Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Výstavní maratón
Lea Jonasová (l.jonasova@seznam.cz)
Ahoj špiclouni, ráda bych se s Vámi podělila o mé další zážitky. Není to tak dávno, co jsem psala o své první výstavě v Budějicích (Má premiéra), ovšem to jsem vůbec netušila, co dalšího mě ještě čeká...
Ráno 15.5.2005 mě, klec a mou paničku s batůžkem naložil páneček do auta a "hurá" na Hlubokou, tam se konala první Oblastní výstava psů v areálu Loveckého zámku. Byla jsem zvědavá, kolik špicích kamarádů tam tentokrát potkám a dle nevalné předpovědi také na to, zda třeba nezmoknem. Výstava se konala na zámeckém nádvoří a organizátoři zde připravili 4 prostorné výstavní kruhy. Nás posuzoval p. PhDr. Mojžíš a na výstavu bylo přihlášeno 9 malých a 1 trpasličí špic. Jelikož na těchto menších výstavách posuzují rozhodčí více plemen, šli jsme na řadu až kolem 11té hodiny a já měla spoustu času si pohrát s Filípkem a s paničkou prozkoumat blízké okolí. Vedle zámku se nachází ZOO ohrada - tam ale pejsci nesmí, škoda, páč sem přes plot cejtila spoustu nových a zajímavých pachů. Naštěstí je vedle ohrady velký park, kde jsem se mohla proběhnout.
Chvíli před nástupem do kruhu mě panička "odchytla" a pořádně mi prokartáčovala a načechrala kožíšek, vzala pár piškotků, nasadila předváděčku a šlo se. Pan rozhodčí si mě prohlédl v postoji i v pohybu, nadiktoval posudek, potřepal paničce "tlapkou" a pak nám předal diplom i se žlutou stužkou a já byla paničkou moc pochválena za to, jak jsem šikovná a za odměnu jsem vyfasovala další piškotku. Na výstavě jsme tentokrát zůstali až do konce, chtěli jsme si užít "závěrečky" a zjistit, který pejsek je ten "NEJ". Soutěže byly moc pěkné a dokonce pořadatelé přidali i něco navíc, promenádu pejsků "v plavkách" bane, v oblečcích, jak sportovních, tak společenských. Ale že jim to slušelo! Všichni byli po zásluze odměněni náramným potleskem. Poté nastoupil "tančící" pejsek, lidičky, jak tomu to šlo, panička "zamáčkla slzičku dojetí" a já jen zírala, co všechno se dá naučit. Výstava byla prima a počasí nám celkem přálo, spadlo naštěstí jen pár kapek a pořadatelé slíbili, že se uvidíme zase za rok. Prima, do té doby budu jistě "odpočatá". Nebo ne?
Asi ne, ve středu večer se k nám domů přihnala "návštěvička" v podobě 2 babiček a 1 dědečka a panička začala opět balit mé, své a i Šárčiny věci, jen Sinušky a pánečkova taška nikde. Ráno se během chviličky podařilo dědečkovi naskládat vše do kufru (náš páneček by to skládal asi týden), panička "doběhla" do pojišťovny naší "výpravu" pojistit, páč do Německa je to potřeba. Nasedlo se, tedy já byla "nacpaná" do přepravky a vyjelo se - směr Hartha. Bylo mi ovšem divný, proč nás jede "tolik" a Sinuška mi řekla, že nejedu jen na výstavu, ale hlavně na návštěvu ke známým a proto bych se měla chovat slušně, abych jí tam prý neudělala nějakou ostudu! Já vím, jsem pěkná rošťanda, ale pokusím se jí nezklamat, když už s námi nejede - někdo přeci musí dělat pánečkovi doma společnost, ne? Co by si sám bez nás počal?
Naše první zastávka byla v Karlových Varech, bohužel pejskům je vstup na "Kolonádu" zakázán a panička se tedy se mnou solidárně procházela po parčíku, což bylo prima, zírala jsem na kočáry s koníky a úžasnej vodotrysk, všude spousta voňavejch kytiček a hopsajících vrabčáků, bohužel panička nemá pro mé "lovecké" vášně pochopení a prohlašuje o mě, že jsem horší než "Pampalini". Další zastávkou byly hranice a pak "hurá" do Německa. Páni, ta změna, načinčaný domečky, upravený cesty. Jeee, jak dlouho ještě pojedem, mě už to nějak nebaví. Hurá, dědoušek zaparkoval a už se k nám řítí naši známí, ale co to, já jim vůbec nerozumím?! Pánečci naštěstí jo, ovšem jak kdo. Už chápu, proč se Šárinka ve škole učí německy, ono to totiž paničce moc nejde (to má za toho "Pampaliniho").
