Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Evropská výstava psů Tulln 2005 (6)
Kateřina Růžičková (andy.katka@seznam.cz)
Časně ráno jsme vyrazili na výstavu. To já poznám jestli jedem na výlet nebo na výstavu. Už jen proto, že už tři dny předem všichni balili (kromě páníčka – ten nikdy nebalí) a byli moc nervózní, asi to bude něco velkého.
Když jsme přijeli na velké výstaviště, hned jsem koukal jestly neuvidím nějaké špiclínky. Cestou do ohromné fronty jsem potkal dvě bílé kuličky chlupů, vypadaly jako kamarádky, ale zdání klame. Po dobrých deseti minutách stání ve frontě na mě začal slintat pes ohromných rozměrů. Samozřejmě jsem si to nechtěl nechat líbit a chtěl jsem mu pořádně vynadat, ale sotva jsem začal, už mě držela panička v náručí a říkala, že by mě slupnul jako malinu. No nevím jestli chutnám jako malina, ale nebudu se rozčilovat.
Když jsme konečně došli ke kruhu, Katka a její taťka šli zařizovat nějaké nedůležité věci, jako třeba zaplatit poplatky nebo vyzvednout papíry. To já jsem měl důležitější práci. Koukal jsem s kterým novým špicem bych se mohl skamarádit a kteří známí špicové už přijeli. Zanedlouho jsem objevil Zigiho, kterému ostatní říkají Cromwell Thom Lukato Gold, a ten vzal s sebou svou paničku p. Veselou, a taky Bendíčka se svou maminkou Janičkou (Ego sum Excessus a Ego sum Deianeira) a ty zas pro změnu doprovázela Magda Čižmářová.
Chlupaté kuličky s bystrýma očkama čiperně pobíhaly v kruhu a mojí paničce tekly nervy. Myslím si, že ale nebyla jediná. Pak už nastoupil veliký Bendík a za chviličku přišel s CAJCem. I Zigi si vybojoval CACe a my nakonec taky. Janička pochopitelně CACe taky dostala, ale už kvůli štěňátkům nepostupovala. Jako správná maminka věnovala všechnu svou srst dětičkám a ještě jí úplně nedorostla. Ale my jsme nelenili a už jsme byli zase v kruhu.
Tentokrát se Zigim. Moje panička se celá klepala a když jsme získali CACIBa, málem jí to vyrazilo dech. To víte, evropská výstava není každý den. A takový CACIB z EVP, to už je něco. Jenže než to rozdýchala, už jsme šly o BOBa s Bendíčkem. Bendík je mladý a na svůj věk krásně chlupatý. Jako by pochopil že o něco jde, předváděl se jako velký profesionál. Taky si zaslouženě vybojoval titul Evropský vítěz mladých. Ale ani pro Benďu, ani pro mne výstava zdaleka neskončí. Když jsem dostal Evropský vítěz a propustku do závěrečné soutěže-BOBa, Káťa to málem neustála.
Jsem moc pyšný a moc rád, že to moje panička přečkala ve zdraví. Já jsem si našel nového kamaráda. Velkého černého Aemíra Black Re-Jan Moravia, který je také vítěz plemene. Při závěrečných soutěžích byl trochu zmatek. Ani jsem neviděl Bendíka s Aemírem, neboť jsem čekal na papíry u kruhu a pak se připravoval za halou. A nakonec se na nás pan rozhodčí ani pořádně nepodíval. Bylo tam velké šero a já jako černý jsem tam nebyl pořádně vidět. Ale nám udělalo radost už to, že jsme se mohli proběhnout v závěrečném kruhu s velkou kokardou mezi krásnými pejsky. Teprve potom jsme si šli zapsat do průkazu původu a vyzvednou si ještě jednu kokardu a veliký pohár. Myslím, že všichni jsme byli velice unavení a těšili jsme se domů. Ale výlet to byl opravdu krásný.
Publikováno 15.03.2006. Článek vznikl pro Spicove.cz.