Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Andělčin deníček
NV Bánská Bystrica 7.5.2006 (17. díl)
Stanislava Jansová (amarion@faraonskychrt.cz)
Tak se vám zase hlásím... že nevíte kdo? No přece Andělka, slečna velkého černého špice z Lanškrouna! Už dlouho jsem se neozvala, jsem stejná jako panička, ta taky věčně něco nestíhá, ale o tomhle jsem napsat tedy vážně musela. O čem? No o úspěchu mýho velkýho kamaráda a tajný lásky Nera na národní výstavě psů v Bánské Bystrici. Já jsem tam tedy nebyla, protože s páníky jela i kamarádka Lucka s ridžbečkou Lili a prý bysme se v autě mačkali. Já tedy myslím, že by to byla alespoň švanda, ale na můj názor se mě, jako ostatně pořád!, nikdo nezeptal. Trochu mi to bylo líto a tak mi to panička všechno dopodrobna vylíčila a bylo to prý takhle...
Výstavu v Bánské Bystrici budeme mít už navždy spojenou s událostí před dvěma lety, kdy jsme na ni dorazili se psy o týden dříve... Od té doby se mě manžel při každé cestě na jakoukoli výstavu v autě ráno zeptá: "A je to opravdu dnes?"
V neděli 7. května jsme ale dorazili správně i včas na místo konání a fronta na uvítanou nás mohla malinko varovat, že se budou dít věci zajímavé. Po nalezení našeho kruhu jsem se od vedoucí v něm dozvěděla, že tam nemá naše číslo, ale že to nevadí, že si mě prý bude pamatovat. Díky Lucce jsem ale věděla, že tím pádem tam nemají ani náš posudkový list a pro vše jsem se tedy vydala do výstavní kanceláře. Tam sice právě vypisovali chybějící číslo polské vystavovatelce, ale náhradní posudkové listy jim už došly. Takže mě čekala cesta přes celé výstaviště do pokladny.
Tam se na mě paní mile usmála a požadovala zaplacení 550,- korun jinak nebude pes posouzen. Na mou odpověď, že jsem samozřejmě řádně a včas peníze poslala poštou, po mně byla požadována kopie platby, což jsem neměla. Naštěstí jsem ale měla vstupní list, který mi došel domů, s tím, že náš pes byl v pořádku přijat na výstavu a nikde ani zmínka o nějakém doplatku či chybějící platbě, ostatně proto jsem si sebou ani žádné ústřižky nevzala. Po deseti minutách dohadování mi paní vše vydala se slovy "já jsem to jen zkoušela..." Radši nechám bez komentáře stejně jakou svou odpověď... Ale příště už všude beru kopie o zaplacení.
Další zvláštností výstavy byla bezesporu skutečnost, že posuzování jednotlivých plemen například v našem kruhu neběželo podle tabule, kde byla plemena velkými písmeny vypsána pod sebou, ale podle pořadí v katalogu. Pokud se tedy někdo podíval na tabuli kdy a po jakých plemen nastupuje, mohl být později nemile překvapen. Upozornila jsem na tuto skutečnost vedoucí kruhu, která mi odpověděla, že o tom vědí a že je to jedno, hlavně když ví oni jak se posuzuje... Takže příště pozor, přečíst si tabuli u kruhu, katalog a radši se ještě zeptat.
Ve výstavním kruhu se už ale dávno posuzovalo, pan rozhodčí Piskay Vladimír ze Slovenska, působil až nenápadným dojmem, s každým vystavovatelem prohodil pár slov, psy nechal převést v pohybu, pečlivě skontroval celý chrup a zadané pořadí i posudek vysvětlil vystavovatelům. Bohužel, jsme tyto jeho komentáře, stejně jako diváci kolem, ani nezaslechli, nicméně jsem si všimla, že poměrně dbal na projev a povahu psa. Zvlášť patrné to bylo u sibiřských husky, kteří byli před špici, kdy ze psů soutěžících o BOB, vybral dva své favority, které chtěl vidět vedle sebe. Jeden ze psů zavrčel a v tu chvíli podal pan rozhodčí ruku majiteli psa druhého, kterému tedy zadal titul BOB.
Představilo se celkem 17 špiců z nichž mě zaujali tři - krásný střední bílý Jifary Buthus, můj favorit i z jiných výstav, který zde dostal CAC; malý Jonášek Kaveta Bohemia, pes s krásnou sytou barvou, kvalitní srstí a pěkný pohybem, kterému bych snad jen přála trochu výraznější samčí hlavu - také oceněn CAC (oba uvedení psi pro mě byli horkými favority i na titul BOB). Třetím zajímavým psem byl vlčí Tony Ricca Patland II - velmi pěkný mladý pes, s výraznou tmavou maskou, bohužel pro bázlivost nebyl moc dobře posouditelný v pohybu a nenesl ocas. Majitelku čeká běh na dlouhou trať v jeho předvedení, nicméně se jí to vyplatí, je to bezesporu kvalitní pes.
