Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Spitz Club Show Budapest 1.5.2005
Olga Fidlerová (lukatogold@cbox.cz)
Výstava to byla parádní, show se vším všudy. Strčila do kapsy všechny naše klubovky, chodské i špicí, jen vlkodaví jsou na úrovni. Na relativně nízký počet zúčastněných (proti české špicí) a nízký výstavní poplatek (20 Euro první pes, 15 Euro druhý pes, soutěže zdarma) to byla fakt bomba. Proč to jinde jde a tady ne?! O kultuře prostředí a o přístupu pořadatelů a jiných vystavovatelů ani nemluvím. Bylo to sice ve staré sportovní hale, poměrně malé a špatně větratelné, ale pořadatelům se podařilo vytvořit takovou atmosféru, že jsme jen koukaly.
Všude v kruzích (pěti) koberec. Kruhy obehnané bílým dřevěným plůtkem, květiny, na stolech bílé ubrusy až na zem, na stěnách bílé látkové pruhy s vlajkami zemí všech zúčastněných vystavovatelů atd. Profesionální fotografové, kteří zvěčnili všechny klubové vítěze, BOBy a vítěze soutěží. Dokonce tam byla i televize. Všichni pořadatelé výstavy ve slušném oblečení a v jednotném úboru. Dámy vínový kalhotový kostým, pánové černé kalhoty, černou vestu a bílou košili s kravatou. Posuzování naprosto korektní a nezúčastněné. Bylo to v pronajaté hale a měli pozvané rozhodčí výhradně z ciziny. Nás posuzovala Švédka, paní Annika Ulltveit-Moe. Posuzovala naprosto korektně a řekla bych i celkem přísně. Přestože pejsky na stole důkladně prohlížela a prohmatávala, tak na ni moji pejsci reagovali velmi kladně. Dokonce i Šery s Ballad, kteří jsou jinak FÓN a své city na odiv nedávají, se s ní kamarádili a chtěli se mazlit.
Když si vezmu že každý zaplatil průměrně 500,- za psa (což je tolik co zaplatím tady!), tak se mu k tomu všemu okolo dostalo i zahraničního rozhodčího a super cen. Kokardy, medaile a různé možné (mnohdy i nemožné) mašle a šňůry. Všichni dostali stuhu s malou medailí. I když někdo dostal VD, tak měl medaili s červenou mašlí. Prostě k těm cancourkům, co se dávají i tady, oni přidali ještě medaile. Máme toho všeho celou tašku. Za BOBa jsme dostávali nějakou barevnou šňůrku se střepcem, nevím co to má symbolizovat, ale je to jako střapec co měla babička u klíče od skříně. Za klubáka byla kokarda - decentní bílá se stříbrným prostředkem, takže mašle s jejich trikolorou se tam pěkně vyjímá. Kokardy nemusím, ale tahle je docela pěkná. Za BOBa jsme pak dostali ještě stříbrno-modrý pohár (dobře 30 cm) v závěrečném kruhu + první tři ještě další (větší!) pohár za pořadí. Za páry je ten pohár tak 35 cm vysoký, Zigiho pohár byl snad 50-60 cm vysoký, všechny stříbrno-modré. Při přejímce dostala každá osoba vzorky granulí jako tady, ale k tomu ještě hrnek a svícínek na čajovou svíčku.
Takhle pěkné to měli i v Německu. Tak proč to nejde i tady? Sponzory máme, platíme stejně, leč kvalita poněkud pokulhává. A to se u nás hlásí víc špiců než bylo v Maďarsku nebo v Německu. Maďaři tam měli hlavně oranžáky, trpaslíky a vlčí. Moc jich tam pravda nebylo, čekala jsem z jejich strany vyšší účast. Ostatní barvy zastupovala většinou cizina - Češi, Slováci, Němci, Italové... Přihlášeno bylo 55 psů, z toho 6 vlčích, 2 eurasieři, 4 volpina, 1 velký bílý, 1 střední hnědý, 2 malí bílí, 8 malých černých a hnědých, 21 malých ostatních barev a 10 trpaslíků.
