Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... Ireny Wildtové
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
Cestou k paní Wildtové mě napadaly různé zvědavé otázky. Tramvaj, jedoucí pražským Podolím, najednou ohlásila stanici "Kublov". Byl jsem na místě. Na vizitce, kterou jsem držel v ruce stálo: Trpasličí a králičí jezevčíci, černí dlouhosrstí s pálením. Chovatelská stanice "Kublov". V duchu jsem si slíbil, že se nesmím zapomenout zeptat, co to slovo vlastně znamená...
Pečlivě zkontrolován čtyřmi nosy jezevčíků usedám do křesla a přichází hned první překvapení: Paní Wildtovou jsem potkával na výstavách a vždy na mě působila dojmem zkušené chovatelky, která měla psy odjakživa. A také dojmem, že své jezevčíky opravdu miluje. Ten druhý dojem byl správný, avšak v prvním odhadu jsem se mýlil. K mému překvapení paní Wildtová přiznává, že k chovu psů přišla celkem kuriózním, i když ne neobvyklým způsobem. Žádná kynologická rodinná tradice, volný čas vyplněný výchovou dvou dětí, plaváním, tenisem a lyžováním. Navíc toho volného času nebylo příliš, protože paní Wildtová pracovala mnoho let jako vrchní sestra na lékařské pohotovosti.
První pes do domácnosti přišel vlastně jako lék na stýskání před patnácti lety. Syn odešel na vojenskou službu a tehdy patnáctiletou dceru Míšu přepadl stesk po bratrovi. Vysnila si tedy pejska. Její spolužačka kdesi u Jiráskova mostu nalezla opuštěného černého dlouhosrstého jezevčíka. Samozřejmě skončil v domácnosti Wildtových. Andy, jak mu tehdy říkali, byl však povahou tulák a tak během jedné vycházky na Vyšehrad navždy zmizel. Na inzerát se podařilo sehnat dlouhosrstou fenku Dianu, které se říkalo Dita. Zájem dospívající dcery o fenku však poněkud polevil a tak jednoho dne stanula paní Wildtová s Ditou u veterináře na očkování. Lékař upozornil, že fenka je hezká a "že by se s ní něco mělo dělat..." To "něco dělat" obsahovalo členství v mysliveckém svazu (na výjimku), svod, výstavu, zkoušky. Kolik z nás bylo takto překvapeno a netušili jsme, co vše si koupí štěněte způsobíme. Asi nejdůležitější je potkat správné lidi, ochotné pomoci a poradit.
Paní Wildtová tak poznala skvělou chovatelku jezevčíků paní Evu Šimonovou, Ing. Tomáška, který pomohla radou, Lenku Fairaislovou a Jiřího Potužáka, kteří pomohli s výcvikem. Vzpomíná na pana Charouzka, který choval ohaře. Neméně důležitá je ale podpora a zázemí vlastní rodiny. Obojí naštěstí nescházelo. Paní Wildtová přiznává, že lov a střílení nenávidí. Charakterizuje se jako člověk, který vytahuje vosu, topící se ve šťávě. Na druhé straně vidí, že lovecký pes při práci prožívá skutečnou radost a vůně lesa je mu nade vše. Svod, výstava i zkoušky jsou tedy šťastně složeny a nastává období chovatelství. První krytí fenky Dity probíhá poněkud úsměvným způsobem, i když asi trochu proti chovatelským řádům. Paní Wildtová totiž nachází na vratech otevřeného dvora cedulku o tom, že majitel psa musel odejít. Pejsek Amik je prý ve třetím kotci vpravo, tak ať si prý nakryje...
Fenka má nakonec šest zdravých štěňátek a tento chovatelský úspěch ještě za rok opakuje. Zanedlouho se však osud této drobné jezevčice má naplnit. Paní Wildtová tráví druhý týden dovolené na chalupě v Jizerských horách a navečer fenku venčí. Ozve se výstřel a následuje setkání s myslivcem, který zalamuje pušku a rychle odchází. Vzhledem k soumraku a malé hmotnosti je fenka nalezena až druhý den ráno, zastřelena 45 kroků od chalupy. Pobyt fenky byl před tím hlášen místnímu hajnému. Totožnost střelce se však nepodařilo prokázat, ke konfrontaci nedošlo, k události prý navíc došlo na hranicích dvou revírů... Jak paní Wildtová dodává, tato zlovůle jí dala poznat do té doby netušenou bolest. Po fence zbylo jen několik novinových výstřižků, ve kterých byla událost popsána a lékařský posudek, ve kterém stojí: 3,5 letá, zdravá fena, střelena broky do týlu. Rána byla přesná, myslivec zkušený...
Po čase odjíždí paní Wildtová s novou, tentokrát králičí fenkou Jackie na krytí do Polska. Paní Krystyna Mieleniec ve Varšavě obývá malý byt spolu s několika fenkami různých rázů, kterým šéfuje nádherný trpasličí jezevčík Flax. Ukazuje se, že jako krycí pes je příliš výborný, protože nešťastné polské chovatelce postupně nakryje všechny fenky různých rázů. Paní Krystýnu přejde trpělivost a od té doby Český šampion Flax bydlí v ulici U Kublova. V této ulici spatří světlo i další půvabná králičí fenka Dorotka. Je zamluvena italskou chovatelkou, která si ji však ke své škodě nikdy nevyzvedne a tak rozšiřuje smečku. Zanedlouho fenka dosahuje titul Interšampiona.
Nastává období tygrovaných jezevčíků. Paní Wildtová odjíždí na krytí do Německa. Záměrně vyhledá tygrovaného jezevčíka původem z Itálie. Genetické vysvětlení této vlastnosti (nikoliv vady!) ponechejme genetikům. Každopádně toto velmi elegantní a ne úplně běžné zbarvení není ničím novým. Tygrovaní jezevčíci dosáhli velké obliby již u dvora císaře Napoleona a rozšířili se především v oblasti Polska a Německa. Z krytí se narodí pět štěňat, z toho jako první v republice dvě tygrovaná. U porodu přítomný MVDr. Palkovič si hned jedno tygrované štěně zamlouvá a není se co divit. Eddy z Kublova vyroste v nádherného psa, který budí pozornost. (Dosáhl titulu Český šampion). Jeho tygrovaný bráška Esso žije v Moskvě a je šampionem mnoha států. Raritou v Evropě je králičí tygrovaná fenka Julie. Paní Wildtová leccos oželela. Plavání, tenis i to lyžování. Zdá se, že láska k jezevčíků ji už neopustí.
A Kublov? Ve skutečnosti se tak jmenuje potok, který skrytě protéká Podolskou ulicí, které dal jméno.
Publikováno 09.09.2002. 2002, uveřejněno se souhlasem autora.