Musím se přiznat, že se mi tu fak líbilo, chodili jsme na dlouhý procházky, grilovali na zahrádce, jezdili na výlety, dokonce jsem plula po řece na gondole. Uteklo to rychle a už tu byla neděle 22.5. a Speciální výstava špiců v Chemnitz. Jeli se mnou všichni vč. našich hostitelů, někdo přeci musí fandit, ne? Výstava se konala na okraji města v "Blumenhalle" a musím říct, že tolik špiců pohromadě jsem ještě neviděla. Hala byla veliká, vprostřed se nacházel kruh se zeleným kobercem, na stole nachystané ceny pro ty nejlepší. Okolo kruhu lavice a stoly, nechyběl ani stánek s propagačními materiály a s občerstvením. Zpočátku mě trošku děsil rámus, jak se všichni pejsci vítali, ale po chvíli se většina z nich uklidnila. Posuzoval nás pan Joachim Weinberg a všem pejskům se náležitě věnoval, nic mu neuniklo. Celkem bylo přihlášeno 77 špiců všech rázů a barev. My s paničkou do kruhu nastoupily okolo 13. hod a spolu s námi ještě 2 oranžové dorostenky. Pochodovala jsem jako první a musím říct, že jsem se fakt snažila, panička jen zírala, co ve mně "dřime". Pan rozhodčí všem nadiktoval posudky a nechal nás ještě jednou proběhnout, pak přišel k nám, potřásl paničce "tlapkou" a "zašprechtil VVS"(velmi nadějná) předal nám diplom + žlutou stužku, tomu rozuměla i má panička a měla velkou radost.
Výstavy se z ČR zúčastnily ještě p. Vaničková a p. Vlčková s malým BT pejskem Cartouche Exotica Rytířská tvrz, který v konkurenci získal V1, Jug.CAC (CAJC) a s vlkošedýma trpaslíkama - pejskem Cargo Lord Rytířská tvrz, V2 a fenkou Carmelita Star Rytířská tvrz, V3. Před odjezdem ještě všichni zúčastnění dostali na památku medaili a pořadatelé nám popřáli šťastnou cestu. Domů jsme dorazili večer a Šárinka si hned mou medailičku vystavila ve svém pokojíčku. Dědousek a babičky se s námi rozloučili, protože pokračovali dál směr Brno - Ostrava a já šla "chrnět". přeci jen byl ten výlet poněkud náročný. Jo a ještě jsem zaslechla, že příští rok určitě pojedeme zase a všichni. Tak to abych se snad také začala učit německy - nebo spíš panička!
A hádejte kam se jelo další víkend? No přeci na speciálku do Zbraslavi, to je snad jasný, ne? Tedy popořádku. Ve čtvrtek nastalo opět velké balení a tentokrát všech členů naší rodiny. Ráno panička vyrazila do práce s tím, že pro ní odpoledne přijedeme a vyrazíme k babičce do Hrušovan u Brna. Ale jak se říká, člověk míní, osud mění, aneb Šárinka nás dvě před odjezdem venčící ztratila klíče od bytu. A bylo "vymalováno", tedy páneček venku "měnil barvy" když si hrál na "slídiče", ovšem neúspěšně, páč on je spíš "gaučák". "Lovecké" schopnosti projevila až naše panička a leckterý slídič by jí moh i závidět, našla klíče během 3 minut. A pak, že já jsem "Pampalini".
V sobotu dopoledne nás, tedy mě, paničku a Sinušku odvezl páníček do Zbraslavi, kde jsme se ubytovaly. S Šárinkou a babičkou pak pokračoval dál na oslavu ke známým. Kynologický areál ve Zbraslavi je naprosto úžasný!!! Hned za branou je velké parkoviště, naproti němu se nachází obrovský travnatý plac, na kterém řádilo spoustu špiclíků všech barev a velikostí, běhaly a dováděly tu i děti. V areálu se nachází velká restaurace s terasou a dvě ubytovny. Je tu i bazén, ale bohužel nevyužívaný - jak by se nám v tomto horkém víkendu hodil!
Panička nás vyvenčila a šla zapisovat na bonitaci, která se konala venku na terase. Bylo přihlášeno okolo 30ti pejsků a fenek, proto zde bonitovaly 2 rozhodčí, p. Pavlíková a p. Marušková. Na konci bonitace pro mě a Sinušku panička zašla, aby mě prý také odborně "skoukly", to se může i když mi bylo teprve 7,5 měsíců, říká se tomu "předbonitace", která je bezplatná a p. rozhodčí zkontroluje celkový vývin daného jedince, prohlédne stav zoubků a také zvířátko změří. Paní doktorka, která je na bonitaci přítomna zkontroluje hlavičku a nožičky.
