Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Aristokráťa (33. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Život je nevyzpytatelný, často mám dojem, že s námi hraje betla nebo skořápky a my jsme ten hejl, co si myslí, že vyhraje. Takto do naší průměrně početné rodiny s nadprůměrně početnou smečkou vkráčel na svých dlouhých elegantní nohách ON, Cracatit, Kráťa, Kratísek, Kraken, ale hlavně psí aristokrat. Krátkosrstý koliák.
Kráťa a tryskomyš Geoffrey
Bylo postupem času jisté, že syn potřebuje pracovního psa, ale dohodnout se na plemeni byl oříšek. K retrívrům máme jakési výhrady všichni. Jedna z nich je sklon k obezitě. Na to si stačíme sami. Není to pes našich snů (milovníci prominou), ani německý ovčák neprošel sítem. Já, jako známý extremista, jsem navrhovala vlkodava. Toho by mohl syn při návratu z osvěžovny domů cestou držet kolem krku. Byla jsem synem odmrštěna, protože osvěžovny nenavštěvuje tak často a domů se vrací jednoznačně jistým krokem a po svých. Border kolie neprošla kvůli nezkrotnému temperamentu. Syn je založením spíše buržoazní povaleč. Nakonec jsme se shodli, že krátkosrstá kolie je něco dostatečně hóch, aby rozšířila naši rodinu a vnesla další neznámý prvek soužití s velkým psem a naší chovnou smečkou.
Pak nastalo období čekání, protože náš budoucí ON bude vybrán na míru. Dočkali jsme se a jsme rádi. Všichni máme dlouholeté zkušenosti se psy. No bodejť. Ovšem Aristokráťa byl první velký pes. Ne, že by se nám velcí psi nelíbili, ne, že bych je platonicky neobdivovala, ale protože se znám, vím, že pořídit si například německou dogu, která mne uchvacuje, mám jich do dvou let několik a zahradu můžeme odpískat. Proto bylo soužití s velkým psem jedna velká neznámá.
Zvykl si u nás hravě, protože mu stačí na nás otočit svůj aristokraticky pohled a posloucháme jako hodinky. Předháněli jsme se, kdo se mu více vlísá do přízně, kdo si s ním bude hrát, kdo mu donese lepší pamlsek. Že se nám podařilo ho naučit loudit u jídla a vymýšlet ptákoviny, je jasné. Například díky našemu devótnímu přístupu usoudil, že potraviny v kelímku jsou jeho (zjistili jsme, že má rád Lipánka, a jogurteček), sýry - preferuje Ementál, ale je ochoten pozřít téměř jakýkoli sýr, z uzenin nejraději šunečku, ale Debrecínku považuje za nezdravou.
Usoudil, že kuchyně je pro něj země zaslíbená a brzy našel strategické místo, z kterého mohl, díky své výšce, kontrolovat dění na kuchyňské lince. I lednice je pro něj zajímavý objekt. Obsahuje potraviny v kelímku. Nedávno při otevření ledničky se narval do uvolněného prostoru a zcela zamezil přístup ostatním. Byl vytěsněn, ale na kuchyni nezanevřel. Když se rozloží na zemi v celé své velikosti, je naše malá kuchyně téměř zcela zabydlena.
Jeho životní láskou a největší kamarádkou se stala nahatice Tylda. Tato vypozorovala, že Kratísek dostává nadstandardní žužlací kostičky, více piškotků (je přece velkej), kousací sušené oušíčko, které zbaští na posezení, že dostává granulky mírně ochucené něčím dobrým, aby je jeho výsost byla ochotna požrat alespoň z části. Tylda svým geniálním mozkem vyhodnotila situaci a pokud je Kratísek doma, Tylda se nastěhuje do pokoje, kde ON přebývá, válí se v jeho pelouchu, snaží se mu ukrást z granulek, půjčuje si jeho kostičky na žužlání. Kráťa ji miluje. V uvítacím rituálu nahání Tyldu cvalem po bytě a ta rotuje při přeskocích po nábytku, trénuje přeskok přes psa, podběh pod psem... Když se unaví a Kráťa ulehne, Tylda se přitulí a pařátky ho hladí po jeho nekonečném nose. Jak můj s mojú.
Kráťa a Tylda
Špicky Kratíska tu tolerují (rozdává se jídlo), tu ignorují, ale když se pokouší je pást, dostavají hysterický záchvat. Kraťasova verze pasení spočívá v tom, že velím čurat, holky vyběhnou stylem ke startu připravit, pozor a na scénu vstupuje pastevec. Začne štěkat a zvláštními přeskoky se snaží sehnat holky do úhledného stádečka. Holky to chápou jako potupu a místo aby držely směr VEN z domu, tak se rozprchnou a každá ze svého strategického stanoviště řve jak protržená. Hlasový efekt této akce je zničující. Ale protože jsme rodina otužilá, soužití s Kraťáskem si chválíme a vychutnáváme, protože vnesl do našeho pohodlného stereotypu osvěžující rušno.
Nejsem si úplně jistá, jak se cítí osvěženi sousedi, když si Kráťa na noční vycházce usmyslí se domoci aportku a velmi nahlas nadává svému venčiteli, že se aportek nekoná. Nicméně po tom nepátrám a neřeším to. Jeho Krátkost přesně rozlišuje, kdy se maká a kdy hákuje. V "práci" šlape jako hodinky a když má free, tak je to horší. Zasněně nasává pachy, remcá na každého procházejícího psa, zaujatě čenichá a rozhodně, ale rozhodně si dobře rozmyslí, jestli povel "ke mně" slyší nebo ne. Selektivní hluchota v praxi. Ale protože je v jádru dobrák, a nechce nás stresovat, dá si říct a jde u nohy. Ovšem myslím, že si nenápadně šušká "volno, volno" a z chůze u nohy se stává širší pojem chůze přes příkopu, kolem stromu a nakonec vystřelená raketa volně do prostoru. Z vycházky jde už spořádaně uaportován do zblbnutí a do naprostého vyčerpání (házejícího). Kraťásek je prostě fenomenální.
Publikováno 19.04.2007. 2007, pro www.spicove.cz