Špic v ČR - Spicove.cz

Evropská výstava psů Tulln 2005 (část 2.)

Magdalena Hodálová /Čižmářová/ (spicove@centrum.cz)

Slibovala jsem si u tak pěkných psů trochu jiné pořadí, takže si zklamání odcházím léčit sledováním největšího špicího souboje výstavy, šampionů malých špiců nových barev, kde se utká 7 psů z ČR, Finska, Kypru a Ruska.

Malí špicové nových barev, psi třída šampionů
Bris Liška od krbu, Casanowa van de Spita, Conanimus Asian, German iz Tsvetnoy Kapeli, Tempore Feuer Werk, Tirhan BT Limited, Ursi z Temných nocí

Moji dva favorité, Radčin Ursi z Temných nocí a finský Tempore Feuer Werk, jsou nakonec převálcováni precizně ostříhaným ruským pomeranianem Germanem iz Tsvetnoy Kapeli. Ursi následně bojuje o RCACIB s dalším pomem ze třídy otevřené (Of Poms Forever Steves Onor) a tentokrát vyhrává. Srovnejte jeho dva konkurenty na fotkách - co myslíte, který z nich je typický "kleinspitz"? Ale abych nebyla nespravedlivá, na internetu jsem objevila i "civilní" fotky Germana a mile mě překvapilo, že neostříhaný vypadá úplně jinak a v takové podobě bych mu vítězství ze srdce přála. Co vy na to?

German iz Tsvetnoy Kapeli - BOB

Of Poms Forever Steves Onor - CACA

BOB nakonec získala světlounce krémová či spíš téměř bílá osmiletá(!) Fleur (Orion Continental Lady - import Anglie) manželů Esy a Laury z Finska, která se později v 5. skupině umístila na skvělém 4. místě. To už jsem ale opět přilepená u pomíků. Na 7 mladých fen je báječná podívaná. Vítězná pomeranianka Jan-Shar's Victoria Secret (import USA) je opravdu tip-top, takže se Ajgé Lví domov Mirka Černohorského a poslední Vlčkovic dítko Lita (Carmelita Rytířská tvrz) za druhé a třetí místo vůbec nemusí stydět. Jako čtvrtá odchází Irenčina Ariska Hazpo, ovšem proč s VD, to je mi záhadou...

Jan-Shar's Victoria Secret - Evropská vítězka mladých

Everything That Glitters by Gernada - CACA

Ve třídě otevřené vítězí Evropská vítězka mladých z Bratislavy Angel Lace by Gernada (která je mimochodem prvním štěnětem po černém Noble's Finch's A Work of Art Jarky Spolkové) a Majda (Majdalenka Dobrý přítel) se musí spokojit s RCACem. Třetí fenka Canton Silver Princess původem z Filipín je - aspoň pro mě - potvrzením toho, že ne každý import musí být nutně výhrou.

Angel Lace by Gernada - V1, CACA, RCACIB

Canton Silver Prince - V3

V šampionkách se mi moc líbí dvě přepychové oranžové fenky, končí však na 3. a 4. místě za třetí oranžandou...

De Can Xiu-Xiu Lou-Lou C'Est Moi - V3

Linnanhaltijan Jennifer Lopez - V4

... jejíž RCAC je pro mě další velkou záhadou (jediným možným vysvětlením je stejný profesionální handler jako u vítězného psa). Na prvním místě doslova září nejmenší, ale nejúhlednější černočerná kompaktní fenečka Soffie's Carmen. Nikdy jsem nechtěla trpaslíka, ale tuhle holčičku bych si vzala domů okamžitě.

Shelewas Debbie - V2, RCAC

Soffie's Carmen - Evropská vítězka

Pro všechny přihlížející diváky je černuška jasnou favoritkou i na BOB, ten však nakonec získává známý pes Xantah Dream Joi známého handlera Olafa Nielsena. Nejen pro mě je to trochu rozčarování, stejně jako předtím u zadávání CACIBa psům. Pejsek totiž nemá jasně definovatelnou barvu, naopak má depigmentovaný nos a... prostě domnívám se, že v daný moment byli v kruhu lepší psi. Ovšem to je věc názoru a rozhodčí má vždycky pravdu, že.

Xantah Dream Joi a Soffie's Carmen
Evropští vítězové Xantah Dream Joi (BOB) a Soffie's Carmen

Posuzování paní Pinner končí, ve vedlejším kruhu ještě běhají japonci a já s Bendíčkem spěchám na soutěž o nejkrásnějšího mladého psa výstavy (díky Stáně za bleskové upozornění, o tzv. předkolech jsem vážně neměla ani tušení!). České barvy hájíme s Kristinou Vaníčkovou statečně, ale jak už jsme se shodly v zákulisí, tentokrát přeje štěstí velkým psům. Vítězného novofundlanďáka jsme si tiply naprosto spolehlivě.

