Zde se nacházíte: Vaše příběhy > Psí život
Chovatelská sklizeň 1 (9. díl)
Hana Toulová (toul@volny.cz) http://www.cherie-boheme.com/
Než se dopracujem ke štěňátkům, čeká nás dlouhá cesta. Vybíráme podle rodokmenů, na výstavách, podle bonitací, případně podle konjunkce Marsu se Saturnem, toho naprosto nejúžasnějšího pejska, který by byl hoden...
(... někdy i ochoten - to je hodně dobrá historka. Jeli jsme na krytí do Prahy za tehdy dovezeným krásným pejskem. Shromáždila se rodina chovatelky pejska a my dva s mužem, byl přiveden ON. Ten bídák. K feně přičichnul, na davové kibicování nereagoval, odfrkl a šel si lehnout do pelíšku. Vytažen na světlo bóží, přstrčen k feně, jeho majitelka mu řekla, co má dělat... přičichnul, málem si odplivl... a šel si lehnout. Všichni jsme byli konsternováni.
MY ještě navíc uraženi jeho pohrdáním. JEHO majitelé trnuli hrůzou, že pes bude také zostuzen a získá si pověst TEN CO NEKREJE. Infarktová situace. Která se opakovala. Spásný nápad dostala JEHO panička. Vzala telefon a řekla milému psovi: "Když ji teda nechceš, zavolám chovatelce XY, ona přijede se psem a nakreje tu fenu on". Držela sluchátko, pes vylezl z pelechu, tak zhnusený výraz jsem u psa snad ještě neviděla... a naši fenu nakryl. Věřte nebo ne.
Stalo se ještě jednou něco podobného. Jiný pes, jiná fena... pro změnu Hradec Králové. Přijeli jsme, byli jsme uvedeni do pokoje, pejsek byl přinesen, vypuštěn s naší fenkou, aby se seznámili a nebylo to moc HRR. Pejsek nebyl znechucen. Dvořil se jí, očichával, natřásal se a dělal "krasavce", ale krýt... ani omylem. Po dvou hodinách už to přestávalo bavit nás. Řekli jsme, že půjdem na oběd... a psovi na rozloučenou: "nechtěl jsi ji, tak to máš a my ji vezmem pryč". Když jsme se odpoledne vrátili, pejsek ji z radosti, že o to nepřijde, nakryl během několika minut. A pak, že psi lidem nerozumí.)
Budoucí otec je tedy nalezen. Krycí list vystaven. S majitelem budoucího otce je sjednán termín, podmínky krytí a další náležitosti. Bohužel u psů neplatí - a to mne mrzí doopravdy - jako u lidí, že mužskej platí alimenty. Je tomu právě naopak. Jedete s psí slečnou lán cesty, pes, úměrně své šikovnosti a temperamentu založí na novou generaci. A hurá zase lán cesty domů. A to mu ještě potom zaplatíte!! Nonsens! V zájmu zachování objektvity. On si majitel psa taky užije svoje. Krycí pes se cení podle svých rodičů a dalších ukazatelů. I podle počtu a kvality dosažených titulů stoupá na žebříčku krycí hitparády. A výstavy, to je hodně vynaložených prostředků, času, nervů...
Následují asi dva měsíce napjatého očekávání. První polovina březosti proběhne v mučivé nejistotě, potom pomalu stoupá optimismus se zvětšujícím se objemem ostře sledovaného bříška a zároveň přichází jakési svírání... Jen aby všechno dobře dopadlo, jen aby se v pořádku porodilo, jen aby se - šmarjá - feně nic nestalo. Ovšem, některé feny jsou podšívky. Tváří se že nic, žádná štěňata, kdepak ty věci... a mají jedno nebo dvě pěkně schovaná vysoko, málem v hrudníku. Jiné začnou boubelatět brzo, tváří se, že porodí jedenáctku i se starým Klapzubou. Pak přijde ten kýžený a obávaný okamžik a koukejme. Obě mají po dvou štěňatech. U trpasličích špiců to tak chodí, jedno nebo dvě štěňata, když tři, to je na oslavu. Číňánci jsou mnohem úrodnější. Šest až deset (to naštěstí ne u nás) štěňat...
Abychom šťastně porodily, to množné číslo je zcela na místě: předem nejím, nespím, čekám, v práci se má výkonnost rapidně snižuje. Při porodu samém jsem nucena sedět jako přibitá, protože moje "holky" nesnáší, když u nich nejsem. Pomáhám, je-li potřeba, utěšuju. Jde-li všechno dobře, dostavuje se zvláštní a nezaměnitelný pocit. Na světě jsou malí válečci, pro maminu jsou středem světa. A pro mne vlastně taky.
Ale to ještě zdaleka nejsme na konci cesty k chovatelské sklizni.
Publikováno 05.04.2004. 2004, pro www.spicove.cz