Zde se nacházíte: Výstavy > Reportáže > 2008
Evropská výstava psů Budapešť 2008 (část 1.)
Magdalena Hodálová (spicove@centrum.cz)
Na Evropskou výstavu 2008 jsem se začala těšit už téměř před dvěma lety. Tehdy náš Bender (střední hnědý Ego Sum Excessus) splnil podmínky pro získání Interšampionátu a tím skončila i jeho výstavní kariéra. Ačkoliv je to pes na výstavy jako stvořený, já už z nekonečného a zbytečného sbírání titulů vyrostla. A hlavně jak říká maminka (jeho panička) - Bendík je vzhledem šampion, ale duší podvraťák, který má rozhodně raději běhání po loukách než po výstavách, i když ve výstavním kruhu je ve svém živlu. Slíbila jsem mu proto, že jej potrápím už jen dvakrát - na Evropské výstavě v Budapešti 2008 a Světové v Bratislavě 2009. Tu první má už náš hnědý voříšek za sebou.
Hned na úvod se sluší napsat, že výstava to byla ohromná. Přihlášených 14 925 psů je obrovské číslo, i oproti jinak velkým výstavám v Tullnu 2005 (10 500 psů) nebo Zagrebu 2007 (10 400 psů). Je znát, že Maďarsko je dobře dostupné ze všech koutů Evropy. Češi byli počtem přihlášených psů na čtvrtém místě (1174 psů), druzí za Maďary byli překvapivě Rusové (1901 psů). Mimochodem obětavost a nadšení ruských vystavovatelů jsou obdivuhodné a zasloužily by si následování.
Pavilony a kruhy byly opravdu prostorné
I přes velký počet psů z ČR se českých špiců zúčastnila jen hrstka, což je překvapivé vzhledem k tomu, že Maďarsko máme doslova za rohem. Naše výstavy jsou přitom velice slušně obsazené stále stejnými vystavovateli, kteří obrážejí všechny tuzemské akce, nemyslím si tedy, že problémem neúčasti na prestižnějších výstavách v zahraničí by byly finance. Stačilo by přece vynechat jednu-dvě místní výstavy a za stejné peníze se rozjet třeba na světovou, zvlášť když je za humny. Třeba je zakopaný pes v obavách z možného neúspěchu a srovnání s neznámou konkurencí, kdo ví?
A tím se opět dostávám k ruským pejskařům - bylo úžasné, že mnozí přijeli z ohromné dálky (někteří chovatelé pomů třeba i ze Sibiře, což obnáší let do Moskvy a odtud několik hodin autobusem, o thajských chovatelích nemluvě). A to vše ne pro vítězství, ale "jen" proto, aby změřili síly s ostatními a na vlastní oči viděli, kam se ubírá chov v jiných koutech světa. Fotky na internetu totiž osobní zkušenost nikdy nenahradí. Je veliká škoda, že o českých špicech si zahraniční chovatelé díky malé účasti mohli pomyslet snad jen, že se u nás asi moc nechovají.
Ale zpět k samotné výstavě. Od počátku bylo jasné, že akce to bude obrovská a pořadatelé měli možnost a čas se na nápor vystavujících připravit. Podařilo se jim to řekněme tak napůl. Výstava byla zorganizována velice pěkně až na malý detail - vše bylo připraveno asi tak pro poloviční počet psů a lidí. Řada věcí byla poddimenzovaná, zejména parkování a organizace příjezdu na výstavu. Ten byl nejen pro nás nejhorším zážitkem z celého dne. Však posuďte sami:
S manželem a kamarádem jsme z Brna (cca 330 km do Budapešti) vyrazili pro jistotu už po třetí hodině ranní. Jeli jsme celkem svižně a v Budapešti byli i s přestávkami na venčení před sedmou. Necelý kilometr před poslední křižovatkou, za níž se již odbočuje k výstavišti, se však doprava naprosto zastavila a kolona prostě nejela. V osm hodin, kdy jsme se posunuli i s popojížděním po chodníku o necelých 100 metrů, bylo jasné, že tímto tempem do půl deváté na výstavišti nebudeme. Vystoupili jsme do deště jen se psem v náručí, přes rozespalého pejska jsme hodili osušku, manžel nade mnou a psem držel deštník a se snahou co nejméně namočit načesaného Benďu jsme doklopýtali na výstaviště. Byl to snad nejdelší kilometr v mém životě. Kamarádovi se podařilo zaparkovat asi o hodinu později, dávno po začátku posuzování.