Na další soutěže už nečekám, teprve druhý den se z internetu dovídám, že krémová "babička" obsadila 4. místo v nadupané 5. skupině a dva špicové se objevili i v Juniorhandlingu (2. a 8. místo). Cestou ze závěrečného kruhu si všímám místnosti, kde se zřejmě fotí vítězové, ale po informaci od Jansových si choutky zvěčnit svého Evropského vítěze mladých raději rozmýšlím. A nostalgicky vzpomínám na zdejší světovku v roce 1996, kdy nás pořadatelé doslova naháněli, abychom se se svými Světovými vítězi šli vyfotit, a to hned několikrát. Teď nás naopak zahánějí. Proč to tehdy šlo a dnes ne?

Teprve po skončení posuzování se v našem kruhu vydávají posudky, diplomy a kartičky. Nevím, byla-li to lenost personálu kruhu anebo pokyn "shora" (ovšem ve vedlejších kruzích dostávali vystavovatelé papíry ihned), každopádně to znamenalo vystát dlooouhou frontu naštvaných lidí s unavenými psy, kteří nevyhráli a místo odjezdu domů museli čekat u kruhu až do tří hodin. Jestli bylo úmyslem pořadatelů udržet vystavovatele na místě až do závěrečných soutěží, tak to byl záměr naprosto mimózní, protože hala na soutěže byla doslova natřískaná už od dopoledne a co si budeme povídat, člověk, jehož pes nevyhraje, většinou ztratí náladu a motivaci zůstávat na výstavě byť jen o minutu déle.

Přesto musím přiznat oběma vedoucím kruhu i rozhodčím velké plus, posuzování "odsejpalo" bez zbytečných průtahů a výsledky byly zapisovány na tabuli průběžně a rychle (což vůbec nebývá zvykem, hlavně na našich výstavách!). Jedinou nevýhodou bylo umístění tabule v našem kruhu na nejvzdálenějším místě od kraje, takže někteří jedinci bez brejlí (kupříkladu já) přečetli-nepřečetli nic. Také mi chybělo jasnější určení vítězů a pořadí. Sami vystavovatelé často nevěděli, na jakém místě vlastně skončili a jestli mají slavit anebo slzet. Bohatě by stačily klasické cedulky s čísly 1-4. Nemluvím o tom, že po zadání pořadí (aspoň v našem kruhu) ihned nastupovala další třída, takže o nějakém focení v pauze, kdy se obvykle čeká na vypsání diplomů a kartiček, se nám mohlo jen zdát. I proto jsou fotografické úlovky jaké jsou, tedy bídné. (No, hlavně že to mám na co svést :).

Ale jo. Suma sumárum to bylo fajn - a bylo toho dost. Loučím se ještě se všemi českými i nečeskými známými, vyzvedávám Bendíčkovi pohár, Janě kokardu, ještě zápis do PP (mimochodem všichni vítězové si mohli nechat na místě vytisknout speciální diplom) a spokojeni frčíme s panem Gorou, jeho bílou slečnou Elis (Elaine Impress Lukato Gold) a přátelskou barvářkou směr Brno. Než doma upadnu do kómatu, ještě pro vás z posledních sil smolím výsledky, skuhrám nad nepodařenými fotkami a už se těším na příště!

A na závěr si nemůžu odpustit mnohým nepříjemné, ale dobře míněné "rýpnutí". Nejen na této výstavě bývají k vidění špicové, které by bylo možné i přes to, jakými tituly se honosí, směle označit jako nejneupravenější psy výstavy. Na Balkáně anebo v Estonsku to takhle možná stačí, ale Evropská výstava je vážně jiné kafe. Částečně jsou na vině sami rozhodčí, kteří podobně (ne)upravené psy otitulují a strašidelnou srst jim nevytknou. Majitelé jsou pak ukolébáni představou, že je všechno v pořádku. A ono není.

Věřte, že zahraniční chovatelé na výstavách velmi pozorně sledují náš chov. Navazovat kontakty není snadné a určitě nikoho nepotěší, když zahraniční zájemce z koupě štěněte nakonec vycouvá právě po spatření takového "šampiona", který podle něj reprezentuje celkovou úroveň českých špiců. Tak, doufám že mě po této kritice nepřijdou dotyční uškrtit výstavním vodítkem a že se naopak zamyslí, sejmou máslo z hlavy a nebudou vodit na výstavy nevyčesané, nepříliš voňavé a vůbec neupravené špice. Stačí přece tak málo. Vždyť i oni sami se před výstavou vykoupou, učešou a vezmou si čisté šaty. Nebo ne?

A na úplný závěr povídání o výstavě ještě třešnička na dortu v podobě několika fotografií ze závěrečných soutěží. Autory jsou profesionální fotografové Karl Donvil (www.123dog.net) a tým Roberto (www.photoroberto.de). Kdo si je chce ovšem prohlédnout ve větším formátu, musí si je na dotyčných stránkách objednat.

Ego Sum Excessus