Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Speciální výstava špiců Zbraslav 2004 (5)
Ing. Irena Kolouchová, PhD. (irena.hanzlikova@vscht.cz)
Milí špicí přátelé. Jak se stalo zvykem po velkých akcích, usedám opět k počítači, abych napsala něco o Zbraslavi. Naší jedinou chybou bylo, že jsme dorazili až v sobotu ráno. V pátek se nám přes veškerou snahu nepodařilo vše doma připravit dříve než v deset hodin, tak jsme odjezd odložili na brzké sobotní ráno (5 hodin).
Už to vám určitě napoví, že odjezd nebyl zcela idylický. Ani já, ani manžel nepatříme mezi nejroztomilejší po ránu, ale cesta proběhla v klidu a už kolem půl osmé jsme byli na místě. Bohužel jsme přišli o tolik opěvovaný táborák a soutěž o nejlepší bábovku. Proto mohu napsat zhodnocení a svůj názor jen na sobotní den a večer a na nedělní ráno. Při příjezdu mne překvapila běhající skrumáž špicánků na ploše zvící fotbalového hřiště a klábosící hloučky majitelů. Bylo úžasné, jak se všichni společně sžili a odložili bývalé nebo hrozící aktuální nesváry a neshody a naladili se příjemně jako počasí. Bylo také zajímavé pozorovat některé jedince, jak po sobě bojovně štěkají a snaží se vzájemně sežrat (nebo přinejmenším ochutnat) pokud byli na vodítku vedle svých pánečků, ale když byli navolno, tak se honili a byli v pohodě.
Samotné vystavování a posuzování v kruzích probíhalo stejně pohodově. Jen občas diktování posudků přerušil nějaký pejsek, který vesele poštěkávajíc přeběhl kruhem a kličkoval mezi přihlížejícími lidmi, aby se vyhnul stíhajícímu pánovi. Celou idylku snad narušovali jen trošku zapomětliví majitelé, kteří zapomínali uklízet po svých miláčcích bobečky a proto někteří jiní měli o "zábavu" postaráno. Snad nejvíce mně osobně vadili lidé, kteří si nevšímali svých svěřenců a nechali je pořvávat na všechno a všechny, co se kolem nich jen mihlo. Myslím si, že když jim to nevadí, že mají doma uřvánka, ať mají, ale nemusí tím obtěžovat okolí a odrazovat zájemce o špice tím, že je budou utvrzovat v pověře, že je to uštěkaný pes (zbytečné štěkání se bohužel ozývalo v noci z pokojů a to jak v sobotu tak podle mých informací i v pátek - někteří byli dost nevyspalí i bez dlouhého ponocování).
Zřejmě jsem lehce neurotická, protože jsem to jednou nevydržela a požádala jednu majitelku malého černého špice, ať si ho umravní. A kupodivu stačilo jedno její napomenutí a malý neurotik byl zticha. Bylo vidět, že moc dobře ví, že nemá zbytečně pořvávat. Krásně vychované psy má např. Radka Procházková. V sobotu večer i když je neměla na očích, ale protože většinou rozpoznáme blafání našeho mazánka, stačilo jediné napomenutí a smečka šesti oranžáčků byla tou nejtišší a nejmenší ze všech.
Občas ostatní rozveselovali pobíhající majitelé, shánějící své "drobečky" (mě nevyjímaje), kteří byli postiženi náhlou hluchotou a ještě se stihli stát neviditelnými. A protože nenávidím uřvané psy a uřvané majitele psů, kteří běží dálavou a vyvolávají své miláčky, lezla jsem si děsně na nervy, když jsem dělala to samé (Cherri doma když je navolno - většinou - tak se vzdálí maximálně na 2 m a stále mě merčí). Sobota večer byla ve znamení pečbuřtů a opekání "mamutů" a večer hromadného venčení mazánků, kteří se s postupujícím soumrakem stávali stále méně rozeznatelní (hlavně oranžáčci), takže jsme se občas přistihli, jak šišláme na cizího "spratka".
Pokud mi dovolíte, napíšu něco málo, také na přání Majdy, o velkých špicích miminkách, kterých se z 11 sešlo 6. K vidění byly 2 fenky a 4 pejsci. Jak mohli všichni vidět, jednalo se o velice vyrovnané jedince. Žádný nebyl viditelně menší nebo slabší. Jediné, co na nich bylo rozdílné, byl stupeň prokvetení nejčastěji pánevních končetin a také trochu límce. Rozdíl v jeho intenzitě není možné objektivně posoudit, protože zde hraje velkou roli strava a případné její doplnění vitamíny a biotinem (to bylo vidět částečně ve stupni přelínání). Šedavé zabarvení u černých špiců mizí i až po třetím roce (např. naše Dessy Zadní luka). V této době a tomto stáří štěňat bych se zabarvením přehnaně nezaobírala, více bude vidět tak ve 12-18 měsících. Velcí špicové a černí obzvlášť dospívají déle co do stavby těla tak kvality osrstění.
