Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Andělčin deníček
Mezi nebem a zemí (1. díl)
Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)
Konečně nastal tolik toužebně očekávaný pátek a my jsme si jeli pro naši Andělku, fenku velkého černého špice. Míša měl snad rychlostní rekord ve strojení, Stázince to bylo jedno a před sedmou ráno jsme vyráželi. Ještě jsme se stavili pro kamarádku, která s námi cestovala do Brna a dále pak na výstavy do Maďarska a hlavně jsme u ní v psím hotelu nechali Neru.
Cesta do Bratislavy proběhla bez problémů a pak už nás čekalo setkání s příjemnou paní Lukáčovou a rezervovanou matkou štěňátek Corou. Měli jsme možnost prvního výběru ze čtyř již otetovaných holčiček. Tři jsme viděli hned, ale čtvrtá byla pořád někde zalezlá, téměř dvě hodiny jsem se ji po chvilkách snažila zahlédnout či chytit. Marně. Ony tři holčičky byly krásné, po čase jsme je již od sebe rozlišili, ale ona pověstná jiskra nepřeskočila.
Čas kvapil a tak jsem přikročila k razantnějšímu zákroku, čtvrtou fenku jsem násilím vytáhla z pod křesla, vzpouzející jsme ji přidrželi vedle druhé, do té doby naší mírné favoritky, a během minuty jsme měli s manželem jasno. Tuhle chceme a žádnou jinou. Položila jsem ji na zem a fenka ihned zmizela. Přiznám se, že jsem byla hodně rozčarovaná z její povahy, s lítostivým pohledem na tři skotačící fenky jsem na zahradě přesto prohlásila, "chceme tu s černým obojkem, tu schovanou pod hromadou prken". A v tu chvíli vylezla naše Vyvolená ze své skrýše, oklepala se a začala řádit a už se od nás nehnula. A když paní Lukáčová řekla "To je ANNA ANGEL, Vaše Andělka", zamrazilo mě. Jediné vysvětlení, které nás napadlo - existují prostě věci mezi nebem a zemí. A když jsme pak ještě se všemi štěňaty jeli k paní Lukáčové do práce, jen jsem zůstala zírat jak statečná a sebejistá naše fenka byla, a ta na zahradě nejodvážnější se snažila schovat pod auto a byla z cizího prostředí špatná. Dokáže mi to někdo vysvětlit?
Celou cestu Andělka v klidu prospala ostatně stejně jako Stázka. Ještě se zastavit pro Neru a hurá domů. A v psím hotelu nás čekalo překvapení. Naprosto naštvaný, až by se chtělo napsat n.....ý Nero, který neprojevil pražádnou radost z našeho příjezdu, nastoupil do auta a nenávistně nás probodával očima. Dali jsme ho doma do kotce a asi za hodinu jsem vzala Andělku do náruče že je seznámím. Ještě že máme bytelné pletivo, které ustojí i Nerovu váhu a zuby vedené vztekem a zuřivou nenávistí. Takže jsme seznámení, značně zaskočeni, odložili na druhý den. Ostatní psi přijali Andělku bez problémů, naháč Gremík se zaradoval že přijelo něco na krytí, asi hodinu se jí dvořil a když pochopil, že asi nic nebude, zhnuseně odkráčel na křeslo dělat důležitého šéfa. Faraonka díky svým četným zkušenostem pochopila, že bude komu brát ňaminy a slepé Babuně bylo štěně ukradené, protože jedinou životní náplní jsem pro ní já. Nic jiného ji absolutně nezajímá.
Publikováno 15.11.2005. 2005, pro www.spicove.cz