Příjem psů byl sám o sobě chaotický. Pro vstup na výstavu nebyl důležitý vstupní list, ale papírový náramek na ruku, který zaručoval volný vstup. Bohužel některým vystavovatelům náramek nedošel, což bylo docela nepříjemné, zvlášť když slečny u vstupu hovořily pouze maďarsky. Ještě o něco horší měli situaci ti, kteří platili výstavní poplatek na srpnové MV v Bratislavě. Z kruhu, ve kterém nebylo číslo k vyzvednutí, byli odesláni do jiného pavilonu a odtud zpět do kruhu. Dáša s Dantem díky tomu málem nenastoupila, po několika takových kolečkách by to vzdal i mnohem větší flegmatik. Všichni pořadatelé byli velice milí, anglicky či německy však mluvili jen někteří. (Nakonec vše dobře dopadlo - číslo bylo nakonec v úplně jiném pavilonu.)
Pavilony byly prostorné, ale tmavší, což umocňoval ještě hustý dav lidí kolem všech kruhů - klece a propriety vystavovatelů zde stály v několika řadách a u některých plemen bylo velmi těžké byť jen zahlédnout dění uvnitř kruhu. U pomeranianů bylo díky obrovské účasti těsněji, u špiců naopak docela prázdno. Kruhy byly dost veliké, ohraničené lavičkami pro diváky, takže bylo možné přijít, posadit se a sledovat dění přímo v kruhu.
U kruhu pomeranianů nebylo k hnutí
Špice střední a malé měla na starosti paní Annamárija Tarjan z Madarska. Střeďáčci nastupovali jako první a kvůli mnoha opozdilcům uvězněným v koloně se posuzování pozdrželo o dobrou hodinu. Přesto hodně vystavovatelů nestihlo ani tento posunutý začátek a dorazili se značným zpožděním. Hned u bílých střeďáků, kteří šli na řadu jako první, chyběli horcí favorité z Belgie, psi majitelů známé stanice van het Sneeuwvlokje. Měli ale štěstí - ačkoliv se dostavili dávno po posouzení svého rázu, paní rozhodčí udělala výjimku a protože jejich fenky (mladá i dospělá) byly ve třídách samy, zadala jim i tituly Evropský vítěz a Evropský vítěz mladých. Takový přístup nebyl možná v souladu s výstavním řádem, přesto nebo právě proto byl velice milý a lidský.
Jak už bylo řečeno, u bílých byla účast poměrně malá, po jednom psu ve třídě. Přesto zde byli alespoň dva psi stojící za povšimnutí - Evropský vítěz Laurin am Jungfernbach (u nás jsou po něm štěňátka v ch.st. Lukato Gold) a veterán v bezvadné kondici Gordon a.d. Norden. Tento osmiletý pes je v plné síle a BOB mu patřil právem. Mimochodem, jeho otcem je překrásný Cid První sníh z chovu paní Jiránkové, která již před lety neváhala nakrýt svoji bílou střeďačku v zahraničí a na Catty, sestře Cida, postavit svůj chov velmi pěkných pejsků Bílý sníh.
Střeďák jak se patří
Středních špiců v černé a hnědé barvě bylo přihlášeno 12. Neobvyklé číslo, na našich výstavách jsme se setkávali s jedním, maximálně se dvěma soupeři a takové vítězství samozřejmě tolik netěší. Proto jsem byla zvědavá, jak se Bendík popere s větší a opravdu evropskou konkurencí a protože jsme zvyklí i prohrávat (předloni v Poznani jsme skončili poslední, i to se stává), byla jsem připravená na vše.