Panička je spokojená, jelikož mám vše v pořádku a za "odměnu" jsem spolu se Sinuškou "strčená" do ohrádky ke špiclounkům paniččiny kamarádky a prý že tu máme s nimi zůstat. Panička si mě v ohrádce pohledem ještě "měří" jako by něco tušila a pak odchází pryč... a tušila správně, páč dyž se k ohrádce asi po půl hodince vrátila, jeden z nás chyběl, hádejte kdo? No, ona totiž ta ohrádka zase až tak vysoká nebyla a mě to tady s těmi "cizáky" nebavilo a rozhodla jsem se, že si paničku najdu. Ale našla spíš ona mě. Hele, to bylo radosti, skočila sem ji štěstím až za krk a nechtěla se pustit, chvíli panička nic neviděla, jelikož měla v očích slzy a ode mě oslizlý brejle, což jí očividně nevadilo, páč byla šťastná, že mě má. Pak mě panička celou prohlédla a až na odřenou bradu bylo naštěstí vše OK, to si oddechla a já taky. Už jí samotnou nikam nepustím a budu si ji hlídat. Je, hele teď přijel zajímavej pejsek, dokonce Sinuška se k němu žene (což normálně nedělá) a hezky se vítají. Jdu to omrknout.
Po bonitaci měli členové výboru schůzi a panička šla pomáhat s přípravou večerního pohoštění pro všechny zúčastněné. Mě a Sinu raděj zavřela do pokoje, což nám zase až tak nevadilo, venku bylo šílený vedro a obě jsme za chládek a vodu byly vděčné, bácly jsme sebou na postel a dřímaly. Škoda jen, že na "raut" nemohli i pejskové, jistě by všichni rádi s těmi dobrotami panečkům pomohli, vonělo to až k nám! Panička je tak trošku "škodolibec" po hostině nás šla vyvenčit a líčila nám o co všechno jsme přišly, a pak jsme dostaly do misek "taštičku Pedigree". No, zblajzly jsme to a večer se nám o těch šunčičkách bohužel jen zdálo.
V neděli 29.5. nastal opět den "D". Byly postaveny 2 velké kruhy, v každém se nacházely 2 stolečky, židličky a naštěstí i přístřešek chránící paní rozhodčí, vedoucí kruhu a zapisovatelku před sluníčkem. Panička dnes zapisovala v kruhu, kde byli posuzováni malí špicové paní rozhodčí Frnčovou, proto nás ráno jen vyvenčila a šla "pracovat". Ve vedlejším kruhu posuzovala sl. MVDr. Procházková (ta zde měla svou premiéru) a "pískala" trpaslíky, střeďáky, vlčí a velké špice. Vůbec nelituju toho, že jsem byla se Sinou zavřená v pokoji a že si mě panička vyzvedla až těsně před nástupem do kruhu. Sluničko pálilo a kdo právě nevystavoval, mohl se schovat na terase. I paní rozhodčí přistupovaly k pejskům s citem a nenechaly je zbytečně dlouho stát na přímém slunci.
S paničkou jsem napochodovala do kruhu a opět jsem se snažila udělat jí radost - povedlo se, byla jsem pochválena, odměněna krásnou kokardou a medailí a panička zářila štěstím. Bohužel ne dlouho, volal páneček, že nezůstaneme až do konce výstavy, jelikož začalo "zlobit" auto a rád by dojel domů co nejdříve, kdyby po cestě "něco"... a že už pro nás jede, ať si vše sbalíme a připravíme se na "rychlý přesun". Takže závěrečných soutěží jsme se nezúčastnili, škoda, ale naštěstí jsme bez problémů dojeli. Musím říct, že ve Zbraslavi se mi velice líbilo a už se moc těším na tu příští, doufám, že se tam opět potkám se všemi kamarády a bylo by fajn, kdyby přijeli i další, které ještě neznám, opravdu to stojí za to!
A kam pojedu příště? To ještě nevím, panička tvrdí, že 4 dorostenecké výstavy mi stačí a že si teď můžu opravdu konečně "dáchnout". I když, včera sem paničku přistihla, jak opět vypisuje nějaké papíry. Co je ale jisté? Začíná čas dovolených a prázdnin, takže Vám všem moc přeji, ať si to "léto" se svými pánečky pořádně užijete !!!
Publikováno 10.06.2005. Článek vznikl pro Spicove.cz.