A teď výsledky "našich"
- Ich. Cromwell Thom Lukato Gold
- (střední hnědý) - V1, CAC, Klubový vítěz, BOB, BIS
- Jch. Endien Mystic Lukato Gold
- (malý bílý) - V1, CAC, Klubový vítěz, BOB
- Giacomo Nesquik Lukato Gold
- (trpasličí hnědý) - VD1 (pouze pro špatné zařazení třídy)
- Ich. Šery od Templářských rytířů
- (malý černý) - V1, CAC, Klubový vítěz, BOB
- Ballad of Esher Lukato Gold
- (malá černá) - V1, CAC, Klubový vítěz
- Myra Zlatý prach
- (malá hnědá) - V1, CAC
- Harry Kaveta Bohemia
- (malý oranžový) - V3
- Chicco Kaveta Bohemia
- (malý oranžový) - V2
(Kluci měli obrovskou konkurenci a nemůžou konkurovat přerostlým trpaslíkům. Podle mě bylo jejich umístění super a nemusí za to stydět.)
Eurasieří štěně Amira Tomimopa z Čech (od paní Jůzové) vyhrálo Nejkrásnější štěně výstavy. Šery a Ballad byli Nejkrásnější pár výstavy. Konkurence byla i v párech a absolutně jsem nečekala, že trumfneme oranžáky a volpina. A Zigi je vítěz Klubové výstavy. To už jsme brečely, až se přišli zeptat jestli se něco nestalo. Potom jsem už byla odvolaná s Martinou na velké focení pro jejich zpravodaj + nějaký psí časopis. Byla tam i televize. Jsem nadšená. I přesto, že jsme bloudily 3 hodiny po Budapešti, než jsme to našly. V Budapešti jsou totiž 2 ulice se stejným jménem a na obou je sportovní hala. Tomu bych nevěřila; kdybych to neviděla na vlastní oči, řekla bych, že se to nikde nemůže stát.
Všude jsme se setkaly jen s úsměvem a pochopením pro náš jazykový handicap. Nesetkaly jsme se ani s typickým problémem českých výstav - večer jste se nemuseli dívat pod nohy, aby jste do něčeho nešlápli. Fakt nikde nic. Při závěrečných soutěžích dokreslovala atmosféru hudba. A když tam tak stojíte, vy nebo štěně z vašeho chovu, na stupních vítězů a hrají We are the champions od skupiny Queen, blikají fotoaparáty, kamery vrčí, lidi tleskají, tak se prostě neudržíte a brečíte jak želva. Někdo teď třeba namítne, že to jsou maličkosti a blbosti. Ale právě ty maličkosti a laskavý přístup okolí, nejen pořadatelů, udělají z výstavy super zážitek. A nemusíte ani vyhrát.
Kompletní výsledky závěrečných soutěží a fotky z nich jsou na stránkách http://ebcimtar.hu/, další info na stránkách Maďarského špicího klubu.
P.S. Pro ty, kteří teď řeknou: Co kecá když ještě nic neudělala? Snaha byla. Několikrát jsem nabízela, že to zkusím zařídit třeba tady v Mladé Boleslavi. Bylo mi řečeno, že je to daleko od Prahy a nikdo by nepřijel. A potom byla výstava v Hospůtce. Nejsou mi známy důvody proč zrovna tam, a ani je znát nechci. Ale prostředí tam zrovna nejestetičtější není a na prestižní klubovou akci mi přišlo nevhodné. Loni jsem chtěla předložit výboru novou nabídku. Bohužel (nebo naštěstí!) jsem se dozvěděla co se přihodilo loni na Zbraslavi a nabídka putovala do šuplíku, ne na schůzi výboru.
Domluvila jsem totiž pro KCHŠ úžasné prostory na výstavu. S možností posuzovat jak venku na trávě, tak uvnitř v sálech. Majitelka (sama pejskařka) nám nabízí veškerý komfort (koberce, květinovou výzdobu, ozvučení atd.), včetně stravování a ubytování - za ceny více než symbolické. Pronájem sálů jsem byla ochotná uhradit coby sponzorský dar, takže by to klub nic nestálo. Jenže vemte tam někoho kdo odmontuje sprchu jako na Zbraslavi a neuklidí si po svém miláčkovi jako kdekoliv jinde! Nemám nejmenší zájem dokupovat ztracené věci a lézt po celém areálu a sbírat boboše po cizích psech. Jezdíme tam totiž s partou známých již třetím rokem. A přestože máme s sebou vždycky spoustu psů (většinou kolem 20 a drtivá většina jich spí na pokojích v posteli), jsme stále vítáni. A nehodlám na tom nic měnit, nezlobte se.
Publikováno 06.05.2005. Článek vznikl pro Spicove.cz. Foto: Daniela Němcová.