Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... Daniely Chrtkové
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
"Platón kdysi charakterizoval krásu jako dobro. Teprve později to obrátil a řekl že dobro je krása. Potom uplynulo obrovské množství vody a přišel J.J. Rousseau a odmítnul osvícenství. Kritizoval vědu a kumšt za to, že kazí mravy. A my víme, že umění je nadčasové. To znamená, že se nepřizpůsobuje době. Skuteční kumštýři, a paní Chrtková to reprezentuje ať chce, nebo nechce, jdou nad dnešní billboardy, nad dnešní takzvané umělecké legrácky, bezcitnou komerci... Citové vnímání, nádhera spojující přírodu a kumšt jsou něco, co dnešní době chybí. Pesimisté říkají, že to už nikdy nebude. A my optimisté říkáme, že kumštu a přírodě patří budoucnost..."
Těmito moudrými slovy zahájil profesor Max Fischel výstavu obrazů a bonsají paní Daniely Chrtkové, nazvanou "Zastav se, člověče." Každý, kdo měl tu možnost se koncem prázdnin podívat do výstavní síně v Davli u Prahy, uviděl křehký a laskavý svět této výtvarnice. Své obrazy doprovodila vkusnou expozicí krásných bonsají. Věk vystavených rostlinek se pohybuje mezi 20-25 lety. Tyto číslovky stěží mohou vyjádřit množství trpělivosti a péče, které toto výjimečné hobby vyžaduje. Hlavním tématem vystavených obrazů je láska, rodina a příroda. Téma možná na první pohled obyčejné, ale pro většinu z nás asi nejdůležitější. Celá expozice působila doslova jako pohlazení...
Daniela Chrtková je absolventka Hollarovy výtvarné školy (1963). Pracovala jako grafička a propagační návrhářka. Dnes žije se svým manželem v rodinném domku nedaleko Prahy obklopena světem svých obrazů i rostlinek. Paní Chrtková má ráda "staré mistry", obdivuje renesanci a baroko. Okouzluje jí doba secese. Sympatická je jí tvorba Emmy Srncové a Ivy Hüttnerové, preferuje precizní realistický výtvarný projev. Obdivuje umělecká i lidová řemesla. Paličkování, modrotisk i řezbářství.
Do jejího světa ale patří i několik psích duší. Především bílá fenka čínského chocholatého psa, zvaná Bessi, která je vlastně opravdu prvním vlastním psem paní Chrtkové. V rodině se ale jako první zvířecí mazlíček objevila kočka Elsička. Ta se dožila 14 let a dnes ji připomíná krásný obrázek v kulatém rámu. Dcera paní Chrtkové, Markéta, si vždy velmi přála mít pejska a tak dostala k patnáctým narozeninám malou, dvouměsíční dobrmanku Ciru. Fenka celý svůj dlouhý život svědomitě pečovala o bezpečí celé rodiny, měla dva krásné vrhy štěňat. Rozdávala radost a snad jen jednou učinila rodinu Chrtkových nešťastnou. Přesně po patnácti letech, během oslav Markétiných třicátých narozenin, Cira došla na konec své cesty tímto světem. Na zahradě Chrtkovic domu nyní běhá její osmiletá dcera, hnědá dobrmanka Bára. Ta se velmi dlouho nemohla vzpamatovat z odchodu Ciry, ale dnes už si hraje s Bessinkou. Tyto hry jsou docela zvláštní podívanou, protože váhový nepoměr je opravdu veliký. Bára si ale počíná velmi opatrně, tak že drobná Bessi zatím nedošla jakékoliv újmy. Dá se říci, že tahle bílá fenka si svoje postavení v rodině tak trochu vybojovala. Pan Chrtek nebyl zpočátku myšlenkou příchodu malého štěněte nadšený. Paní Daniela mi však svého manžela popsala velmi realisticky: "Mám bezvadného manžela, který má velmi hezký vztah ke zvířatům. Nejdřív trochu trucuje, ale jakmile je zvířátko doma, tak je to pro něho člen rodiny. Je to velice citlivý člověk a zvířátka patří do jeho života."
Publikováno 29.09.2003. 2003, uveřejněno se souhlasem autora.