Nero byl jediným představitel rázu velký špic. Pan rozhodčí mu po chvíli zadal tituly CAC a BOB, s dovětkem, že máme v rukou mimořádně kvalitního jedince. Děkujeme!!! Závěrečné soutěže se, alespoň ze začátku, diametrálně lišily od našich, na které jsme zvyklí. Nicméně byli k vidění krásní psi a v závěrečných soutěžích se bojovalo i o tituly - Nejlepší štěně, Nejlepší dorost, Nejlepší mladý pes, Nejlepší mladá fena - tedy kategorie, které mi u nás scházejí.
Nero se v 5. skupině FCI opět utkal s krásným a výborně předvedeným sibiřským huskym, zaujal mě aljašský malamut, šiba inu, čau čau... Prostě - pokaždé je v závěrečných soutěžích z čeho vybírat a kam "šáhnout". Velkou roli zde hraje i schopnost majitele svého psa skutečně kvalitně prezentovat a umět "prodat" jeho přednosti nejen rozhodčímu ale i divákům. Škoda, že toto mnoho vystavovatelů podceňuje...
Naši - 5. skupinu FCI posuzoval pan Tibor Havelka ze Slovenska. Do kruhu jsme s Nerem vbíhali jako první. Přiznávám, že ne moc s dobrými pocity, patrně dusno, slunce a dlouhá cesta vykonaly své a Nerovi bylo zle od žaludku, byl unavený až apatický. Bylo mu tak špatně, že dokonce nezavrčel po celou výstavu na jediného psa ani jasné provokatéry a i pamlsky ho nechávaly chladným! Ale dokázal zmobilizovat veškeré své síly a v pohybu se předvedl skvěle. Jen jsem ho stačila postavit a už nás pan rozhodčí vybral do finále, oběhla jsem tedy s Nerem půlkruh abych umožnila dalším finalistům postavit své psy vedle nás a najednou s úlekem zjišťuji, že pan rozhodčí vybral už jen dva psy, kteří zůstali stát na svých původních místech navíc vedle sebe a sleduje jen je, protože já jsem se mu se psem ocitla za zády!
No do smíchu mi nebylo, takhle hloupě připravit psa o možnost bojovat o post nejvyšší - přesně tohle se mi honilo hlavou když jsem s Nerem dobíhala k nim. Ani jsem ho nestihla postavit a pan rozhodčí jasným gestem posílá na třetí místo šibu inu, na druhé místo vlčího špice a jde s úsměvem a pohledem upřeným na nás ke stupni vítězů a rukou nám naznačuje kam patříme. Nero vyhrává titul Best in Group!!! Na čtvrté výstavě za sebou stojí na "bedně" ve skupině a teď se dočkává i titulu nejvyššího.
Po nezbytném fotografování a poděkování panu rozhodčímu - ještě jednou DĚKUJEME!!!, odvádím Neru do stínu k misce s vodou. S vděkem v očích uléhá na studenou trávu a tak čekáme na posuzování Best in Show. To posuzoval pan Piotr Krol z Polska. Přiznávám, že vítěz mně byl jasný předem - stal se jím elegantní afgánský chrt Ch. Jannies Joplin Gandamak paní Vojtekové Petry ze Slovenska. Potleskem gratulujeme vítězi a vyrážíme na cestu domů s krásným pohárem za BIG, pohárem za BOB, pivem od sponzorů a granulemi a hlavně s pocitem, že se nám to jenom zdálo...
No tak to všechno bylo, Andělko, byla to náročná neděle a Nero byl opět jejím hrdinou. Příští víkend máme výstavní volno, ani se mi tomu nechce věřit - ale zase nás čeká celodenní trénink agility a za 14 dní pojedeme na výstavu do Litoměřic. Tam už pojedeš s námi, sice jenom na "kukandu" ale to nevadí, viď?
No tak tohle všechno mi řekla panička, Nero byl zas trochu nafrněný, ale hned jsme se pohonili po zahradě, seřvali ostatní psy a ráno se vyváleli na vycházce ve vodě a v bahně, prohnali vrabčáky po poli tak, že už mu ten lesk výstavního světáka zmizel pod nánosem hlíny. Ale pro mě je stejně pořád nejhezčí chlap. Haf - mějte se fajn, Vaše Andělka.
Publikováno 10.05.2006. 2006, pro www.spicove.cz