Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Návštěvy
Na návštěvě u... manželů Maťhových
Jan Šimeček (photojs@seznam.cz)
Angličané tvrdí, že každá slušná rodina by měla vlastnit psa, kočku a papouška. Ohromující počty psů na anglických výstavách dávají tušit, že toto pravidlo se v praxi skutečně dodržuje.
Samozřejmě i v Čechách se dá při troše štěstí najít slušná rodina splňující tato kritéria. Nevelký panelový byt jistého pražského sídliště obývají manželé Zdena a Karel Maťhovi. Spolu s nimi německý boxer, bordeauxská doga a komunita šesti čivav. Opeřence v době návštěvy zastupoval nádherně zbarvený papoušek amazoňan a volně poletující korela. K živému inventáři patří ještě kočka Scarlett a při odkládání kabátu v předsíni si mě zvědavě prohlížela želva, která opustila své kamarádky v teráriu a vydala se napříč bytem. Již během fotografování mi bylo jasné, že tato domácnost má svůj vlastní řád, každý má své oblíbené místo - teritorium, které je respektováno.
Samozřejmě nejvíc mě zajímalo, jak se žije nepatrným čivavám spolu s bordeauxskou dogou. Tak velký pes si je vědom své sily, přesto čivavy bere jako rovnocenné partnery. O nějakém šlápnutí vedle není ani řeč a příznačné je, že dvouletá doga Aimy se na procházkách nejraději oddává hrám s fenkou jorkšíra od sousedů. Takto se ale bohužel nechová každý velký pes. Chování je otázka především povahy, ale i výcviku. Napadení malého psa několikanásobně větším mívá tragické následky. O tom by nakonec mohla většina veterinárních lékařů dlouze vyprávět. Doga Aimy žádný výcvik nemá, a jak tvrdí pan Maťha, vlastně ho ani nepotřebuje. Čtrnáctiletý boxer Andy však úspěšně složil zkoušky z výkonu.
Krásnou posedlost chovem zvířat přinesl do manželství pan Karel. Pod vánoční stromeček si manželé před lety nadělili společně žíhané štěně boxera, kterému se říkalo Chán. Později uhynul na srdeční slabost a manželé Maťhovi již prý žádného dalšího psa nechtěli. (Kolikrát jsem již tuto větu na mnoha místech zaslechl?) Následovalo samozřejmě další štěně, shodou okolností Chánův potomek Andy, který dělá Maťhovým radost dodnes. Matkou štěněte byla fena, na poslední chvíli zachráněná z rukou stavebních dělníků, kterým měla zpestřit jídelníček. Během pobytu v Maďarsku se Maťhovi spřátelili s jistou belgickou rodinou, následkem čehož má polovina čivaví komunity původ z Belgie. Odtud také pochází chovatelsky úspěšná, dnes jedenáctiletá fenka Kitty, přezdívaná "Čopetka". Její dva vrhy byly vzácně vyrovnané - vždy po čtyřech štěňatech. Chov čivav rozhodně není snadný a manželé Maťhovi se shodují v tom, že váha čivavy by asi neměla klesnout pod 2 kg. Pravda, kilová čivava je nesmírně líbivá, nicméně další chov je v této váhové kategorii spojen se značnými problémy. Nadějnou hvězdou zdejších čivav je nyní dvouletý pes Nicholas z chovu paní Horké. Čivavy mají u Maťhových ještě jednu důležitou funkci, díky které dostaly přívlastek "testovací". Vždy, když do obchodu s chovatelskými potřebami manželů Maťbových dorazí nový typ krmení, je pečlivě otestován. Sleduje se samozřejmě nejen chutnost produktu, ale i v jaké podobě psi tělo opustí, což je velmi důležitý ukazatel.
Vzhledem k tomu, že čivava bývá považována přece jen za dámského pejska, nepřekvapí, že pan Karel jednoho dne poprosil svoji paní, aby mu šla pomoci vyložit cosi z auta. V bílé dodávce spala dvouměsíční Aimy. Ne každému by asi doma prošlo takové překvapení, ale u Maťhových nejde o nic výjimečného. Pan Karel si bordeauxskou dogu natolik oblíbil, že jeho rameno zdobí její skvěle vytetovaná hlava. Na tuto myšlenku jej přivedli oba synové, kteří se s obavou přišli domů pochlubit návštěvou tetovacího salonu. Pan Maťha projevil shovívavost, tetováni se mu zalíbilo a nakonec překonal vlastní obavy a navštívil salon také. Dlužno dodat, že výsledek je opravdu zdařilý.
Chov psů či jiného domácího zvířete doporučují oba manželé jako potěšení, které pomáhá zvládat stres, a přiznávají, že i výchova obou synů, zvláště během dospíváni, byla mnohem snadnější právě díky společné odpovědnosti za všechny zvířecí kamarády.
Publikováno 12.05.2004. 1998, uveřejněno se souhlasem autora.