Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže
Nechtěná Ostrava
Kateřina Růžičková (andy.katka@seznam.cz)
Po dlouhém rozhodování, zda na národku do Ostravy pojedeme nebo ne, jsme ve tři čtvrtě na čtyři vyjeli směr Ostrava. Jela se mnou moje velká kamarádka pudlinka Nela, aby se podle slov mých páníčku socializovala. Po dlouhé jízdě jsme konečně v Ostravě na výstavišti se spoustou jiných pejsků.
U kruhu už byli špiclínci všech barev a velikostí. Museli jsme však ještě chvíli počkat, protože jako první bylo posuzováno plemeno shiba-inu. Pak následovaly různé barevné i velikostní rázy špiců. Nelinka se po chvíli trochu otrkala a dokonce se i sama chodila kamarádit. Hlavně Bendíček (Ego sum Excessus) se jí líbil. No aby ne. A dokonce zapomněla na ten ruch kolem a začala s páníčky tancovat. Lidem okolo se to moc líbilo a sledovali mou malou kudrnatou kámošku. Na rozdíl ode mě mohla běhat po výstavišti bez vodítka. Je totiž také ten typ závisláků na páníčky.
Po několika hodinách jsme už začali připravovat můj kožíšek na výstup v kruhu. A to už byli v kruhu u paní rozhodčí Frnčové Freddy a Fabio z Ličkova dvora v mezitřídě. Potom tam nastoupil další černoušek, já. Abych pravdu řekl, moc jsem se nepředvedl. Kobereček byl počůraný a já jsem prostě musel čuchat. Naštěstí paní rozhodčí měla pro mé psí touhy porozumění a do posudku mi napsala, že jsem byl hezky předvedený. Získal jsem V1 CAC NV BOB a byli jsme všichni moc spokojení. Hned po nás nastoupil Bendíček se svou paničkou Magdou Čižmářovou. Také získal BOBa, takže se spolu projdeme v závěrečkách. Já jsem ale pospíchal na Junior Handlling s Kristýnkou.
První kolo nám šlo opravdu krásně. Figury byly skoro podle pravítka. Postoupili jsme do semifinále, ale tam už se objevila sem tam malá chybička. Takže to na první tři místa nebylo. Hala už se ale pomalu začala plnit diváky a vítězi plemen, proto jsme se i my začali stěhovat. V závěru už jsme nic nečekali, tak jsme ani kožíšek moc nenačesávali. Měli jsme sice ještě čas, ale stejně jsme se už začali tlačit ke vchodu do kruhu. Zařadili jsme se za velká plemena, ale když přišel čas abychom se předvedli, nikdo se neměl k tomu, aby do kruhu vyrazil, pejsci se začali přeskupovat dozadu a ohlášená pátá skupina nikde. A tak jsme vyrazili první.
Dohromady se tam předvedlo 13 špiců což je jak sami uznáte opravdu hodně. Pak už si pan rozhodčí vybíral do užšího výběru. Vybral si nás a středního bílého Jifary Buthus. Pak ještě následovalo kolečko a už rozdělení na pět míst. "A na čtvrté místo střední černý německý špic." A víc už moje panička nepotřebovala vědět. Stáli jsme tam na čtvrtém místě s obrovským pohárem a granulemi. Páníček hned přiběhl s foťákem a fotil a fotil. Káťa vylezla z kruhu celá rozklepaná a šťastná. Jsem opravdu rád, že nás Magda přemluvila k jízdě na tuto výstavu.
Publikováno 05.05.2006. Článek vznikl pro Spicove.cz.