Mladý hnědý finský pejsek Caoilta Galaxy původem z Anglie měl velice krásnou stavbu těla. Pokud by mělo dojít k další regeneraci velkých hnědých špiců, neváhala bych použít podobně robustního psa. Otázkou na druhé straně je, jak by barvami u velkých zamíchali jeho krémoví předci. Každopádně jsem si jistá, že Rommi má před sebou úspěšnou výstavní kariéru.
EV Champex's Olivia Night Dancer, EV + BOB Ego Sum Excessus a EVM Caoilta Galaxy
V mezitřídě byli dva pejsci - hnědý Hummel v. Schüllerhof z Německa a černý Charismatic z La-Ni-Lu, momentálně bytem v Maďarsku, který třídu vyhrál (gratuluji Lucce a Edit!). Oba jsou spíše na spodní hranici středních špiců; u Charismatica je to pochopitelné (otec pomeranian, matka malá), Hummel však pochází ze střeďáků. Při pohledu na něj a výše jmenovaného mladého psa z Finska mě napadlo, jako už potolikáté - co je lepší, velký robustní pes, byť barevně "nečistý", anebo pejsek čistě černo-hnědého rodokmenu, ale na střeďáka malý? Sama jsem zvědavá, kam se bude chov středních špiců ubírat. V Německu zatím vede zachování barvy mnohdy na úkor typu a velikosti. Finové a Angličané si už vybrali (barvy neřeší a hledí si výhradně typu) a pro výstavy je jejich volba jednoznačně lepší, protože v kruhu rodokmeny nikdo nezkoumá. A můj názor? Myslím že právě Bendík s jeho rodokmenem a výškou je důkazem, že ústupky není třeba dělat ani na jedné straně :)
EV + BOB Ego Sum Excessus
Ve třídě otevřené byl sám černý Artus v. Hause Bader a pak už byli na řadě šampioni - Benďa a hnědý Blackbagheera's Eternal Flame z Finska. Už jen vzhledem k osrstění zvítězil Bendíček. Třetí pes, černý Grizzly v. Ravens Hof nenastoupil, škoda, protože druhý den na klubové výstavě zvítězil a moc by mě zajímalo, jak by Bender vyšel ze srovnání s ním.
O CACIB tedy soutěžili vítězové tříd Charismatic, Artus a Bendíček. Paní rozhodčí se dlouho nerozhodovala a pogratulovala mi k Evropskému vítězi. Ještě čekáme na veterány (osmiletý Peinenpolun A Little Deddy z Finska je velmi krásný) a feny (Evropská vítězka Champex's Olivia Night Dancer je rovněžz Finska) a nastupujeme o BOB.
EV Champex's Olivia Night Dancer, EV + BOB Ego Sum Excessus a EVM Caoilta Galaxy
Mladý pes, veterán, fena a Bendík. Benďa je flegmatik a na výstavě se nudí a pospává, ale jakmile vejde do kruhu, celý se našponuje a předvádí se jako panenka. Možná i právě proto udělila rozhodčí BOB právě jemu.
veterán Pienenpolun A Little Deddy, EV + BOB Ego Sum Excessus, EVM Caoilta Galaxy, EV Champex's Olivia Night Dancer
Pocit je to samozřejmě krásný, ale euforie dlouho netrvá a na pohár se brzy začne prášit. U tak velkých výstav je mnohem důležitější se jich prostě zúčastnit bez ohledu na vítězství. Nejen že na vlastní oči uvidíte to, co znáte jen z fotek, naopak budete vidět i vy a všimnou si vás chovatelé z jiných zemí (ještě tento rok k nám díky tomuto osobnímu setkání přiletí krýt Finové a další krytí se chystá později). Největší satisfakcí toho dne byly ale prosby našich konkurentů o fotku s Benďou a také zvídavé dotazy, zda se zúčastníme i nedělní klubovky. Udělali jsme jim radost, nebyli jsme na ní :)
EV Champex's Olivia Night Dancer , EV + BOB Ego Sum Excessus a EVM Caoilta Galaxy
Mezitím k našemu kruhu dorazila Štepánka s Formičkou. Jako jediný velký černý špic získal co se dalo a tak jsme si mohly navzájem pogratulovat.
