Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... Evy Markové
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
Při procházce parkem, nebo na výstavě psů, v obou případech paní Evu Markovou určitě nepřehlédnete. Elegantní dáma s pěti královskými bílými pudly se dá jen těžko minout bez povšimnutí. Naše setkání se odehrálo během memoriálu Jaroslava Kamenického, kde jsem s velkým nadšením fotografoval pudly všech barev i velikosti. Musím přiznat, že krása a vznešenost královského pudla v dokonalé úpravě srsti mě ohromila. Nad fotografiemi mě později napadlo několik zvědavých otázek, na které mi paní Marková ochotně odpověděla. Vyhodnocení obrázků z výstavy nakonec dopadlo tak, jako téměř pokaždé. Nastalo dlouhé vyprávění. Možná i vás již napadlo, jak asi funguje domácnost s pěti velkými pudly a co obnáší dokonalá úprava srsti, nad kterou se tají dech...
Volba plemene byla vlastně kompromisem. Rodiče manžela chovali velké lovecké psy, paní Marková však chtěla psa společenského. Velký pudl se ukázal jako naprosto ideální. Velmi se totiž hodí do městského bytu. Nelíná a mohu dosvědčit, že o jeho přítomnosti v bytě téměř nevíte. Zatímco malá plemena se obyčejně po bytě pohybují velmi temperamentně, velký pudl má rád své soukromí a většinu dne vznešeně proleží na svém místě. Toto je ovšem nutné kompenzovat pravidelným "venčením" s možností řádně se vyběhat. Paní Markovou tedy můžete pravidelně potkávat v pražských Letenských sadech, kam to má ze svého bytu velmi blízko. Taková vycházka má samozřejmě pevná pravidla, v jedné i druhé ruce je vždy vedena stejná dvojice a trojice. Na jakékoliv změny reaguje smečka údivem. Velký pudl je plemeno velmi přátelské povahy, beze stopy po agresivitě. A také snadno ovladatelné, bez nutnosti nějakého tvrdého intenzivního výcviku. Ovšem v okamžiku, kdy byla paní Marková napadena v parku násilníkem, postavila se smečka pudlů tvrdě na obranu své majitelky, k údivu útočníka i oběti útoku.
Nedávno jsem zkoušel definovat vhodný počet psů chovaných v jedné domácnosti. Velkochovatelé a "množitelé módních plemen" se mnou jistě nebudou souhlasit, ale domnívám se, že počet chovaných psů by měl být limitovaný velikostí naši postele... U paní Markové jsem nad vyslovením této poučky chvíli váhal, ale byl jsem ihned ujištěn, ze vše je i zde tak, jak má být. Večerní ukládání ke spánku je zaběhnutý rituál a každý ze psů má v posteli své místo. Navíc se dozvídám jinou, ale velmi pozoruhodnou definici vhodného počtu psů do jedné domácnosti: Každý pes by měl mít k dispozici jednu "svoji" lidskou ruku na pohlazeni. A protože lidskou část smečky tvoří vedle Evy Markové její manžel a dcera, lze se snadno dopočítat, že v této rodině je ještě jedno volné místo...
Na počátku lásky k pudlům stála bílá fenka z českého chovu, jak dnes paní Marková připouští, nepříliš krásná. Ovšem byla bezmezně milována celou rodinou. Předčasný konec její mladší sestry pod koly automobilu byl prožíván velmi bolestně. Prostřednictvím pana Kamenického získala paní Marková kontakt na německé chovatele a odtud později i fenku. S chovateli se nakonec spřátelila a v okamžiku, kdy se fenka Danuschka v. Chattengau honosila titulem interšampiona a počet CACIBů šel do desítek, se chovatelé přiznali, že šlo vlastně o "nejslabší štěně" ve vrhu. To jen potvrzuje známý fakt, že ani ten nejzkušenější chovatel nemůže nikdy zaručit budoucí kvalitu štěněte. O chovatelské filozofii paní Markové svědčí především velmi pečlivý výběr krycích psů a rozhodně se nedá hovořit o nadprodukci štěňat. Danuschka byla krytá pouze dvakrát a její dcera lch. Armanda Marco Bohemica měla první vrh ve svých čtyřech letech a druhý (poslední) bude mít patrně v šesti letech.
Seznam výstavních úspěchů by byl svým rozsahem velmi dlouhým čtením. Tituly interšampiona jako by byly samozřejmostí, navíc lze ke každému jménu psa uvést rozsáhlý výčet šampionátů jednotlivých států celé Evropy. Leckdo může namítnout, že takové množství výstavních oceněni je otázkou především nemalých finančních nákladů. Stále však zde zbývá hodně prostoru k prokázání zručnosti při úpravě srsti, jisté elegance při předvedeni psa a především udržení kondice i dobré nálady našeho čtyřnohého šampiona. Velmi mě zajímalo, jakou dává paní Marková naději na úspěch zájemci o štěně, který je začátečníka naprostý laik. Pokud jde o špičkovou výstavní úpravu pudla, je prý nejlepší spolehnout se sám na sebe. Asi nejlepším řešením je kontakt se zkušeným chovatelem. Paní Marková se učila střihat v kursu, který vedla přední skandinávská chovatelka pudlů Astrid Gierski. Na samém začátku ovšem zase pomohl pan Kamenický. "Založil" střih a doporučil se na výstavách dobře dívat. Samozřejmě, úspěch je také otázkou velké trpělivosti a paní Marková se smíchem vzpomíná na první kontakt s pudlařskou velmocí, Finskem. Na první krytí do této země cestovala přes celé Polsko, trajektem z Gdaňska do Helsinek a odtamtud ještě do Tampere. Majitel krycího psa, dlouholetý chovatel a rozhodčí pan Tarmo Viirtela při spatření Danuschky prý pravil: "Jak krásný pes a jak špatně ostříhaný...!" Nicméně nezůstal u kritiky, ale poradil naprosto skvělým způsobem. Ostříhal nejprve polovinu psa a druhou půlku stříhala paní Marková podle jeho rad. O něco později se právě Danuschka stala šampionem Finska, čehož si paní Marková ocení ze všech titulů asi nejvíc.
To ovšem nebyl zdaleka poslední úspěch Danuschky v této zemi. Ke druhému kryti totiž došlo také ve Finsku, ke všemu na Štědrý den. Majitel krycího psa ovšem v té době pobýval na Kanárských ostrovech, takže krytí proběhlo v psím hotelu. Z popisu tohoto hotelu jsem však nabyl dojmu, že byl přinejmenším mnohahvězdičkový. Luxusní stavba situovaná v lese, hlídaná průmyslovou televizí. Každý kotec s vytápěnou podlahou byl opatřen lůžkem a dveřmi do samostatného výběhu, ovládanými fotobuňkou. Nakonec tedy v recepci pod vánočním stromečkem došlo ke "psí svatbě", jejímž následkem bylo šest krásných štěňat. Na jednu věc, která mě samozřejmě napadla, jsem se však nezeptal. Nechám se raději překvapit, kdy a jak se zaplní to volné, šesté místo ve smečce a jakou psí hlavu bude hladit ta zbylá a určitě laskavá ruka.
Publikováno 19.05.2004. 1998, uveřejněno se souhlasem autora.