tak jsme se tam s mužem vypravili, jenže jsme nebyli vpuštěni, protože jsme neměli jakou si kartu. Jasně, mělo mě to napadnout, že tam můžou jenom BOBové, čili zpátky pro kartičku, ale ono stejně nic. Takže jsem zavolala Libušku a její brilantní angličtinu, jistě prý bez problémů, takže jsme se tam opět vypravili a opět nebyli vpuštěni a prý jedině pro press - tisk.
Od Libušky jsme tedy dostali onu požadovanou kartu a konečně se do oné, mnou tolik vytoužené, místnosti dostali a... tam byl jen jakýsi stupínek s modrým kobercem bez jakéhokoli označení!! Prostě modrý koberec, který najdete kdekoli a nic co by připomínalo důležitost oné chvíle... A při tomto zjištění, brečící Stázce, nervózním Nerovi mi zas nějaký pablb z ochranky zaklepal na rameno a ptal se zda jsme press... Nevím co jsem zařvala, vím jen, že na mě vytřeštil oči a odešel. Takže máme fotku Nera na špinavém modrém koberci a navíc Nero je celý hnědý, protože manžel neodhadl světlo. A kvůli tomu jsme podstoupili zhruba půl hodinovou anabázi... Kdo chce ale fotku velkého hnědého špice, a pak že nejsou, na požádání zašlu...
Malá černá Tempore On Hold - 8. v Juniorhandlingu
Po této infarktovce mi už bylo všechno jedno, vysílená jsem seděla vedle klece a jen zaznamenala, že předvedení párů a chov. skupin bylo velice, velice slabé, jen opravdu minimum chovatelů předvedlo psa ve vhodném oblečení a v nějakém odpovídajícím stylu. Paní, která byla zřejmě velmi hrdou majitelkou prsou číslo 5 až 6, si pro jistotu nevzala ani podprsenku a v ušmudlaném žlutém triku vážně budila pozornost, větší než její chov. skupina, a to zvláště pak v pohybu. Ale jistě byly tam skvostné vyjímky, ale já očekávala větší účast "profíků", vždyť šlo o evropskou výstavu. Vzhledem k tomu, že jsem věděla kdo posuzuje 5. skupinu, bylo mi jasné, že se jen proběhneme, ale šlo o to jak. Nero byl nervózní z hlasitosti hudby, fanfár, potlesku, pískotu, světel, ale udělal mi radost, v pohybu se předvedl skvěle. Pan rozhodčí si nás skutečně ani jednou nevšiml, ale já byla šťastná jak blecha, že to Nero tak hezky zvládl a neudělal ostudu velkým černým.
A konečně jsme vyrazili směrem domů, unaveni, šťastní ale i dost rozčarovaní. Ale přece jen evropská výstava 2006 je ve Finsku, tak jsme byli rádi, že vezeme domů evropského vítěze!! Tak příští rok na světové výstavě v Poznani opět na viděnou, vždyť další jsou pak v Mexiku a Švédsku!
Publikováno 29.11.2006. Článek vznikl pro Spicove.cz.