Ve středních nových barvách české barvy hájila Dáša s Dantíkem. Tento úžasný medvěd bohužel před výstavou důkladně vylínal a tak se na srst tentokrát nehrálo. Dalším velkým plus, které Dantte oproti jiným českým barevným střeďákům má, je jeho mohutnost a výška - zde však byli střední špicové převážně z Finska, kde se robustní stavba těla považuje za normu, takže ve třídě šampionů skončil Dante třetí. Druhý byl typem přerostlý pom z Ruska a zvítězil a Evropským vítězem se stal černobílý Kapyla Mosku, mimochodem Světový vítěz z letošního roku.
Za zmínku u těchto barev stála ještě Evropská vítězka J-Lo's Jive v. Ravens Hof. Úhledná 20 měsíční oranžanda po neméně krásném otci (Nelson-Toby v. Alten Nierstal) si BOB opravdu zasloužila, ačkoliv další adept na něj, krémový veterán Rossfort Sahne je i ve svém věku překrásný prototyp středního špice.
Rossfort Sahne
Po středních následovali malí špicové. U bílých mě v dorostu zaujal velmi pěkný finský pejsek po znakové Valentině Chérie Boheme a vlkošedém otci. Zářný příklad toho, že Finové barvy skutečně neřeší.
V mladých se představili dva pejsci podobného původu a tím i typu, ale naprosto rozdílné úpravy. Zatímco vítězný Charming Chanson D'Arlande (rodiče z Thajska) byl upraven decentně a působil přirozeně, Athens Oriental Flower of Athens Kennel (import rovněž z Thajska) byl ostříhaný až nadmíru a právě tato silná úprava byla důvodem snížené známky, stejně jako u jeho sestry Athens Oriental Pearl of Athens Kennel. Nad ní zvítězila česká fenka Angelica z Olinčiny říše (mimochodem po Anicetovi D'Arlande, tedyjedna rodina s výše jmenovanými), gratuluji Hložkovým ke krásnému úspěchu!
BOB získal úžasně osrstěný Thomdy Dom's Fairy King. Chybky by se našly (široko nasazené ucho nebo postoj vzadu), ale jediné co vás při pohledu na tohoto psa napadne je: srst, srst, srst... Opravdu krásný pohled na typického německého špice ve vrcholné kondici.
EV + BOB Thomdy Dom's Fairy King
V černých a hnědých se předvedlo pouhých 6 psů. Oba Evropští vítězové si však své tituly zasloužili, jsou to skutečně kvalitní jedinci. Evropskou vítězkou mladých se stala Cassia z Tichého háje, prodaná do Maďarska. Škoda že se nepřihlásilo víc malých z ČR, šance tu byla opravdu veliká.
Konkurence u nových barev byla přibližně stejná jako na českých mezinárodních výstavách - tedy počtem přihlášených psů. Typy se pohybovaly od typických "Němců" až po větší potomky pomeranianů, většinou z Ruska. Právě takoví byli oba Evropští vítězové None Such Final Attraction a Frelih Vindboiteil Imant.
A také vítěz mezitřídy Zhemzhuzhny Lisenok s Otradnogo Dvora. Jako ostatně všichni ruští psi měl srst zastřihnutou, avšak dále neupravenou; panička byla totiž jednou z obětí dopravního kolapsu, takže místo kufříku s kosmetikou, hřebeny a fénem pouze lapla přepravku se psem, do níž cestou napršelo... přesto to pejskovi sluší, nemyslíte?
Ve třídě šampionů nastoupili čtyři psi, na druhém místě se umístil Kristinin Šerda (Cartouche Exotica). Krásný úspěch!
třída šampionů
Z fenek jsem zahlédla už jen mladé feny a přesunula jsem se k trpaslíkům, kteří slibovali velmi zajímavou podívanou.
mladé feny Donna v. Zwergen Konig, Rizhee Chudo Nice Victory a Tirhan Hula Hoop
Evropská výstava psů Budapešť 2008 (část 1.)
Evropská výstava psů Budapešť 2008 (část 2.)
Publikováno 17.11.2008.