V tomto stáří bych se snažila jim zajistit dostatek podnětů, a kontaktu jak s cizími lidmi, tak s cizími psy, aby to nebyli bázliví a špatně ovladatelní jedinci (jeden tak bázlivější byl - spíše z nedostatku možností seznámit se z "cizinci" než jako původní povahový rys). Také je potřeba pamatovat na to, že se jedná o velké a poměrně těžké psy, které je dobré mít alespoň základně vycvičené. Krásné předvedení a zvládnutí takto mladého psa předvedla paní Jansová, která má ke svému psovi fantastický přístup a výborně ho vede i pracovně. A jako jediná ho zatím učí i výstavní postoj a předvedení - k tomu dovolíte-li ještě dále. Z dospělých jsme měli možnost vidět Coru z Bratislavy a Clea Vlčinu. Cora je výborná velká černá fena a já doufám, že naši puppíci budou ve 3 letech vypadat minimálně stejně.
A na závěr si dovolím něco o vystavování. Někdy mi připadá škoda, že majitelé jdou na výstavu se psíkem, kterého nevystaví tak, jak by si zasloužil. Domnívám se, že nám obecně chybí troška šoumenství a šmrncu při předvádění, jaký je možné viděk např. u bišonů, kavalírů, jorků, dog, číňánků a jiných. Mnoho majitelů přijde do kruhu, přivede svého psíka na vytahovacím vodítku (jako by si nemohl výstavní půjčit, pokud nebude vystavovat vícekrát a bere to jako jednorázovou akci), psíka moc nesleduje, nesnaží se ho předvést co nejlépe (z pohledu psa) a ani moc nesleduje pokyny rozhodčího, o naučeném ukazování zubů nemluvě.
Musíme potom blahořečit našim rozhodčím, kteří se násilím nacpou pejskovi do tlamy, aby se na ty zuby koukli, ale na druhou stranu se pak nestačíme divit, když posuzuje např. pan Kučera, který se se špicíky podobně nebabrá (proč by také měl) a pokud na něj pes zavrčí, nebo odmítne zuby ukázat a nesvede to ani majitel, psa vyloučí. To se pak hrozně divíme. Já moc ne. Viděla jsem prokousnutý palec paní Šťastné od malého černého špice a jiné úrazy způsobené zmatenými psíky, které majitel výstavně "zanedbal".
ožná někomu přijde zbytečné učit psa stát, chodit v kruhu tak aby mu to slušelo (psovi), ukazovat zuby a vůbec se předvádět v tom nejlepším světle, ale vždyť se všichni rádi podíváme na zvířátko, co je krásně vystaveno o kouká co by ještě svému páníčkovi splnilo. Když si projdete výstavní kruhy, tak zjistíte, že se zájmem zůstanete u toho, kde jsou psíci vystaveni, vzájemně po sobě nelezou a že vzorně stojí i ti, kterým se zrovna nepíše posudek. Vždyť na vás koukají i jiní než jen rozhodčí, třeba je mezi přihlížejícími budoucí zájemce o štěně, který si asi nevybere pejska, jehož majitel si v kruhu tzv. postavil putnu a švitoří s lidmi za kruhem nebo s ostatními v kruhu a nechá psa ať si dělá co chce. Proto je občas vidět v kruhu podivná skrumáž lidí a psů a divák si myslí, že už je doposuzováno a koná se jen závěrečný potlach a tak bez zájmu odejde. Není to škoda?
Na závěr doufám, že bude možné špicí setkání ve Zbraslavi za rok zopakovat. Byl to skvělý nápad a organizace i ceny byly úžasné. Všem patří veliký dík. Ten ale samozřejmě patří i všem majitelům špicích chlupáčků, bez kterých by se akce nekonala. Velice dobrý je nápad uskutečnit akci v sobotu s navazující mezinárodní výstavou. Nešlo by podobně skloubit i klubovku? Možná že by i ostatní uvítali "zabít dvě mouchy jednou ranou" a při cestě se zúčastnit ještě jedné výstavy. Doufám, že ve vás zůstaly jen samé pozitivní a veselé zážitky a že si, možná ještě v hojnějším počtu, výstavu za rok zopakujeme.
Publikováno 07.07.2004. Článek vznikl pro Spicove.cz.